Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

8. kapitola

28. srpna 2014 v 8:11 | Tara |  Nový život
Doufám, že jste rádi. Nová kapitola, je tu celkem brzy:) Na Matěje se konečně štěstí začalo usmívat a doufejme, že to bude už jenom lepší. Nejspíš tu budou ještě tak max. dvě kapitoly. :)



S námahou jsem otevřel oči. Všechno mě bolelo snad i to o čem jsem nevěděl, že mám. Oči mě bolely, jak si musely pomalu zvykat na světlo, kolem mě. Když si trochu zvykly, rozhlédl jsem se po místnosti. Byla taková chudá, nebyl to rozhodně můj pokoj. Podívám se na svou ruku, ze které mi vedla hadička. Nemocnice? Blesklo mi hlavou a za chvíli jsem zase propadl do temnoty.
~*~
Znovu jsem se vzbudil a byla už tma. Všude bylo děsivé ticho. Hadička mi z ruky už nevedla a já byl trochu čilejší. Pohnout jsem se, ale stále nemohl. Pořád mě všechno bolelo. Začal jsem přemýšlet nad tím, co se stalo. Proč mi to vlastně Luboš udělal. Rozhodně nebyl tak skvělý, jak jsem si myslel. Kdybych jenom poslechl Janču, která mi radila, abych s ním nebyl, bylo by to všechno v pohodě. Mohl jsem si ušetřit všechnu tu bolest a zklamání a vyjít s trochu jiným výsledkem. I když jsem na ní byl hnusný, stejně mi pomáhala a snažila se mě rozveselit. Dohlížela na mě, takový anděl strážný. Možná to všechno bylo k něčemu dobré. Dostal jsem lekci, že ne všichni jsou takový, jací se na první pohled zdají. Musel jsem si myšlenky utřídit v hlavě, ale místo toho jsem zase usnul.
~*~
Po dalším probuzení byl už zase den a z ruky mi opět vedla hadička. Rozhlédl jsem se a vedle mé postele seděla Janča a usmívala se.
"Ahoj, tak konečně jsi se vzbudil? To jsem ráda. Jsem tu už popáté a zatím jsi vždycky spal. Sestřička říkala, že ses občas probudil, ale nevypadal si moc při smyslech. To asi tou kapačkou, nevím, co do ní dávaj za sajrajt, ale když ti to pomůže." Usmívala se už trochu víc. Otevřel jsem pusu a chvíli mi trvalo, než jsem ze sebe vyloudil nějaký chraplavý zvuk.
"Ahoj. Jak jsem se sem dostal?" zeptal jsem se na první věc, co mě napadla.
"Když jsi dorazil domů, otevřel si dveře a trochu se zřítil na podlahu. Byla to rána, tak jsem se šla podívat, co se děje. Viděla jsme otevřený dveře a tebe, jak ležíš na zemi. Proběhlo trochu paniky, když ses nehýbal a byl si od krve." Ušklíbla se a pak pokračovala. " S mamkou jsme tě šli zkontrolovat a taťka zatím volal sanitu. Trochu jsem se ti pohrabala v peněžence a našla ti kartičku pojišťovny a prohrabala se ti ve věcech, které jsem si sem pak donesla. Za to se omlouvám. Pak jsem s tebou jela do nemocnice. Počkala si na verdikt, že se z toho dostaneš a ještě jsem byla vypovídat na policii, protože si podle všeho byl znásilněný. Nechci tě stresovat, ale rozhodně za tebou někdo přijde a nepokoušej se zapírat." Pohrozila mi prstem, ale usmívala se u toho. Ještě mi stručně řekla, co mi vlastně bylo.
Takže jsem měl nalomená a naražená žebra, modřiny na krku, na zápěstí, natržený zadek, pár odřenin škrábanců a trochu psychickou újmu. Jsme fakt pitomec. A ještě o tolik větší, že nedokážu nahlas uznat to, že Janča měla pravdu.
"Moc dlouho přemýšlíš." Vytrhne mě z myšlenek. "Přinesla jsem ti ještě pár maličkostí. Oblečení máš ve skříni, to ostatní v nočním stolku. Příště ti třeba vezmu noťas, aby ses tu nenudil. Prý do Vánoc bys měl být určitě doma. A doufám, že na mě nejsi zase naštvaný, že jsem se starala." Musím se tomu usmát. "Vlastně mám pro tebe ještě jedno překvapení, kromě mé maličkosti." Nevěřícně jsem se na ní podíval a sledoval ji, jak jde ke dveřím. Za chvíli vešly do místnosti dvě další osoby. Jedna byl táta, který se na mě zamračeně, ale starostlivě podíval a druhý byl můj malý bráška, který rozhodně vyrostl a který byl Jančou zastaven, ať na mě neskáče. Nemohl jsem dojetím a radostí mluvit. Bylo to tak dlouho, co jsem Lukáška viděl. Vlastně to byl rok. Tátu jsem párkrát viděl, ale i tak mi udělal radost. Přišel ke mně a pocuchal mi vlasy.
"Tohle už nikdy nedělej, ani nevíš, jaký jsme o tebe měli strach. Málem to se mnou seklo, když mi to Janča volala. Když se Lukášek dozvěděl, že je jeho bráška v nemocnici, taky vyváděl." Posadil se na židli u postele a bráška přišel blíž.
"Ahoj. Přinesl jsem ti pár obrázků na rozveselení. Snad se ti budou líbit. Jsi na nich ty, já, taťka a tady teta." Usmíval se tím krásným úsměvem. Už s emu nehnusím. To mi den rozjasnilo asi nejvíc. Pak jsem ale zapřemýšlel. Teta? Janča zavolala? Co se to ksakru dělo. Z těchto myšlenek mě vytrhl Luky. "Tak se na ně podívej, nebo se ti nelíbí?" Podívá se na mě štěněčím pohledem a já se musím usmát.
"Neboj, líbí se mi. Děkuji. Jen teta? Proč?" Zeptám se a podívám se i po ostatních. Řeči se ujme táta.
"Tak nějak jsme se potkali jednou, když si nebyl doma. Pak jsme se potkali i venku, když jsem byl s Lukym. Popovídali jsme si o tobě. Řekla mi, že o tebe má starosti a Luky si jí tak nějak oblíbil. Pak jsme si vyměnili čísla, aby zavolala, kdyby se něco dělo. Poprosil jsem ji o to. Takže byla taková menší donašečka." Zasmál se.
"Když to řekneš takhle, zní to hodně blbě." Usmál jsem se na všechny. Nebyl jsem naštvaný, spíš jsem měl radost a cítil jsem jakousi úlevu. Začínal, jsem mít pocit, že teď by to mohlo být už jen lepší a lepší.
~*~

V nemocnici mě byli ještě párkrát navštívit a dva dny před Vánocemi jsem mohl jít domů. Přijel pro mě taťka a Luky. Většinu vánočního dne jsem byl u Janči, ale na večeři jsem šel domů. Dostal jsem sebou i večeři a taky dárek. Druhý den ke mně přijel taťka s Lukym. Dárky pro ně jsem naštěstí objednával přes internet a Janča je vyzvedla, když u mě zvonily. Užil jsem si s nimi parádní den… vlastně celý zimní prázdniny. S mámou jsem se stále nebavil a táta říkal, že ji to jen tak nepřejde. Musím říct, že mi to ani nevadilo. Školu jsem trochu zanedbal, ale většina profesorů to pochopila a tak mi dali materiály, ze kterých se můžu učit na zkoušky. Konečně začala ta lepší část života.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 29. srpna 2014 v 19:54 | Reagovat

No, snad už má to nejhorší za sebou, však si taky chudák užil =D Jsem zvědavá, kdy potká toho pravýho =)

2 Erička Erička | Web | 29. srpna 2014 v 22:04 | Reagovat

Moc krásný díl, snad se bude mít lépe a lépe :)

3 Markeet Markeet | Web | 1. září 2014 v 18:45 | Reagovat

Ahoj :-) soutěž skončila a já ti opravdu moc děkuji za tvojí ochotu a hlasy :-) :-)

4 Markeet Markeet | Web | 10. září 2014 v 17:03 | Reagovat

Ahoj :) tak nakonec je to výhra :D asi před 5 dněma nám volali, že to náš kocourek vyhrál, měli totiž zvláštní hodnocení.. zvítězil v kategorii kočet s nejnižším počtem bodů 7 :)) Dík za pomoc :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama