Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

5. kapitola

15. března 2014 v 22:09 | Tara
Zdravím. :) Doufám, že jsem vás tím čekáním neunudila ^-^ Jen na začátku letního semestru toho bylo najendou zase moc.Ale konečně mám pátou a kousek šestý kapitoly přepsané do pc :) V minulé kapitole Matějovi bylo fajn. Našel si někoho s kým je šťastný. Otázka je jak dlouho? Občas přemýšlím, jestli na něj nejsem moc zlá, ale bohužel přitahuje špatné lidi. Ale určitě to zvládne ^^
Snad se vám kapitol abude líbit. :)
A ještě pro sebe mám ještě jedno dobrou zprávu, konečně zase budu chodit ke koním :) Konečně nějaké pořádné odreagování :)
Jak jsem říkal, probudil jsem se druhý den a bylo mi opravdu mizerně. Řekl jsem si, že mi nejspíš nesedl ten alkohol. Naštěstí byla neděle a nikam jsem nemusel jít. Když nepočítám, že jsem musel jít do koupelny se trochu umýt, dojít si na záchod a něčeho se napít, abych dostal tu pachuť z pusy. Neděle mi utekla opravdu rychle, skoro celou jsem ji prospal. V pondělí jsem se k mému nemalému zděšení probudil až ve dvanáct. Budík jsem nejspíš vypnul, zprávy ani volání a nejspíš ani zvonění zvonku jsem neslyšel. Podíval jsem se na mobil. Jedna zpráva od Romana a pár dalších od neznámého čísla. Z smsek jsem zjistil, že mi psala a volala sousedka, která se mimochodem jmenuje Jana. Ani nevím, kde vzala moje číslo. První zpráva, kterou jsem si přečetl, byla od Romana.


'Dobre ranko. Jsi v pohode? Nechces si to další vikend zopakovat? Posilam pusu.' Odpověděl jsem, že jsem v pohodě a že si to rád zopakuju. V dalších zprávách mi psala Janča, kde jsem a co se semnou děje. Ani se nedivím. Slíbil jsem jí, že se stavím v neděli, abychom udělali prezentaci, která se má brzo odevzdat. Pořád jsem to oddaloval. Asi na mě bude hodně naštvaná. Odepsal jsem jí, že mi není moc dobře, ale že se může stavit, až půjde ze školy.

Jelikož jsem se do školy rozhodl nejít, zalezl jsem po očistě a menší snídani znovu do postele a spal. K večeru přišla Janča a ukazovala mi, co už udělala a jestli s tím souhlasím. Rozhodně jsem nebyl proti. Ještě se mě zeptala, jestli zítra do školy půjdu. Přikývl jsem. Vypadala, že chce ještě něco říct, ale pak se jen rozloučila a šla přes chodbu domů.

V úterý jsem se tedy potácel do školy. Naštěstí jsem měl na desátou. Doma jsem si napsal omluvenku a zfalšoval tátův podpis. Ve škole to bylo stejné, spolužáky to nepřešlo. Bohužel se k nim přidalo i pár učitelů. Stále mě uráželi, měli stále narážky a snažili se mě shazovat. Učitelé dávali testy a stále strašili s maturitou. Jo už se opravdu blížila. Za dva týdny mě čekali písemné testy a potom svaťák. Netěšil jsem se na to. Zbývalo mi ještě dodělat pár otázek ze základů společenských věd.
~*~
Týden utekl jako voda a byl zase víkend a sobota, kterou jsem strávil u Romana. Určitě příjemný den to byl. Nejsem si úplně jistý, protože si opět nic nepamatuji a navíc mi bylo zase špatně. Asi ten alkohol, co mi nalívá, nebudu moct pít. Je mi po něm špatně a bolí mě děsně hlava. Vůbec jsem po tom víkendu byl opět jako z gumy. Bohužel v pondělí jsem se už vzbudil ráno, přemohl jsem se a šel do školy.

Po škole jsem měl domluvený, že mě Janča bude doučovat matiku. Dostala se řeč i na Romana. U toho tématu se mračila. Už dřív mi řekla, že se jí Roman nelíbí. Samozřejmě jsem se rozčílil a nejspíš proto už nic neříkala. Přece Roman byl něžný a krásný. Byl stejně vysoký, měl blonďaté vlasy a modré oči. Byl štíhlí, měl tak akorát vyrýsované svaly. Nosil košile většinou s dlouhým rukávem… ano košile na klucích se mi líbí, jak jsem zjistil. Byl to prostě můj typ.
~*~
Po písemné části maturity, jsem se začal učit na další předměty. Základy společenských věd mi lezly do hlavy snadno, s angličtinou nebyl problém a obsah knížek, které jsem měl z poloviny od sousedky, jsem se taky nějak naučil. Nejhorší byla matematika. Jak jsem se později dozvěděl, tak jsem jí nezvládl a to byla státní. Janča se divila, proč jsem si nevzal dvě angličtiny. Já sám nevěděl. Nejspíš jsem si chtěl něco dokázat. No na září se to musím naučit líp.

Po čtyřech dnech ústních maturit nastal pátek a i vyhlášení výsledků. Z naší třídy to neudělali tři. Já, Janča a ještě další spolužák. My vyvrhelové, my co jsme se nejvíc odlišovali a nejvíc vybočovali. Naštěstí byl konec. Alespoň na chvíli. Jen zbývalo dojít si pro přihlášku k další maturitě.
~*~
Týden po maturitách, jsem měl strach, co se děje Romanovi. Nenapsal mi a mobil měl nedostupný. Chtěl jsem za ním zajít, ale vím, jak mi říkal, že nechce, abych k němu jen tak chodil. Jeho rodiče sice ví, že je gay, ale nejsou smířený s tím, že by si do bytu někoho tahal. Jen proto jsem čekal, až se ozve sám. Mezitím jsem jezdil na kole kolem přehrady doufaje, že ho uvidím. Bloumal jsem po městě a čekal. Občas mi dělala společnost Janča, ale ta taky měla svůj život.
Jednou večer přišla a tvářila se celkem vážně.

"Ahoj, můžu dál?" Zeptala se, i když bylo jasné, že může. Jen jsem kývnul a pustil ji. Šla do obýváku a ukázala, ať si sednu. Dostal jsem strach, co se stalo. Bylo to oprávněný strach.

"Víš něco o… Romanovi?" Položila otázku, která mě trochu šokovala. Nikdy nezačínala tohle téma.

"Ne nic. Už se mi dost dlouho neozval. Říkal jsem si, že ten týden po maturitách asi má ještě něco na práci. Ale už se to protáhlo na tři týdny." Poslední větu řeknu dosti smutně.

"To se ani nedivím." Kouknu se na ní.

"Víš o tom něco víc?" Kývne a mlčí. Vypadá, jako kdyby hledala ta správná slova.

"Jsi si jistý, že ti říkal pravdu?" Kývnu. "Opravdu? Fajn, podívej se na tuhle fotku. Je to tvůj miláček ne?" Podala mi fotku, na které byl opravdu Roman.

"Jo je to on. Co má bejt?" Dívám se na ni zmateně. "Řekni něco." Začnu panikařit, když mlčí.

"No nejlepší bude, když se to dozvíš, co nejdřív. Není to ale dobrá zpráva. Vlastně těch špatných je víc." Nadechne se a pokračuje. Já jen na sucho polykám. "Začnu od té nejlepší zprávy v těch špatných. Za prvé ti lhal o tom, jak se jmenuje. Jeho pravé jméno je Aleš." První šok, chtěl jsem něco namítnout, ale umlčela mě. "Za druhé bral drogy a hodně pil. Hledal si taky taková pokusná morčátka na zkoušení drog. Nedal ti taky něco?" Zeptala se a upřeně se na mě dívala. Opět jsem chtěl protestovat, že to není pravda, ale vzpomněl jsem si, jak mi bylo po víkendu stráveného u něj špatně.

"Možná… když jsem u něj byl, tak…" Hlas se mi zadrhával, tušil jsem, že ještě přijde horší zpráva. Už teď jsem měl dost. Janča mě pohladila po ruce a stiskla.

"Jestli ti něco tak, to bylo, jak jsi nepřišel do školy?" Jen kývnu. "Máťo, vím, že těch špatných zpráv je dost, ale je tu ještě horší." Podívám se na ní se slzami v očích. Jo jsem chlap a natahoval jsem. "Nemáš televizi tak o tom asi nevíš, já bych se to taky nedozvěděla, když na televizi nekoukám, jen to vím díky taťkoj." Vypadala, jako když zvažuje jak pokračovat. "Víš, ten Aleš se minulý týden utopil." Ztuhnul jsem a opravdu nevěřícně na ní koukal. Nedocházelo mi to. "Byl opilej a zdrogovaný a vsadil se s partičkou kamarádů, že přeplave přehradu. Začal se topit, ale oni pro něj vůbec neskočili. Zavolali sice měšťáky, ale sami nevěděli, kde vlastně je. Navíc, kdyby pro něj policajti skočili, utopili by se nejspíš s ním. Jenže to ostatním nevadí. Nadávaj na policajty, jak jsou oni špatní, už neviděj okolnosti za tím. Kamarádi ani ostatní, co byli kolem, pro něj neskočili. Jen pořád kecaj, jak je to povinnost policajtů. Najednou se o toho Aleše začla zajímat i rodina, která o něm nic nevěděla. Najednou to všichni kolem hrozně řeší." Najednou zmlkla a podívala se na mě. "Promiň, je toho na tebe moc." Řekla jen a konejšivě mě objala. Najednou jako kdyby mi to všechno došlo a já se rozbrečel. Bolelo mě u srdce, bolela mě další zrada, další rána v mém životě.

Nevím, jak dlouho jsem jí brečel v náručí, ale usnul jsem. Pak si jen pamatuju, jak jsem se probudil přikrytý na gauči. Připadal jsem si prázdně, jako porcelánová panenka. Napadlo mě, že z toho světa chci pryč. Naštěstí, jsem se k tomu neodhodlal, ani nedostal. Janča se mě snažila, co nejvíce zaměstnat. Dokonce mě vzala na dovolenou. Každopádně většinu prázdnin jsem strávil truchlením, učením matematiky a přemýšlením, jak můj krásný sen skončil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 16. března 2014 v 9:58 | Reagovat

Chudák, ten chlapec má prostě v životě smůlu. Už by se konečně mohl najít někdo, kdo to s ním bude myslet vážně, teda samozřejmě kromě spolužačky =)

2 Tara Tara | Web | 16. března 2014 v 10:46 | Reagovat

[1]: To si chlapec ještě chvilku počká, bohužel. Ale všechno zlé je pro něco dobré :)

3 D. D. | Web | 16. března 2014 v 17:59 | Reagovat

Předchozí kapitoly jsem sice nečetla, ale i tak jsem se víceméně chytala a četlo se mi to dobře :) Vidím to tak, že až bude čas, musím se kouknout na další tvoje povídky ^^

4 Rea Rea | 17. března 2014 v 0:02 | Reagovat

Smutné, že to takto dopadlo. Aspoň že má tu kamarátku, sám by to už asi nezvládol. Každopádne ja sa už teším na pokračovanie :)

5 Erička Erička | Web | 17. března 2014 v 16:17 | Reagovat

Jé, ten to má v životě zatím hodně těžký, snad se to brzy změní :)

6 Butty Butty | Web | 30. března 2014 v 14:33 | Reagovat

Ahoj, jsem na tvém blogu poprvé a líbí se mi vzhled tvého blogu..;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama