Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Vánoční přání 04

24. prosince 2013 v 1:00 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
Rok se s rokem sešel a jsou tu opět Vánoce ^-^ A já jsem opět napsala Vánoční přání.
První se tu objevilo v roce 2007 O_o jsem sama překvapená :D Druhá 2008, rok 2009 jsem vynechala stejně jako rok 2010 a 2011, minulý rok přibylo třetí Vánoční přání a letos teda čtvrté :)
Musím se přiznat, že to mám napsané už ud 22. října :D
Dost řečí :) Snad si tuto krátkou povídku užijete a bude se vám líbit :) Samozřejmě komentáře potěší ;)
Přeji krásné Vánoce :)

Když jsem se narodil, bydlel jsem s maminkou a se spoustou sourozenců v takovém dřevěném domečku. Zprvu jsem pil jen maminčino mlíčko a později jsem jedl i mrkvičku, nějakou čerstvou zelenou travičku a seno.


Abyste chápali, kdo vlastně jsem, tak vám to prozradím. Jsem zakrslý králíček. Dřív jsem byl cosi neidentifikovatelného a bez chlupů, ale teď jsem krásná malá chlupatá kulička. Můj kožíšek je bílý a občas se objeví i světle němý flíček. Podle různých reakcí jsem nejspíše roztomilý. Navíc v porovnání s ostatními sourozenci nezlobím a jsem v celku klidný. Možná se můžu zdát trochu pomalejší, ale maminka si nestěžuje, protože ji poslouchám. Například jednou u nás byl pán, maminka nám vysvětlila, že je to doktor a nemusíme se ho bát, že nás jen zkontroluje. Věřil jsem mamince a nechal se vyšetřit a naočkovat, ale sourozenci tak klidní nebyli. Mrskali sebou. Skákali ze stolu a snažili se utéct. Lidé je vždy chytli a nakonec stejně vyšetřili a naočkovali, jen měli větší trápení. Měl jsem lidi vcelku rád, nebál jsem se jich a vždy zvědavě očuchával jejich ruce, které strkali do našeho teritoria. V tuto dobu jsem byl opravdu šťastný.
Jednoho dne do krámu přišli nějací lidé, kteří vypadali jinak než ostatní. Byli bohatí. Oba zamířili k našemu příbytku a delším rozmýšlení si vybrali mě. Nestačil jsem se rozloučit a prodavač mě šoupl no kartonové krabice. Obklopila mě tma a já měl strach. Za chvilku jsem si zvykl a ucítil mrkvičku, kterou jsem začal chroupat, tak jsem se uklidnil a přečkal cestu nějakou věcí až do nového domečku. Začal jsem být nervózní a nervozita stoupala a začal jsem být znovu vystrašený, zvlášť po tom, co mě vyndali z krabice a šoupli do klece. Neznal jsem to tam. Chvíli jsem vystrašeně seděl na místě, ale když jsem zjistil, že mi nic nehrozí, tak jsem začal prozkoumávat okolí a čmuchat, co je nového. Při hopkání po měkké podestýlce, jsem našel dřevěný domeček, mističku s granulkami, seno, vodičku a dokonce pro mě připravili u čerstvé travičky. Začal jsem si pomalu zvykat.
Podle sluníčka bylo odpoledne a domem se začalo ozývat více a více hlasů. Něco se dělo. Byl jsem zvědavý. Nakonec jsem se dozvěděl, že jsem dárek pro malou holčičku, která ze mě byla opravdu nadšená. Vzala mě do náruče a chlubila se všem dětem okolo. Nebylo to zrovna příjemné, tolik pohledů, ale v jejím náručí mi bylo dobře. Jakmile oslava skončila, ta malá si se mnou hrála. Pustila mě po pokojíku a já se vydal na průzkum. V jednou místě jsem za sebou zanechal bobky, ale dostal jsem vynadáno, proto jsem to už nezkoušel. Každopádně mi těch pár dní bylo dobře.
Za okny se pomalu snášel sníh, poznal jsem, že se blíží Vánoce. V obchodě nám do mističky dali vždy něco dobrého a každému zvlášť daly nějakou mňamku. Těšil jsem se, že letošní Vánoce budou podobné. Jenže čím víc se blížil čas Vánoc, tím méně o mě bylo postaráno. Ven z klece, jsem se už moc nedostal, v mističce se mi jídlo objevovalo zřídkakdy. Dostával jsem hlavně seno. Voda byla zkažená, ale nebyla vyměněna, dokud jsem ji nedopil, někdy ani to ne. Podestýlku jsem měl nasáklou a špinavou. Lidé často nadávali, že smrdím. I mě samotnému to zapáchalo, zvlášť když jsem v tom musel bydlet. Cítil jsem se zraněně, ale to nebylo nic v porovnání s tím, co přišlo potom.
Lidem došla trpělivost a klec i se mnou vynesli ven před dům. Naštěstí se klec otevřela a já mohl vyhopkat ven. Sníh mě studil do tlapiček, ale musel jsem to vydržet. V tom domě mě nic hezkého už nečekalo. Snažil jsem se skákat po cestě, ale nakonec jsem byl nucen brodit se ve vyšším sněhu. Naštěstí jsem lehký, takže to nebyl takový problém. Problém mi dělala zima a hlad. Nebyl jsem zvyklý na takový chlad. Alespoň že se ze sněhu dala získat voda. Po cestě jsem našel pár soust, a také narazil na nepřátele, kteří mě chtěli slupnout. Naštěstí jsem měl světlý kožíšek, takže jsem nebyl tolik nápadný, ale i tak mě to stálo mnoho sil. Několik hodin jsem usilovně hopkal, až jsem skončil v lese a schoval se pod nějaký opadaný keř. Přál jsem si, aby mě potkalo štěstí, abych potkal někoho, kdo mě bude mít rád. Snažil jsem se být na pozoru, ale velice rychle jsem usnul.
Ráno jsem slyšel nějaký šramot. Někdo se blížil. Chtěl jsem utéct, ale byl jsem promrzlý a ještě stále unavený. Otevřel jsem jen oči a sledoval toho, kdo se ke mně blížil. Uviděl mě. Vypadal trochu zmateně, ale pak mě zvedl ze země. Zrychleně jsme dýchal. Měl jsem strach, ale zároveň mi v teplé dlani bylo příjemně. Nejspíš jsem na chvíli usnul, protože jakmile jsem otevřel oči, byli jsme už u nějakého domu. Muž mě vzal dovnitř a na někoho zavolal. Přiběhla mladá žena a zděšeně se na muže podívala. Poté mě něžně vzala a odnesla do teplé místnosti. Něco si přinesla a začala mě ošetřovat. Nejspíš byla doktor, vypadala, že ví, co dělá. Stále jsem měl strach, ale už ne tak velký a navíc se mi její péče líbila. Usnul jsem.
Probudily mě dětské hlasy. Zpozorněl jsem a vzpomněl si na mou první paničku. Za chvíli přiběhly, aby mě viděly. Žena je však rychle uklidnila a na mě konejšivě mluvila. Začal jsem se uklidňovat. Do pokoje vešel muž a nesl klec, která nejspíš byla pro mě.

Zjistil jsem, že byl štědrý večer, protože se šli najíst a poté mě přinesli před vánoční stromeček, kde bylo plno dárků. Žena mě položila na zem a přede mě dala trochu jídla. Všichni se tvářili nadšeně a velice mile. Něco mi říkalo, že jsem našel domov a bylo tomu tak. Nikdy jsem nebyl dlouho sám. Všichni si semnou hráli. Dnes to budou už dva roky a jsou opět Vánoce. Další štastný rok začíná. Přeji si, aby to nikdy neskončilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 24. prosince 2013 v 11:06 | Reagovat

Hezké, takové vánočně milé ^_^ Připomíná mi to, že bych měla vykydat morčata a dát jim něco dobrýho =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama