Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Jednorázovky a další drobky

Chci to...

10. března 2009 v 17:48 | Tara
Tak aby jste nemuseli tak dlouho čeket na kapitolovku, aby jsem se odreagovala, tak vzniklo toto. Vlastně taky hlavně díky Elišce, jelikož mi poslala pár písniček, a prostě incpirace se najednou nahrnula ;) tak doufám, že se bude líbit :)



Je to jako sen, který prosvištěl nocí a zmizel v dálce. Zůstaly jen matné vzpomínky, na to co se událo.. ale já… já nemůžu! Chci si zachovat ty vzpomínky, stále naživu, jenže to nejde. Blednou jako odcházející noc, ve dne zmizí v nenávratnu.. jen večer najednou se zjeví a nedají mi spát.
Znovu a znovu si objímám koleda, dívám se na vycházející hvězdy a slzy, jenž se mi řinou z očí, suší noční větřík, jako kdyby mě chtěl utišit, vynahradit mi objetí, laskavá slova, které tolik postrádám. Říkám si.. -alespoň někdo na mě myslí, alespoň někdo.-
Vlastně jak to tehdy bylo? Oh, už vím, zase se to všechno vrací..

Nekončící láska?

7. února 2009 v 2:09 | Tara
Ano další povídka xD a myslím že je celkově tak malinko vynucená.. chtěla jsme napsat jen něco na téma Naruto.. vzniklo z toho to co jest sídlí pod perexem.
Není to tak dobrý jako ta povídka "Blázen? ne zmařené sny" na kterou byl tak nádherný ohlas, a u niž mě komentáře velice potěšily, jelikož byly povzbudivé a jedním slovem nevyslovně nádherné :)
Takže tímt o děkuju, a teď už vás nechám v klidu číst ;)


Závidíš své naději?

3. února 2009 v 7:56 | Tara
IJsem to hodná xD další povídka z mojí velké sbírky :D ehm ehmm dávala jsem ji již na sektu tak možná že jste si ji přečetla :) no ale což :)
téma:7 smrtelných hříchů, na námět darrena shana


Víš kdy jsem tě začala milovat?

Co?

V okamžiku, kdy jsem tě začala nenávidět.

Blázen? ne zmařené sny!

1. února 2009 v 7:54 | Tara
Okay jsem hodná, dneska sem přidávám povídku :) ... snad se bude líbit, protože mě se docela dobře psala :)



To se stalo, protože jsem věřila, protože jsem bojovala za ty co mám ráda. On mysleli si, že jsem blázen? Vždyť jsem, jen chtěla být užitečná. Jenom to, a právě to byla má životní chyba.

Z tmy přes světlo

5. ledna 2009 v 18:58 | Tara
Tak se vám znovu hlásím.. po takové době :) takže gomen :)
noo a co říct přináším vám sebou povídku, která se mi ani moc nelíbí ale co už že jo, když už je napsaná proč ji nezveřejnit :)
P.S.: týká se to Anime Blood + takže se to možná bdue zdát trochu divné :)


Boj v divadle, kde jsem měla zpívat svou píseň. Zazpívala jsem ji, ale byla to moje poslední. Začal totiž boj, mezi mnou a sestřičkou. Mohla vyhrát jen jedna a já to nemohla být. Podvědomě jsem tušila, že Saya vyhraje a bude žít svůj život naplněný láskou.
Boj na život a na smrt, po meči stéká krev. Obě se vyhýbáme ranám. Jednou to nemohlo vyjít. Obě jsme svou zbraň zabodly do druhé. Cítím, jak mi Sayina krev proniká do těla a pomalu mě zabíjí. Dívám se na svou ránu a padám k zemi. Už nebudu moct říct Saye, že ji mám ráda i přesto všechno co se stalo.
Bolí to. Ach jak to bolí. Můj Chevalier mi nese mé dvě dcerušky. Chtěla bych je vidět. Nebojte nic se vám nestane. Slibuji.

Anděl pro Elišku

24. prosince 2008 v 12:47 | Tara
Mám tu Vánošní dárek pro Elišku. Takové moje zlatíčko veliký:) Mám jimoc ráda


Život..

to je něco pomíjivého

Život..

to je něco nádherného

Život..

rovná se smrt

Život ..

to je něco o přátelství

Život..

řekni vnímáš?

Život..

Řekni o čem
sníváš?

Život..

dobrou noc.

Vánoční přání

24. prosince 2008 v 0:10 | Tara
tak ještě jednou přeju ŠŤASTNÉ A VESELÉ :)


Všude plno sněhu. Ze zelené louky se stala čistě bílá pláň beze stop. Sníh se sype z nebe, dopadá na stromy, na zem, kde tvoří větší a větší závěje, dopadá i na červené tváře staršího děvčete.
Dívka zatřepala hlavou a setřásla sníh ze svých rezavých vlasů a nasadila si modrou pletenou čepici. Zapnula si bílý zimní kabát, upravila šálu, vzala tašku s věcmi a vyrazila přes louku směr nemocnice.

Vše zahaleno v tmu.

17. listopadu 2008 v 14:11 | Tara
menší pokus a napsání FF které by se týkalo seriálu Naruto =o)



Vše bylo zahaleno v tmu,

Neviděl si ani oblohu.


"Co se to děje? Proč tu sem? Co tu vlastně pohledávám? A kdo jsem." Promluvil tiše, do nekonečné tmy kolem něho. Neviděl nic, neslyšel nic kromě sebe samého. Ocitl se v černé prázdnotě, jenž ho donutila přemýšlet proč to všechno.
Najednou se v něm objevila touha, touha spatřit hvězdy na obloze, chtěl stát na poušti, uprostřed toho všeho písku, který mu byl tak blízký. Ale nic se nedělo, žádný jasný bod se neobjevil, žádná zrnka písku neucítil pod svýma nohama… nic, prostě nic jen samota..

báseň?

29. října 2008 v 9:11 | Tara
Možná ano možná ne posuďte to sami, snad jen další zoufalý pokus =) jak obvykle x)


http://fc01.deviantart.net/fs47/f/2009/213/a/b/All_My_Loving_by_picturize.jpg

Stírám ti slzu nádherný mustangu
tisknouc se k tobě
Slova tichá šeptám ti
při tom však zoufám si.
Ty jediný mi rozumíš
a srdce mé vyspravíš.
Teď je to jiné, všechno se změnilo
něco se ve mně utopilo
**
Co? To sama netuším.


Obrázek z Deviantartu od Picturize

Pero píše...

19. října 2008 v 18:47 | Tara

Takže nevím co mě to napadlo, ale složila jsem takový výtvor, kterému se opovážím říkat básnička. O=o)
No ale víc se k tomu vyjadřovat nebudu XD


Milovat neznamená žít

14. října 2008 v 17:51 | Tara

Pokud si dobře pamatuju tak tenhle pokus, co si říká básnička jsem psala někde v lednu :) no a teprve teď jsem se rozhodla jí sem dát.. asi jsem se nechala incpirovat povídkou Šepot noci nebo já nevim :) tak pěkný počtení ;-)

Láska bolí

7. října 2008 v 19:42 | Tara
přesně 8.7.2008 ve 20:30 jsem dopsala tuto povídku :)
Proč vám to ale vůbec říkám? koho to zajimá? no prostě je už trochu starší :)
A aby to tu neleželo ladem tak ji sem prostě dávám :)
Je taková kraťoučká a snad se bude líbít :)
Tak piště pochvalu a kritiku =o)

Proč?!

18. září 2008 v 6:54 | Tara

Mám tu pro vás další povídku z mé tvorby :) snažím se psát kapitolovky, ale jelikož ješ kola taknějak myslim na matiku a fyziku :) no ale přesto jsme ráda že alespoń tahle jednorázovka vznikla.


Louka se leskla díky blahodárnému dešti, jehož drobné pozůstatky se třpytily ve svitu odpoledního slunce. Ze všech stran se ozývalo veselé cvrlikání ptáků a šumění řeky, jenž vtékala do jezera zahaleného do stínu okolních stromů. Všechno to svádělo k ponoření rozpáleného těla to tiché, chladné vody. Ale nikdo nebyl v dohledu. Jen pár zvířat, jenž se tomu místu vyhýbala. Někomu by se to mohlo zdát divné, vlastně všem, jenž neznali dopodrobna příběh co se stal u jezera a skončil v něm. Příběh jenž ve skutečnosti byl plný emocí, lásky, zrady, přátelství nenávisti, smutku a bolesti...

Teď se to zdá jako pouhá lež, změť blábolů a výmyslů. Ale tak to není věřte...

Sni dokud je čas

12. září 2008 v 19:09 | Tara
Je pátek začíná víkend a já sem dávám další povídku :)
Je trochu kradší povídka, ale snad se i přes to bude líbit :)

Mlčky procházela ztichnou uličkou ve svém rodném městě. S lehkým sotva znatelným úsměvem se dívala po okolí, vnímala detaily, kterých si všimla tolikrát, ale přesto ji stále dokola uchvacovaly.
S jiskřičkami v jasně modrých očích pozorovala pomalu se rozsvěcející lampy, vnímala kytky na oknech, všimla si že nějaký kvítek chybí nebo naopak, že přibyl. Bylo docela možné, že znala každou částečku, každé zrnko písku, prachu každičký kamínek. Pár slovy.. byla velice vnímavá a dobrá pozorovatelka, s výbornou pamětí.

Růže

4. září 2008 v 19:01 | Tara

Takové menší zamyšlení, psané celkem dávno.. :)
Snad se bude líbit já už si to totiž nepamatuju a číst znovu se mi to nechce :D


Růže...Tak nádherná květina. Co nám jen naznačuje?
Je velice krásná, půvab z ní jen srší, chceme na ní sáhnout pohladit, její hebké tělo. Jenže ouha nespatřený trn se vám zapíchne do prstu a vám z něj ukápne pár kapiček té vzácné, rudé a slané tekutiny. Ano správně je to vaše krev, ale proč ji musíte prolévat zrovna a jen pro jednu jedinou krásnou růži? Proč nemůže být i ten trošiček cenné tekutiny prolit za něco prospěšnějšího? za něco co by vám nepřipadalo tak dětinské.

Stalo se něco...

31. srpna 2008 v 13:54 | Tara

Tak tohle je jedna kradší povídka, moc s ní spokojená nejsem. příjde mi to takový moc jednoduchý? aleříká se v jednoduchosti je krása tak snad se to bude někomu líbit :)

Stalo se něco co nejde vzít zpátky.
Byly tu sliby, snad plné lásky?
Okamžiky vracejíc se zpátky.
Všechno to odešlo pryč, bez nadsázky.

Přátelství

28. června 2008 v 8:28 | Tara
Zdravím všechny, napsala jsem něco jako povídku? je to spíše takové krátké zamyšlení. Snad se vám to bude líbit ;-) přeju příjemné počtení


Přátelství je jako domeček z karet. Stavíš stavíš, a najednou zafouká větřík a domeček spadne. Můžeš ho znovu postavit, ale už to nebude jako dřív. Nakonec tě to přestane bavit a karty tam necháš jen ležet. Pak vzpomínáš jestli to bylo to pravé.

Jen Tebe!

29. května 2008 v 15:11 | Tara
Našla jsem něco co jsem kdysi dávno psala, nevim ani kdy a proč no :)
Hloubka tvých očí mě zasáhla
Jako blesk z čistého nebe
Co mám teď dělat,
Když miluji jen tebe?

Obrázek je myslim že z deviantartu

Sen

21. května 2008 v 19:07 | Tara
Ahojda všichni:) stvořila jsem povídku, je to takový hokus pokus. Někdo mě totiž přemluvil abych napsala něco vtipného a veselého :D tak jsem se to to pokusila adopadlo to.. no to uvidíte XD

Vášeň tance

18. května 2008 v 2:24 | Tara
Napsala jsem další jednorázovku, je to sice malinko starší, ale to nevadí. Už jsem to dala přečíst jednomu človíčku, a tomu se to líbilo, jak napsal tak dokonce moc :) Doufám že e to i vám bude libít :o)
Mějte se :)

 
 

Reklama