Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Jednorázovky a další drobky

Loučení

5. května 2008 v 15:24 | Tara
Ahojda, jak se všem vede? užili jste si ty čtyři dny volna?? (Teda pokud jste ho měli) Já jsem si to opravdu užila :D
Další kapitola Nespoutaní, už je skoro v dohlednu, ještě nějaké upravy a trocha nápadů. A jelikož mám napsanou zase jednu jednorázovku, tak vám ji sem dávám. Snad se vám bude líbit :) a zase trošku smutná. A ten konec je takové menší zamyšlení.
Zradvím všechny :)

Smutek spadající na řasy

29. dubna 2008 v 15:19 | Tarantule
Nějaká divná nálada? asi ano, psala jsem to totiž po tom co se mi kámošky svěřila se vým trápením, tak asi proto takové smutné . i když ten konec nevím, mělo to mít původně jinou podobu, na jedno téma a jinak zformulovaný a podobně. Doufám, že v tom nebudou žádný chyby, projela jsem to a nic jsem nenašla :) ale už pěkné čtení.
P.S. Je to věnované všem kdo čtou moje "úžasné" povídky :)

+ Opět je tatko jednorázovka doplněná obrázkem od Kájuly :)

Vička pevně stisknutá, až to bolí. Dlouhé nevýrazně nalakované nehty bořící se do měkké pokožky rukou. Rty semknuté, až místo dřívější nádherně plných a rudých se objevila jen bělavá čára. Tolik pocitů, tolik vzpomínek, tolik emocí, jenž mě pohltily a odsoudily k samotě, strachu z neznáma a bolesti. Bolesti tak kruté, že jsem se nemohla ani hnout.

Sama v temné uličce

10. dubna 2008 v 16:11 | Tara
Toto jsem před chvílí (16:08) napsala do školy jako slohovou práci :) Mohla jsem si vybrat z různých témat např : příroda a já jsme přátelé, vesnice versus město, můj vesmír, to je jízda, nejhůř se cítím když... Ale vybrala jsem si tém "Sama v remné uličce"
Tak vám přeju pěkné počtení :)

Jsi moje štěstí

18. března 2008 v 7:26 | Tara
Povídka pro milého generálička Silmarilien :) Je to na její přání.
Doufám že se ti bude líbit a vám ostatním taky :) Možná že vám to příje místy uspěchané a nebo nesmyslné, ale neukamenujte mě za to :D

Dvojí tvář

30. ledna 2008 v 9:36 | Tara
Tohle jsme psala nevím kdy :) je to Drabble ale ne o 100 slovech ale o 50 :D:DMotivovala jsem se jedním obrázkem, který teď nemůžu najít :D byl na něm nějaký chlap který brečel, ale v ruce držel masku která se smála :) mno tak takhle to dopadlo :)

Myslí si jak jsem vyrovnaný. Lež
myslí si, " muži nebrečí, jsou silný"....lež
Já pro ni brečím každou noc, každý okamžik kdy mě nikdo nevidí.
Mám dvě tváře...ve společnosti veselou..plnou porozumění, nezraněnou životem.
druhá tvář? V samotě se zžírá, slzy už rozmazali vidění..a to jenom pro ni.

Kapky deště

18. ledna 2008 v 18:28 | Tara
Jsem si hrála a napsala krátkou povídku. Snad se vám bude líbit.
Obrázek je od Kájuly, které moc děkuju :) Kájuly Deviantart

V jeden den se rozpoutala bouřka. Kapky deště dopadaly hustě vedle sebe na zem. Krajina byla ponořena do příšeří, přestože bylo něco kolem poledne. Černou oblohu proťal jasný blesk, který alespoň na chvíli ozářil krajinu, temné kouty uliček a jednu malou dívenku choulící se pod mohutnou lípou vedle hluboké a rozbouřené řeky, na jejíž hladivě tvořily velké kruhy kapky deště.

Vánoční přání

24. prosince 2007 v 15:21 | Tara
Povídka z mojí ruky :) Dneska jsem si vyhrála na vánoční povídce..no není moc vánoční, ale snaha byla..tak ať se líbí ;-)


Na zasněženém poli se proháněl černý kůň. Seděla na něm dívka, která vnímala jen lehké křupání země pod kopyty, sílu a mohutnost jeho těla, vnímala energické pohyby, které však byli velice lehké. Dívka jemně poplácala koně po krku a....
"Slečinko" ozval se přísný hlas nad její hlavou
"V mých hodinách vyžaduji soustředění a ne snění." s těmito slovy ji vrazila facku, aby se probrala. Díky tomu však třída vypukla v huronský smích, který jí zabodl u srdce. Slečinka radši sklopila hlavu nad učebnici a zadržovala slzy, které se draly na povrch jako neposlušné kapky deště.

Školní výlet

22. listopadu 2007 v 15:48 | Tara
ŠKOLNÍ VÝLET
Výlet, dlouho očekávaný.
Pojedou všichni.
Až na jednu.....
Je nemocná a moc...možná už jí neuvidíme.
Ale nic, snad tam i bez ní bude zábava.
Má nejlepší kamarádka možná umře, ale na výletě snad na to zapomenu.
Ne !! na to se nezapomíná..sice budeme půlhodinku u koní ale na to nezapomenu.
Výlet, dopadl dobře, ale kamarádka je v nemocnici.. vypadá to špatně.
Až za ní půjdu tak jí budu všechno vyprávět. Alespoň se nebude cítit odstrčená.
Nikdo sní nemluví, snad ani nekamarádí... ale já ano.
Sbohem ..řekla jsem když mi v náručí umřela..v nemocnici.
Výlet....už zase.
NEPOJEDU!!!

Škola základ života

20. listopadu 2007 v 15:12 | Tara
Škola základ života..Drabble psané ro mou kamarádku :)


Škola základ života.
Pro mě moc pěkný základ, všechno se hroutí.
Dřív to bylo jiné, to si tak nevyskakovala.
Ale teď jí prej šikanujem, jak dojemné.
Dělá ze sebe chudinku, ublíženou.. ještě dojemnější
Kolem je plno spolužáků, ale chytám to já jenom za jednu hádku.
A to ještě přes internet..komická situace.
Kdyby přešla na jinou školu, měla blbý známky, učitelé by jí neměli rádi protože by poznali jak si je chce omotat kolem prstu.
Teď už není čas přemýšlet, musím s s tím vyrovnat, jít do kabinetu a říct všechno jak to bylo, jaká ona je. Jinak budu mít zpackaný život a to se nesmí stát.
 
 

Reklama