Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

6. kapitola

6. května 2014 v 12:43 | Tara |  Nový život
Zdávíčko :)
Kapitolu jsem slibovala dlouhou dobu a teprte teď se mi ji povedlo přepsat celou do počítače. xD Misto přepisování jsem se totiž mordovala s navrhováním a modelováním převodovky a hledáním ve strojírenských tabulkách :D Určitě mám tu nádheru ukážu.Taky budu na Animefestu. Strašně se těším. ^^ Pojede někdo z vás taky? :)
Ale už konec řečí okolo a tadá je tu další kapitola :)
Matěj už nějak depku překonal a našel si nový objev. Jen nopět to nebude tak růžové, jak se na první pohled zdá, ale to si ještě počkáte. Přeji hezké počtení :)



Přes prázdniny jsem byl stále v depresi. Stále dokola jsem přemýšlel, proč se to stalo. Proč mi lhal a proč do mě strkal drogy? Takový hajzl a já ho miloval. Pomalu mi začaly docházet souvislosti a to, jak se ke mně vlastně choval. Nebylo to tak růžové, jak jsem si představoval. Docházelo mi to, ale stále jsem si to nechtěl úplně přiznat a rozhodně jsem se nechtěl ani omluvit Janče. Věděl jsem, že bych měl. Ona mi pomáhala. Ale v tu chvíli jsem nechtěl nikoho vidět. Sice dovolená byla fajn, ale to bylo všechno. Nakonec se Janče povedlo mě dostat ven. Sice jen k přehradě, ale byl jsem venku. Na chvíli jsem zapomněl, bavil se a plaval. Bylo mi v tu chvíli jedno, že se v té přehradě Aleš utopil. Když jsem plaval, byl jsem v klidu. Jako by nic neexistovalo. Pomohlo mi to. V druhé půlce prázdnin jsem se cítil líp a křenil u Janči a jejímu příteli. Jak jsem už říkal, taky jsem se zvládl učit. Matiku jsem v září dal v pohodě a mohl dodat vše potřebné na vysokou, na kterou mě i přijali. Hlásil jsem se na pěďák do Liberce. Někomu by to připadalo zvláštní. Homouš a učitelem? To nesedělo. Samozřejmě jsem nechtěl učit tělocvik, ale třeba něco o právu a podobně. Přemýšlel jsem, že bych šel studovat i práva, až se mi život trochu zklidní.



Tak začala nová etapa mého života. Na škole mě nikdo neznal, takže se mi nesmáli ani nevyhýbali. Přesto jsem byl pořád opatrný. Každopádně škola mě po dlouhé době bavila. Dokonce jsem si našel nový objekt mého zájmu. Když se ohlédnu zpět, připadá mi, že jsem kluky střídal jako ponožky. Jenže je se opravdu čemu divit? Jeden se semnou jen vyspal, druhý na mě testoval věci a pak se utopil. Tenhle kluk byl vlastně třetí. Sice za krátkou dobu, ale pořád třetí. Jmenoval se Luboš Radek a byl z Liberce. Pořádně si už nevybavuji, co bylo příjmení a co jméno. Říkal jsem mu oběma jmény. Stal se tak pěknou náplastí na mé bolavé srdce. Ze začátku byl prostě perfektní. Chodili jsme spolu na rande, vídali jsme se několikrát týdně a rozmazloval mě. Párkrát jsem u něj přespal. Pravda na nic nečekal a prostě se se mnou vyspal. Sex s ním byl úžasný a hlavně i díky tomu, že jsem si ho pamatoval. Luboš věděl kam sáhnout a přesně co má dělat, aby mě doháněl k šílenství.
Nikomu jsem o něm neřekl. Teda spíš jsem o něm neřekl Janče, nikdo jiný se o mě nezajímal. Jenže mě jednou potkala zrovna ve chvíli, kdy jsem se ulíval ze školy. Přednášky by byly v pohodě, jenže bylo to zrovna cvičení a zrovna i důležité. Snažil jsem se, aby mě neviděla. Bohužel jsem nebyl dost rychlý.
"Jé ahoj. Co ty tady?"
"Jsem na zrovna na rande." Odvětil jsem.
"Aha. Myslela jsem, že máš teď cviko a máte psát zápočtovou písemku ne?" Zeptala se a prohlížela si Luboše. " Tvůj nový objev?"
"Jo je a jmenuje se Luboš, ale nevím, proč se tak staráš. Jsi snad moje matka?" Podval jsem se na Luboše, který Janče podával ruku, a viděl na něm, že chce jít. "Už musíme jít, čau." Zase jsem se naštval.
"Zatím, pak se uvidíme." Ještě za mnou zavolala a pak šla dál svou cestou. Oddechl jsem si a
s úsměvem se podíval na Luboše, který se ale tvářil naštvaně.
"Děje se něco?" Zeptal jsem se a čekal na odpověď. Odpovědí mi byla otázka.
"To je tvoje bejvalka?" Žárlí?
"Jedině bývalá spolužačka a současná sousedka. Proč?"
"Zdá se mi, že tě balí." Odsekl.
"Cože? Prosím tě, ta má přítele. Je to jen kamarádka nic víc."
"Hmm aha."
"Co zas?"
"Ne to nic. Půjdeme dál." Zavelel a tak jsme pokračovali v našem rande. Na předchozí rozhovor jsme už nenavázali.
~*~
Ještě ten večer u mě zazvonila Janča. Nesla mi nějakou buchtu. Byl jsem jí vděčný, alespoň jsem jedl něco poživatelnějšího, než moje povětšinou instantní výtvory. Samozřejmě, že jsem jí vykládal o Lubošovi.
"Vidím, že jsi do něj opravdu blázen."
"Jo to jsem. Co na něj vůbec říkáš? Sice jsem ti ho moc nepředstavil, ale i tak." Podívala se na mě a pak s povzdechem odpověděla.
"Nelíbí se mi. Myslím, že to není moc dobrý člověk. Například jak mi podával ruku, díval se někam jinam a ještě to bylo, jako kdybych držela leklou rybu." Zamračil jsem se. Někdy je až moc upřímná. "Nemyslím, že je pro tebe dobrý. Stejně mě neposlechneš. Ale je tu možnost, že se pletu." Zase jsem byl naštvaný. Sice to poslední větou zachránila, ale i tak. Usmála se, čímž mě naštvala o trochu víc. "Tak já půjdu. Vidím, že bys mě chtěl nejradši vykuchat. Talířek si beru. Dobrou." Šla ke dveřím, u kterých se zastavila a otočila se. "Jo a choď do školy, ať nemáš ještě víc průserů a starostí." S tím odešla. Slyšel jsem ještě bouchnutí dveří od jejího bytu a pak ticho.
~*~
Celkem pozdě mi došlo, že jsem měl Janču poslechnout. Kdybych jí býval poslechl, nemusel bych si to zažít. Ale to předbíhám. Jediné v čem jsem ji teda poslechl, bylo chození do školy. Táta mi to taky důrazně doporučil, když mi volal jak se mám, jakoby věděl, že to zrovna potřebuji. Bylo fajn vědět, že na mě pořád myslí a ještě lepší zpráva byla, že můj malý bráška Lukáš přijal dárek jak k Vánocům, tak k narozeninám. Dokonce se mu líbily. Začal jsem přemýšlet nad dalším dárkem. Jo Lukášek mi chyběl, snad nejvíc ze všech.
~*~

S Lubošem jsem se stýkal trochu míň, protože jsem na školu už tolik nedlabal. Stálo to ale pořád za to. Nemohl jsem uvěřit, že se někomu nemůže líbit. Chtěl jsem být s ním. Navíc měl teď problémy v práci, kde mu nechtějí zaplatit. Proto jsem ho teď zval na oběd já a trochu mu půjčil. Ve výsledku ze mě vytáhl sedm tisíc. Věděl jsem totiž, že mi to po výplatě vrátí… snad.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | E-mail | Web | 7. května 2014 v 11:34 | Reagovat

Ten kluk má prostě fakt smůlu, chudák =D Ale fandím mu, když studuje taky pajdu! =D

2 Erička Erička | Web | 8. května 2014 v 8:12 | Reagovat

Janča se jeví jako dobrá kamarádka a vypadá to, že má na chlapy ten správný čich :) Luboš ho bude asi využívat a tahat z něho peníze ...

3 Veveliška Veveliška | Web | 8. května 2014 v 11:21 | Reagovat

Moc hezká kapitola, vlastně celý příběh je moc s dobrým námětem jen tak dál. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama