Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Nespoutaní

9.kapitola nový začátek

6. ledna 2009 v 16:49 | Tara
Okí tak něco jsem sesmolila.. jen přiznávám se všechno je zamotaný.. úplně všechno.. dlao by se říct že toto jsem už odflákla... víte už nemám nápady.. myslela jsme že tahle kapitolovky mě bude bavit.. ale mýlila jsem se... noo když nepocopíte kamenutje.. teda ukamenujte mě klidně.. :(



"Ano.. vládne tak 200 let. S dvaceti-letými přestávkami. To za ní vládne její nejbližší Strážce Daker.. je to něco jako můj bratr, jen to pouto mezi námi chybí. Připadám si tu tam sám, i když kolem mě je sousta lidí." Odpověděl smutně. Mao na něj zkoumavě hleděla, pak se zvedla z postele rychle se oblékla a přešla k Salomonovi.

"Nevímjak to je připadat si tak samotný, teda, alespoň myslím. Nebo vím a nepamatuji si to." Nádech, výdech. "Pokus se usmát, teď tu máš mě." Pokračovala dál bezmyšlenkovitě a sedla si na okraj křesla. Solomon se na ni vděčně usmál a vzal její ruku do své.
"Objevila ses tu jako anděl. Anděl spásy na kterého tu tak dlouho čekáme."

8.kapitola- Anděl spásy

23. listopadu 2008 v 21:28 | Tara
po dlouhé době, opět další kapitola :)
Trochu jsme si vyhrála, ovlivněna pár okolnostmi :) Snad se bude líbit a pokud ne tak kritizujte ;-)


Naty se dívala do velkým vševidoucích očí.. měla nutkání vztáhnout k němu ruku, ale bála se že ho vyleká a uteče. Namísto toho přistoupil ještě o krůček blíž a znovu se lehce dotkl jejího ramene. Už se odvážila pohladit hebký noc najednou jí tělem projelo množství emocí, pocitů, myšlenek a všude zazářilo ještě větší světlo než před chvílí.

7. kapitola

31. října 2008 v 21:17 | Tara

Víte co to je? Ano další kapitola k nespoutaným.. jen mám menší problém s názvem.. nějak mi nejde vymyslet... prostě myšlení už kaput. Taky jsem to psala rovnou a nemám to překontrolovaný.. teť už na to nemám sebemenší náladu... prostě takhle vypadá ten "náčtrt" a nevím jestlu to upravím.. to bych musela přečíst.. možná někdy, někde za pár let..=o)


ale radši už končím s těma svýma řečičkama a můžete číst =o)
P.S. prosím i kritizujte ;-)
P.P.S. smad mě ten název někdy napadne nebo můžete navrhnou ti vy =o)

6. Sen nebo realita?

24. září 2008 v 6:37 | Tarantule
Další kapitolka kapitolovka :)

5. Vítězné pády

10. června 2008 v 20:19 | Tara
"A můžu se přesto na něco zeptat? Vždyť mám sestřenici, která je skoro stejně stará jako já, dostane jsem ze sebe otázky. Na obličeji babičky se mihl zvláštní úsměv vzápětí mizící.
"Ano samozřejmě že je skoro stejně stará jako ty, ale do Co se týče obrazu, kdo ví." záhadný výraz , který vyvolává zvědavost a napětí. Tak den skončil, babička odešla z místnosti a nechala mě tam samotnou, teda ne samotnou, nechala mě s Dickem, který již stál vedle křesla.

4. odpovědi nebo více otázek?

22. května 2008 v 6:38 | Tara
Pomalu jsem si vybírala, jaké oblečení si vezmu na večeři. Rozhodla jsem se pro modrou sukni a bílou halenku. Konečně nastal čas jít na večeři, Dick vystřelil ze dveří jako raketa, ale u schodů na mě počkal se snad omluvným výrazem. Přátelsky jsem ho podrbala za ušima a s nádechem vyrazila do jídelny. Babička tam ještě nebyla, zastavila jsem se těsně u stolu a s údivem jsme si všimla, že je celkem slavnostně prostřeno. Plna očekávání se posadila na židli, Dick odběhl na svoje místo posadil se a čekal na svůj příděl. Naučil se to rychle, asi se mu tady moc líbí. Problesklo mi hlavou zatímco jsem netrpělivě čekala. Místnost ponořená do ticha jenž přerušovalo tiché tikání hodin, se náhle rozjasnila. Nejdříve jsme si neuvědomovala co se stalo, než mi došlo, že se rozsvítil lustr nad stolem. Jakmile jsme se vzpamatovala uviděla jsem babičku již sedící na svém místě a před sebou talíř dobrého jídla.

3. Zahrada

11. května 2008 v 1:00 | Tara
Konečně, vlastně jaký konečně babička dorazila přesně. Mile jsem se usmála a na pokyn vstala.
K mému překvapení, jsme nevyšly hlavním vchodem, ale mířily na druhou stranu domu. Za chůze rozhlížejíc se po červené chodbě, všude visely obrazy. Z nich se na mě dívaly různé obličeje, přátelské i nepřátelské či lhostejné. Všechny vypadaly stejně, stejný výrazy i rysy, Viděla jsem i Babičku, i svoji matku, ale ty mě nezaujaly. Šli jsme dál jenže mě něco zarazilo , byly to dva obrazy.

2. Snídaně

25. dubna 2008 v 20:39 | Tara
Tak další kapitola povídka Nespoutaní :) jde spíše o popisování, ale což. je to prostě tuctová kapitola. :) snad se vám bude líbit :) a ohodnotíte mi to :D.
Zatím se mějte
P.S. kapitolu věnuji Elišce, Antionette, Kiriki a www

1. Dopis a odjezd

21. dubna 2008 v 19:56 | Tara
Ahoj všihni aby jste se nenudily, tak vám sem dávám první kapitolu mojí nové povídky :) Snad se vám bude líbit :) Já se tu už nebudu rozepitovat a radši půjdu než zase ten net zkolabuje XD

 
 

Reklama