Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Šepot noci

21.Kapitola / konec

2. dubna 2008 v 19:26 | Tara
"Vstávat v takovou hodinu, chjo." mručela si pro sebe Sára a šla pomalu za Sebou, šli do dolní části domu, ale tam se nezastavili, Sára vypadala trochu překvapeně, když z obýváku šli po kamenných točitých schodech do černé temnoty.
"Páni" vydechla Sára, když dorazili až do konce. Spatřila totiž místnost, která byla velice příjemně zařízená, sice byly vidět kamenné zdi, ale to té místnosti přidávalo na kráse. Byl tam krb, který vyhříval celou místnost, podivným modrým plamenem. Uprostřed místnosti byl oválný červený koberec kolem něj byly rozloženy svíčky. Ve špatně osvětleném rohu místnosti spatřila gobelíny na niž byly vyobrazeny nějaké postavy, též tam bylo i pár obrazů. A pod nimi se rozkládal hnědý gauč se dvěma křesly.

20.kapitolka

10. března 2008 v 0:00 | Tara
"Ano naprosto, a taky vím že chci být s tebou, prosím kousni mě." Seba si povzdechl a šel blíž k ní, sedl si do její těsné blízkosti na postel. Zhluboka se nadechl a připravil se na kousnutí. Podíval se do Sářiny chvějící se tváře a rty přistál na jejím krku. Pomalu je rozevřel a obnažil svoje ostré zuby, které rychle zabodl do měkké kůže, ze které se hned řinula krev jemu do pusy. Její krev byla velice chutná. Radši se rychle odtrhl a díval se na ránu, která se rychle zahodila. Díval se na oči, které změnily barvu a upíraly se na něj.
"Chceš se teď napít mojí krve?" odpověď mu bylo lehké přikývnutí. Udělal si ránu na zápěstí a nechal aby se z ní Sára napila. Tělem mu projelo zvláštní chvění. Odendal ruku od jejích úst a sledoval jak se Sára dívá na ránu, která se pomalu zacelovala.

19.Kapitola

21. února 2008 v 20:01 | Tara
"Sebo?? proč se to stalo nebudou mě hledat,"
"Proč se to stalo nevím, ale hledat tě budou najisto." pohladil ji po vlasech
"Já chci ale zůstat s tebou, k tátovi nechci." zadívala se na Sebu kterému se přes tvář mihl stín.
"Sáro, ale co chceš dělat, ke komu chceš jít?" zeptal se ztrápeně
"Chci zůstat s tebou, já..já bych chtěla abys mě kousl. Prosebně se na něj zadívala, ten se nadechl a vydechl.
"Sáro rozmyslíš se zítra teď je toho na tebe moc. Říkáš věci kterých by jsi později litovala, vyspi se a pak ...zítra se rozhodneš." další řeči umlčel lehkým polibkem a otočením se ke zdi, za chvíli už poklidně spal a Sára ho napodobila a velice rychle usnula.
Ráno se Seba probudil a protáhl se. Usmál se, když si uvědomil že vedle něj leží spící Sára. Pomalu vstal, aby ji nevzbudil. Ode dveří se na ni ještě podíval a šel do kuchyně, kde seděli jeho rodiče.

17.-18 Kapitola

17. února 2008 v 19:31 | Tara
"Víš můj táta mě chce vzít mámě, ve škole se proti mně holky spikly a učitelka je na mě zasedlá. A navíc ve třídě přibil nový kluk a já se do něj asi zamilovala." svěřovala se a Annie na se ni přátelsky podívala.
"to bude dobrý určitě se to srovná a když ne máš nás." rozhodila rukama až se koně lekli.
"promiňte." omlouvala se jim a hnědáka poplácala po krku.
Jen co koně vyhřebelcovaly a zkontrolovali jim kopyta, tak je zavedly do výběhu. Uzavřely výběh a rychle spěchaly do stáje pro baterku a seno. Oba koně se k senu hned nahrnuli a když holky odcházely z výběhu , již spokojeně přežvykovali.
"Tak musíme vymístovat, dát vodu, zamést, umýt žlaby a zhasnout a zamknout." vyjmenovala práci, která je potřeba udělat Annie.

16.Kapitolka

11. února 2008 v 20:44 | Tara
Vnímala chladnou stěnu, až se z toho otřásla. Přesto pokračovala dál. Konečně došla až k Sebovi a rukou, kterou měla na stěně mu položila na rameno. Sále udržovala oční kontakt.
Seba nějak překonal kontakt dvou očí a otočil hlavu. Kouzlo, které je jakoby spojovalo rázem vymizelo. Sára přesto neuhýbala. Jen stála pořád s jednou rukou na jeho rameni a v těsné blízkosti jeho těla. Seba si ji k sobě přitáhl blíž, s rukou ovinutou kolem jejího pasu. Ne to nemůžu udělat nejde to je ale tak krásná. A je tak blízko. Ne musím odejít, nechci jí ublížit. Pomyslí si a s vekou námahou jí odendá ruku z pasu a sundá si její ruku z ramene. Přemáhal se aby jí nepolíbil a pak od ní rychle odstoupil. Sedl si na okno a prosebně se zadíval na Sáru, při tom si dával pozor, aby se jí nekoukl do očí, bál se, že by se pak už neovládl. Nakonec své černé oči upřel do trochu světlejší noci a ladně skočil na zahradu. Při dopadu nevydal žádný zvuk. Rychle se rozeběhl při hned se podíval na protější dům, když spatřil Sáru sklopil oči a rychle zavřel okno. Přešel rychle k posteli a natáhl se na ní. Neusl jen přemýšlel až to rána.

15.Kapitolka

6. února 2008 v 12:06 | Tara
Své oči z ní nespouštěl dokud si neosušila slzy a nešla spát. Teprve potom se odtáhl od okna a sedl si na postel, zády se opřel o zeď. Díval se do tmy a přemýšlel, jestli to má Sáře říct. Nakonec se k ničemu nedobral a usnul.
Sára se uvelebila pod peřinou a za chvíli usnula. Spala tvrdým, ale neklidným spánkem. Pořád se jen převalovala a obličej se jí stahoval do různých grimas. Zdál se jí totiž sen, až moc živý.
Seděla v křesle ve svém pokoji. V tu chvíli zuřila zrovna bouřka. Najednou někdo zaťukal na dveře, bez povolení vstoupil. Sára se rychle otočila se zlobou v očích, že ji někdo vyrušuje. Ale její tvář zjihla když v jejím pokoji stál otec. V realitě by ho s křikem vyhodila za to co udělal, ale v tom snu byla jako zhypnotizovaná. Šla totiž k němu a oddaně se na něj dívala, ten se jen usmál a chtěl jí škrábnout nebo uhodit. Zastavil se však, a zle se usmál.

14.Kapitolka

4. února 2008 v 21:04 | Tara
"Cože to říkáš?" to Sáře stačilo vylezla zpoza dveří a zadívala se na svého tátu.
"Lháři, odpornej lháři. Jak můžeš lhát o mě?? takovýdle pomluvy a výmysly. Ta nejsi snad můj otec. A jestli chceš vědět chci zůstat s mámou. Mám se tu dobře a ty se mi už nepleť do života." z obýváku vyšla ještě bez slz a klidným krokem , ale jakmile jí nebylo vidět tak se jí po tváři začaly koulet slzy a její krok se zrychlil. Vběhla do pokoje a práskla za sebou dveřmi. Neobtěžovala se ani dole vyzout nebo si sundat bundu. Taškou akorád mrskla o zem a sama sebou plácla o postel. Nechala své slzy aby se vsákly do polštáře a přemýšlela, proč to dělá.
Pod sebou slyšela ještě křik a pak bouchnutí domovních dveří. Nakonec jí na dveře tiše zaklepala máma a vešla. Posadila se vedle ní na postel a začala jí hladit po vlasech. Když mluvila hlas se jí chvěl od rozrušení.

13.Kapitolka

28. ledna 2008 v 16:26 | Tara
Na vánoční besídce
Všichni se už posadili na židle, které byly srovnané do řad ve velké tělocvičně. Všichni a hlavně menší děti čekaly až to začne. Prvňáčci a druháci se nadšeně chvěli a čekali na svoje vystoupení, při čemž doufali, že s e jim povede a bude velký potlesk. Starší děti se nějak nevzrušovali, něco si povídali a smáli se. Neutišili se ani, když je okřikl tu a tam nějaký učitel. Třída ve které byla Sára seděla ve třetí řadě. Sára seděla vedle Sebi a Týny skoro na kraji řady. Šum se trochu zklidnil když předstoupil ředitel a pronesl to co každý rok něco v tom smyslu, že je rád, že se sešli zde a taky aby si to užili pak přenechal místo dvěma lidem, kteří uváděli vystoupení. Malé dětičky si užívaly když zpívaly vánoční písničky, pak se uklonily a radovaly se z potlesku. Potom přišel na řadu druhý stupeň, nejdříve sedmičky pak osmičky...
Před vystoupením přišla za Sárou učilelka a řekla ji
"doufám, že to nezkazíš!"

12.Kapitolka

23. ledna 2008 v 18:21 | Tara
"A teď k tomu proč mě rodiče hlídají a o tebe se bojí." Bylo asi těžké o tom mluvit a hlavně se přiznat jak sobě tak někomu jinému.
"Vždy když jsme se přestěhovali do nového města tak jsem musel začít chodit do školy. Tam jsme většinou potkal nějakou holku, takové ty nafintěné holky co si o sobě hodně myslí. Vždy jsem se sbalil, bylo to tak snadný. Myslely si, že jsou super, když jsem s nimi začal chodit, ale jejich úsměv a povýšení nevydrželi dlouho." hořce se usmál a vypadalo to jako když pokračovat nebude, ale znání klame.

11.Kapitolka

20. ledna 2008 v 20:11 | Tara
Na tváři cítila jeho horký dech a k uším ji dolehl zvláštní šepot, nevnímala slova, jen ten šum, který jí pomalu ukolébával ke spánku. Před očima měla stále jeho tajemnou tvář, a na své kůži cítila teplo z jeho dotyků. Chvěla se po celém těle. Za chvíli se jí zdál sen, který dobře znala.
V černo černé a chladné noci. Když nikde nešustne ani ptáček. Vítr se utiší a jen lehce hladí tváře, těch, kteří projdou tichem. Měsíc je na obloze, jasnější než jindy a hvězdy jako by ztrácely, díky němu jas. V takové chvíli se krajem rozléhá tichý šepot, který děsí a zároveň uklidňuje. Na osamocené cestě j e vidět obrys černé postavy, která se pomalu přibližuje ke své kořisti....stačí už jen pár kroků, oběť se otočila a spatřila tvář černé postavy, plížící se za ní..... Tentokrát viděla její tvář jasně, uměla ji přiřadit. S leknutím se probudila a rozhlédla se, nevěděla kde je. Usilovně přemýšlela, až jí to došlo. Červené a bílé stěny, pochmurné obrázky, přítmí.

10.Kapitolka

19. ledna 2008 v 12:50 | Tara
Dvě stěny naproti sobě byly vymalované do červena, další dvě do bíla. Po stěnách mu viselo pár plakátů, většinou na nich byly růže a nějací černí andělé. Pak tam vysely též fotky, nějakých hřbitovů a pár křížů a náhrobky. Postel byla v rohu, a přes ní byla přehozena černá deka. Byl tam taky stůl, počítač, malá lampička. Rádio a hi-fi věž. V rohu stála televize a na jedný stěně měl velkou skříň a vedle toho menší. Pak si všimla prostorného gauče, který nebylo možné přehlídnout, jenže ona ho přehlídla. V celé místnosti panovalo přítmí.

9.Kapitolka

16. ledna 2008 v 14:02 | Tara
Ve třídě

Sára přišla do třídy a tašku hodila na svoje místo. Rozhodla se si promluvit s holkama. Rozešla se nejdříve za Týnou.
"Ahoj Týno, můžu se tě na něco zeptat?" Týna se na ni podívala a pokrčila rameny.
"Týno víš, že jsme si vždy všechno vyříkala se všemi na rovinu. A chci aby se mnou ostatní jednali taky tak." nadechla se " Tak se tě chci zeptat, proč se se mnou nebavíte? Udělala jsme vám něco?" Zadívala se na Týnu prosebným výrazem. Týna se nadechla a odpověděla.
"Ty to nevíš? Lena nám všem řekla že pomlouváš, že si to vůbec nevyřizuješ na rovinu, jen to předstíráš. Je to pravda?"

8.Kapitolka

15. ledna 2008 v 6:32 | Tara
Další kapitola ŠP Co víc k tomu dodat? Snad jen že o tom s kámošou živě diskutujem:D A nevim cosi o nás ve třídě myslí, když se bavíme o tom sebovi, pač ve trřídě máme taky Sebu :D

Sluneční paprsky vlezly Sáře do pokoje a zašimraly jí na obličeji. Díky tomu se hned probudila a posadila se na postel. Rozhlédla se kolem sebe a pak jí pohled utkvěl na budíku, který ještě nezačal zvonit. Šest hodin? To není možný, nikdy jsme se tak brzo neprobudila. Navíc nejsem vůbec unavená. Čím to je? Ptala se sebe sama Sára a nevěřícně kroutila hlavou. Alespoň se budu moc v klidu připravit do školy a obléct si něco co se mi líbí. Neobvykle čile vstala z postele a rychle si ji ustlala. Přešla do koupelny, kterou měla v pokoji a zadívala se do zrcadla.

7.Kapitolka

12. ledna 2008 v 12:59 | Tara
"To je dobře mami, já půjdu do pokoje. Musím si ještě zkusit písničku na tu vánoční besídku." zase se rozešla do svého pokoje. Pustila si tu písničku na Mp4 a zpívala.
Seba s rodiči šli do svého nově zařízeného domu. Vyvlíkli se z bund a bot. Sebova máma (Alis) šla no obýváku a za ní Seba s jeho tátou (Daniel).
"Sebo, nezkoušel si nic na Sáru že ne?" zeptala se Alis i když moc dobře věděla, že zkoušel
"A co když ano? Uděláš mi něco? Nic si mi neudělala už hodně dlouhou dobu." odsekl naštvaně Seba a z jeho očí šel chlad.
"Víš že by si mě přepral. Jsi silnější než já a tvůj otec dohromady. Můžu ti akorád jen domluvit. Sára je moc milá dívka....a" zarazila se, viděla v jeho očích něco co tam dříve neviděla, ale zase to rychle uměl zakrýt.

6.Kapitolka

11. ledna 2008 v 18:01 | Tara
"Neodpověděla si mi po pravdě. A ještě tu je druhá otázka, co si o mě myslíš." řekl a díval se jí upřeně do očí a při tom jí položil ruku na koleno.
"To nemusíš vědět." odpověděla neurčitě a sundala jeho ruku ze svého kolena.
" Říkala si, že říkáš všechno na rovinu, tak proč ne tohle? A proč dáváš dolu tu ruku, copak se ti tam nelíbí?" zašeptal jí za se do ucha a vtiskl jí melou pusu na tvář. Sára se začervenala a sklopila zrak.
Sakra ta ruka se mi tam líbí, ale mám strach.

5.Kapitola

10. ledna 2008 v 16:15 | Tara
"Co chceš mami?"
"Sáro tady seš. Přijdou k nám sousedi. Ty nový co bydlí vedle nás..Pozvala jsem je" vyklopila nadšeně, vždy si libovala v takových věcech.
"Hmm, super a co já s tím?" zeptala se otráveně Sára
"Ty zabavíš jejich, syna je nový a tak... slyšela jsem že je adoptovaný.!" poslední slova jakoby zašeptala, ale tvář jí lemoval oslnivý úsměv. Bylo vidět, že se nemůže dočkat..
"Aha...a co mám dělat? Ty si hostitelka tak se o to musíš postarat."
"Ale no tak Sáro, buď jen milá a povídej si s ním. Prostě se s ním pokusíš skamarádit. To je vše. Není to tak těžké." říkala zatím co začala něco připravovat.

4.Kapitola

9. ledna 2008 v 15:09 | Tara
"Copak Sářinko, dostala si na mě chuť? " zašeptal a přitáhl si jí k sobě.
"Ne to rozhodně ne." odsekla naštvaně Sára a vymanila se z jeho sevření. Odkráčela na záchod, ale ještě slyšela jak jí říká "Počkej, však ty podlehneš." Bylo to jako zaskřípání, úplný opak toho melodického hlasu, který měla v hlavě. Rychle se zavřela do kabinka a sedla si na zavřený záchod. Musela si to v klidu srovnat v hlavě. Toho se hí však nedostalo, spíš jí to myšlenky ještě víc rozházelo, když slyšela holky ze třídy co si povídají. Rozpoznala akorát Lenu a Ninu.
"Sára si o sobě moc myslí. Určitě chce Sebu pro sebe." Lena

3.Kapitola

7. ledna 2008 v 18:24 | Tarantule
Táák pokráčko :) a teď už budu muset začít psát :D

"Co si dovoluju? Nejsem tak drzá jako například Nina, té nic neuděláte, jenom pořád mě nadáváte. Teď jste mi vrazila facku. Proč jste na ostatní tak milá a na mě tak zasedlá? Co vám na mě vadí řekněte to a nesvádějte to na to že to není vhodné říkat před třídou..ať si to klidně slyší, mě je to jedno.!!" oplatila jí řvaní Sára a dívala se jí do očí.
Všichni ztichli a ohromeně se na Sáru dívali. Jen Seba měl na tváři podivný úsměv.
Učitelka měla ve tváři taky ohromený výraz, překvapilo jí, že jí Sára vzdorovala to si k ní nikdo nedovolil, proto oněměla nedokázala říct nic kloudného.

2.Kapitola

6. ledna 2008 v 20:52 | Tara
Další kapitola ŠP...
Diplomy nebo ty pozadí budou někdy v týdnu, snad to stihnu :)

"Díky, neomlouvej se." řekla trochu rozpačitě, protože, ji zaujal jeho obličej. Byl trochu pobledlý, měl černé vlasy a hluboké, hypnotizující, černočerné oči..moc se ji líbil, ale přikázala si odolat.
"Dobře." usmál se "Nevíš kde je 8.B?? jsem tu nový." zeptal se a Sára docela ochotně odpověděla
"Ty si ten nováček? Super tak to se budeme vídat, chodím totiž do té třídy, kterou hledáš." ten kluk se usmál.

1.Kapitola

4. ledna 2008 v 21:07 | Tara
Tak první kapitola nové povídky..Jmenuje se šepot noci... prostě přívítejte 1. Kapitolu...

V černo černé a chladné noci. Když nikde nešustne ani ptáček. Vítr se utiší a jen lehce hladí tváře, těch, kteří projdou tichem. Měsíc je na obloze, jasnější než jindy a hvězdy jako by ztrácely, díky němu jas. V takové chvíli se krajem rozléhá tichý šepot, který děsí a zároveň uklidňuje. Na osamocené cestě j e vidět obrys černé postavy, která se pomalu přibližuje ke své kořisti....stačí už jen pár kroků, oběť se otočila a spatřila tvář černé postavy, plížící se za ní.....
"TYDÝT TYDYT TYDÝT TYDYT" ozval se pokojem dotěrný budík a probudil tak dívku, která si hověla ve snu, který by chtěla dokončit..chtěla by vidět pořádně tu tvář.
"KLAP" zaklapla budík a v posteli se protáhla a ještě se na chvíli zavrtala do peřin.
"Sáro vstávej, za chvíli musíš do školy. Copak ti nezvonil budík??" nadávala její mám, když z ní stahovala peřinu, aby se probrala.
 
 

Reklama