Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

04. kapitola

30. ledna 2014 v 20:28 | Tara |  Nový život
Zdravím :)
Dneska jsem zvládla zkoušku z chemie, takže už mi zbývá jen jedna zkouška matika. Snad to všechnopůjde hladce :)
Jinak další kapitola je na světě. Maťej to nemá opravdu jednoduché. Všechno se kolem něj tak nějak bortí. Svitla mu nová naděje, že našel konečně někoho, ke komu se může přitulit? :) Kdo ví. Jen jedno můžu říct jistě. S holkama jako svýma partnerkama už skoncoval. :)
Předtím než vám popřeju hezké počtení, vám moc děkuju za hezké komentáře u minulé kapitoly :)
Další den jsem spolužačku potkal při cestě z obchodu.
"Ahoj."

"Ahoj." Oplatila mi pozdrav s úsměvem.

"Omlouvám se za včerejšek. Je toho na mě moc. Jenže nemůžeš se divit. Nezastala ses mě. Seš stejná jako ostatní. Snad horší, když si tomu jen tak přihlížela." Ano, rozhodl jsem se, že se jí omluvím. To jsem udělal. Na druhou stranu jsem na ní opět vyjel, i když mi nic neudělala. Dívala se na mě a mlčela. Vypadalo to, že se uklidňuje. Najednou promluvila.

"Tak si to shrneme. Za prvé jsem nebyla ten den ve škole, kdy se to stalo, tak mě laskavě neobviňuj, že jsme se tě nezastala. To, že jsem se s tebou ani potom nebavila, je snad jasný. Nebavili jsme se spolu nikdy. Choval ses namyšleně a povýšeně. Jako celá ta tvoje partička. Tak si na mě laskavě nevylejvej vztek."


"He?!" Nechápal jsem.

"Víš, viděla jsem tě i jinde než ve škole. Možná to bylo tou partou, že ses snažil zapadnout, ale choval ses hrozně." Podívala se na hodinky. "Fajn musím stihnout vlak. Měj se a polepši se. No, a kdybys náhodou něco potřeboval, zazvoň. Pokud sis už vzpomněl na moje jméno." Trochu se pousmála a rychlým krokem se vydala k nádraží. Ta holka mě jedině překvapovala. Ale měla pravdu. Ignoroval jsem ji stejně jako jednoho spolužáka, s kterým se bavila. Považoval jsem ji za něco méněcenného a v tu chvíli jsem si uvědomil, že to bude jediný člověk, který mě ve škole přijal takového, jaký jsem a já si to takhle kazím.

Vydal jsem se domů. Stále jsem měl co vybalovat. Nejdřív jsem si udělal něco k obědu a pak se do toho pustil. Čas opravdu letěl a najednou byl večer, se kterým se dostavil i hlad. Měl jsem v plánu si udělat míchaný vajíčka. Připravoval jsem si věci, ale k mé smůle se mi zbylá vajíčka rozbila. Přemýšlel jsem, co dál. Do krámu se mi nechtělo, proto jsem zvolil nejjednodušší možnost. Požádat sousedy. První jsem zkusil sousedy, kteří bydleli hned naproti mému bytu. Otevřeli mi za chvíli a ve dveřích stála spolužačka.

"He?!" Musela si o mně myslet, že jsem totální idiot, který nedokáže vyloudit, normální větu.

"Zdravíčko sousede, potřebuješ něco?" Zeptala se pobaveně.

"Ah, ahoj. Jen jestli byste mi nepůjčili tři vajíčka? Podařilo se mi je rozbít."

"Jasný, počkej." Za chvíli mi přinesla vajíčka. "Myslím, že sis nevzpomněl, jak se jmenuju a je to jen náhoda. Že je to tak?"

"Když to víš, tak proč se ptáš." Zavrčel jsem a chtěl jsem hned jít do bytu.

"Promiň. Jen mohl bys snad poděkovat? Nebo se držíš té své povýšenosti?"

"Děkuji. Vrátím." Odpověděl jsem a zabouchl za sebou dveře od bytu. Myslel jsem si, že mě bude nenávidět za moje chování. Opak byl pravdou. Jen jsme doufal, že si to svým chováním v nejbližší době nepokazím. Už jsem k tomu měl slušně nakročeno.
~*~

Několik dalších dnů nebylo vůbec zajímavých. Chodil jsem do školy, psal testy, učil se. Snášel jsem kousavé poznámky jak od spolužáků i od některých učitelů. Nejhorší byl učitel na zeměpis. Musel si rýpat do ostatních a samozřejmě se tím bavil. Byl to prostě debil. Na Petra jsem vrhal zlostné pohledy. On se jen bavil a vysmíval se mi do očí. Jindy mě zase ignoroval.

Občas mi zavolal otec, aby zjistil, jestli pořádně studuju. Občas mi i řekl, jak se má bráška. Těšilo mě to. Často, kromě školy, jsem se bavil i s mou sousedící spolužačkou, u které jsem konečně zjistil jméno. Sám jsem si nevzpomněl, jen jsem ho zaslechl. Pomáhala mi s matikou, která mi moc nešla a ze které jsem já, blbec dělal maturitu. Říkám blbec, protože jsem ji na poprvé nedal. Bylo to zklamání, ale co se dalo dělat. V září jsem ji už zdárně dal. Ale to moc předbíhám.

~*~

V únoru jsme měli maturitní ples. Téma a všechno vymýšlely holky a hlavní organizátorka byla Melisa. Viděl jsem na ní, jak si to komandování užívá, jak se chová povýšeně. Byl jsem taky takový? Každopádně ples probíhal opravdu skvěle. Spolužáci se zaobírali předtančením, nástupem a chovali se, jako kdyby se nic nestalo. Mně to vyhovovalo. Dokonce jsem na plese potkal Romana. Vlastně v tu chvíli jsem vůbec netušil, kdo to je. Ochomýtal se kolem mě, zval mě na drinky a nakonec z něho vypadlo, že se mu líbím. Nevěřil jsem svým uším. Potkala mě náplast na moji bolavou duši. Choval se ke mně mile. Povídali jsme si spolu a o měsíc později spolu začali oficiálně chodit. Byli jsme několikrát na rande. Trávili volný čas u mě doma. Nejspíš kvůli tomu, jsem se přestal pořádně učit a nedal maturitu. Ale užíval jsem si to. Bylo to úžasné. Do ničeho mě netlačil. Bál jsem se totiž, že se senou vyspí a udělá něco podobného jako Petr. Ujišťoval mě, že to v plánu rozhodně nemá. Trvalo to další měsíc, pak jsme si plánovali, jak bude probíhat naše poprvé. Vím, zdá se to asi hodně divné, ale prostě. Ta představa se mi líbila. Naplánoval, že se to může odehrát u něj doma. Ať to beru, jako kompenzaci za to, že jsem u něj nikdy nebyl.
~*~

Nastal duben a onen plánovaný den. Jeho rodiče nebyli doma. Když jsem přišel, měl všechno přichystaný. Nějaký alkohol na povzbuzení, lubrikant a ještě nějaké hračky, na které jsem trochu blbě koukal.

"Ehm, to je na co?" Odvážil jsem se zeptat. Odpovědí mi byl jeho smích a objetí.

"To jen kdybys chtěl zkusit ještě něco dalšího. Třeba ti jedno číslo stačit nebude." Zašeptal mi u ucha a dlaní mi zajel pod tričko a druhou se dobýval pod kalhoty.

"Nejdeš na to rychle?" Zeptal jsem se mezi vzdychy. Ten parchant to uměl. Nebyl jsem první.

"Jen se tě snažím uvolnit. Neboj se. Poddej se tomu. Zažiješ tu největší slast." Přestal, sedl si na postel a poplácal vedle sebe. "Sedni si a dej si skleničku." Ani jsem nedosedl a už mi tu skleničku podával. S díky jsem ji vzal a vypil až do dna. Na tváři se mu usadil úsměv. Hladil mě, pomalu svlékal, hrál si se mnou, líbal mě… najednou jsem přestal vnímat svět kolem sebe a vůbec jsem si nevzpomněl, jak to probíhalo a co se všechno dělo. Vzbudil jsem se někdy v podvečer zavázanýma rukama a s Romanem ležícím na mém hrudníku. Nic mě kromě hlavy nebolelo. Nejspíš byl něžný.

"Ach, už jsi vzhůru." Konstatoval s pohledem upřeným na mě. "Byl jsi skvělý. Takhle mě ještě nikdo nikdy nevyčerpal." Usmál se a já mu úsměv oplatil, i když jsem vůbec netušil, o čem to mluví.

"Mohl bys mě rozvázat?"

"Samozřejmě. Omlouvám se. A měl by ses oblíknout a jít domů. Rodiče volali, že se vrátí tak za hodinku. Promiň." Rozvázal mě, líbnul na čelo. Nestačilo mi to. Zasmál se a políbil mě. Pomohl mi s oblékáním. Třásl jsem se. Nějak jsem došel domů. Bylo sedm hodin. Ani jsem se nesvlíkl a spadl oblečený do postele. Spal jsem až do druhého dne do večera. Tak krásně jsem se nikdy nevyspal. Tedy pokud nepočítám, že mi bylo hrozně blbě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TIP pro krásný domov ► TIP pro krásný domov ► | Web | 30. ledna 2014 v 20:49 | Reagovat

Hezkej blog !

2 Erička Erička | Web | 31. ledna 2014 v 22:52 | Reagovat

No konečně se cítil dobře a ta spolužačka je podle mě dobrá, budou kámoši :-)
Jinak soutěž už u mě skončila :-)

3 Smajli Smajli | Web | 1. února 2014 v 13:58 | Reagovat

Tyjo, nějaký rychlý spád najednou, ne? =D Přiznám se, že si po téhle kapitole jako u jedné z mála povídek nejsem vůbec jistá, jak by to mělo pokračovat =D

4 Tara Tara | Web | 3. února 2014 v 12:43 | Reagovat

[3]: rychlý spád? :) on jen Matěj nevypráví všechno, prostě to byl stereotyp :D A neboj, taky nevím jak to bude úplně pokračovat, ale ještě ho čeká pár "překvapení" :D

5 Rea Rea | 8. února 2014 v 13:25 | Reagovat

Gratulujem k zvládnutej skúške a veľa šťastia ti prajem s tou matikou :)
Konečne je na tom už Matej lepšie :) Vyzerá to, že všetko sa obracia k dobrému, ale myslím, že to tak dlho nevydrží :D Ale snáď sa mýlim... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama