Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

01. kapitola

25. listopadu 2013 v 17:54 | Tara |  Nový život
Zdravím :) Omlouvám se, že přepisování kapitoly trvalo tak dlouho. He he, jen jsem trochu někam zastrčila papír, kde byla napsaná a nemohla ho najít :D další bylo, že se psaly (a ještě budou psát) zápočtové písemky. Už vím, že jsem jednu dala, uvidíme ty další :D
Ještě jsem programovala hru (úkol na programování), Napadla mě nejdřív taková ta balící hra. Seme hledá ukeho... ale to bych tam nemohla mezi tolika kluky ani ukázat :D Takže z toho sešlo:)
Ale už dost keců, máte tu první kapitolu povídky. V tomto dílečku se moc neděje, ale snad se vám bude líbit. V příští kapitole se stane víc věcí. :)
btw. za přípandé chyby se omlouvám, snad jich nebdue tolik :)
+ Jak se těšíte na Vánoce? :) přece jen o víkendu už začíná advent :) Já celkem jo, nejvíc se těším na to, jak budou ostatní reagovat na dárky odemne:)

"Meliso, Měl! Nech toho! Dneska na to nemám náladu. Sem utahanej a ještě pak musím hlídat bráchu" Snažil jsem se ji všemožně odehnat. Ano Melisa, dokonalá přítelkyně.


"Lásko." Zavrněla mi u ucha. "Bráchu neřeš. Posadíme ho před televizi, zapneme pohádky a budeme mít klid. V tvém pokoji si mlžem užít jak je libo. Uvidíš, že si na únavu ani nevzpomeneš." Svoje slova doplňovala rukama, kterýma šátrala po mém těle. Neúspěšně.

"Nech toho, Meliso! Řekl jsem dost Li…" Zacpala mi pusu.

"Dobře, dobře. Jen mlč. Dál nic neříkej." Sykla mu do ucha a pak se usmála na procházející lidi, kteří byli naši spolužáci. Abyste chápali, její pravé jméno není Melisa, ale Libuše. Libuše se nehodí pro zbohatlou krásku. Melisa jí říkali všichni. Možná protože se báli vlivu jejího otce, který zatočil s každým, který by jí ublížil. Vlastně nechápu proč ji tak pojmenovali, když jí také říkali Meliso, ale prý to bylo jméno po Babičce, která by jim nic neodkázala, pokud by její vnučku nepojmenovali po ní. Babičce jsem byl vděčný. Díky ní, jsem měl zbraň, kterou jsem mohl kdykoliv Melisu umlčet.

"Matěji lásko, jsi hroznej. Chci tě potěšit a ty takhle? Není to jen dneska, už je to delší dobu. Co se s tebou děje? Dřív bys neodmítl." Našpulila rty a pozorovala mě modrýma očima. Dřív mi to přišlo roztomilé, ale v tu chvíli mi připadala jako kachna před porážkou.

"Nevím. Asi moc starostí. Za chvíli začne škola, uteče to a bude maturita a tak." Lhal jsem. Já totiž začínal tušit, co se děje, jen jsem si to zatím nepřiznal.

"Lásko, moc přemýšlíš. Vždyť ještě neskončilo léto a prázdniny. Musíš si ještě užít."

"Nejspíš máš pravdu. Já jen… dneska to na mě nějak dolehlo. Promiň."

"V pohodě. Půjdeme na diskotéku, aby ses uvolnil. Bráchu snad nebudeš hlídat celou noc ne? Pojď, půjdeme už domů. Chci se stihnout připravit." Zavelela a tak jsme se vydali k domovu. Netěšil jsem se. Diskotéky jsem nikdy neměl rád. Navíc jsou teprve tři hodiny a do osmy je času dost. To už se chce připravovat? Nepochopitelné. Přitom po své zkrašlovací kúře nevypadala o moc jinak nežli normálně.
"Mel? Půjdu ještě pro bráchu do školky. Večer se pro tebe v sedm stavím. Dobře?" Optal jsem se a s přemáháním jsem jí dal pusu.
"Dobře lásko." Ještě se ke mně nahnula a já musel přetrpět další pusu. Při cestě od branky ke dveřím se nezapomněla pořádně nakrucovat. S povzdechem jsem se otočil a šel pro bráchu. Jen co mě uviděl, nadšeně skákal a hned mi začal vyprávět, co se veš kolce dělo. S úsměvem jsem ho poslouchal. Měl jsem ho opravdu rád.

Doma jsme se zuli a zamířili do jeho pokoje. Chtěl si hrát. Někdy kolem šesté přišel táta. Domluvil jsem se s ním, na propustce na diskotéku. Vlastně byl bych rád, kdyby mi to zakázal, ale to by se ptal proč a já to v tu chvíli řešit nechtěl. Chvíli po něm přišla i máma, která se ujala brášky, a já si šel ještě na chvíli lehnout. Měl jsem ještě chvilku času, než půjdu pro Melisu. Čas ve svém pokoji jsem věnoval nejen ležení na posteli, ale i přemýšlení. Přemýšlel jsem, co se to se mnou stalo. Vlastně jsem to věděl dobře, jen mi to přišlo pořád zvláštní, i když jsem to věděl, přiznat jsem si to nechtěl. Jedno bylo jasné. Líbil se mi můj spolužák. Potkával jsem ho ve třídě denně, ale letošní léto jsem ho viděl u vody. Poprvé jsem ho viděl jen v plavkách. Měl vypracované tělo a voda stékající po jeho svalech se třpytila. Jeho blonďaté vlasy vypadaly perfektně, i když byly mokré. Stále si pamatuji na jeho nádherný úsměv, se kterým obdařil několik holek kolem. Nemohl jsem z něho spustit oči a přiznám se, že od té doby jsem na něj často myslel. Nejvíc jsem si ho představoval při sexu s Melisou, která mě bez té představy už nevzrušila.
Při přehrávání Petrova obrazu se mi postavil. Udělal bych se, ale už bylo skoro sedm a Melisa bude čekat. Vstal jsem z postele a udělal pár dřepů, aby se mi krev vrátila do správných míst.
~*~
"Lásko, už jsi tady? Ještě musím najít boty a bundu. Zatím se posaď do obýváku. Hned jsem ale dole." Zašveholila hned ve dveřích a já jen protočil oči v sloup. Takhle jsem mohl být ještě doma.

"Zlato, ale jsi si jistá, že to stihneme? Víš, že je tam nějaká akce, abychom se dostali vůbec dovnitř." Zavolal jsem za ní, když stoupala do schodů.

"Neboj se. Taťka nás odveze." Odpověděla a já se s dalším povzdechem vydal do obýváku, kde v křesle seděl Melisin otec.

"Dobrý den."

"Dobrej. Ženský jsou hrozný co? Člověk aby na ně pořád čekal." Zasmál se a pokynul mi, abych si sednul na gauč. "Každopádně, vás i přivezu domů. Nechci, abyste jeli taxíkem. Akorát by vás oškubali. Ha princeznička už jde. To byla ale rychlost." Usmál se na Melisu. Já se bez řečí zvedl a vydal, pomohl Melise do její bundičky a vydali jsme se k autu.

~*~

Neměl jsem chuť na nějaké panáky a piva, ale přece jenom jsem se napil a trochu přiopil. Melisa se přiopila víc. Musel jsem jí hlídat, aby něco neprovedla. Když šla s kamarádkou na záchod, vydal jsem se já taky. Cestou jsem potkával spoustu líbajících se párů, které vypadaly, že by si to nejradši rozdaly na místě. Nechápal jsem je dříve ani teď. Bylo to nechutný. A nejvíc nechutný byly ožralý ženský. Celou tu slavnou diskotéku v Nise jsem přetrpěl a uvítal jsem, když jsme jeli domů. Bohužel se mi Melisy nepodařilo zbavit a tak jsem se o ní večer musel starat a ukojit její choutky.

Chtěl jsem, aby to skončilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 26. listopadu 2013 v 13:53 | Reagovat

"Kachna před porážkou" =D =D =D Takovou holku mu teda nezávidím, nedivím se, že se zcvoknul do kluka =D BTW, ten bráškovský fanservis mě vážně potěšil =D =D

2 Erička Erička | Web | 29. listopadu 2013 v 10:49 | Reagovat

To vypadá móc zajímavě, první kapitola má teda šmrnc :-)

3 Momo-chan Momo-chan | Web | 10. prosince 2013 v 20:12 | Reagovat

Zaujala :) Takú poviedku som nečakala a málokedy sa k čítanou niečoho takého dstanem, takže je to fajn zmena, čo povedať? Teším sa na ďalšiu časť :)

4 Tezia Raven Tezia Raven | Web | 11. prosince 2013 v 13:14 | Reagovat

Asi sem zavítám častěji, ne jen v nudných dnech před zápočtovým týdnem... :D
Musím říct, v první chvíli jsem nechápala, o co jako jde. Absolutně jsem to netušila. :D Ale stačila zmíňka o spolužákovi v plavkách a už jsem přesně věděla jaká bije :D Je fajn mít nejlepšího kamaráda gaye :D  Každopádně... Chci víc, chci víc! :D

5 Erička Erička | Web | 21. prosince 2013 v 23:03 | Reagovat

Taruško, sluníčko ☼ přišla jsem ti popřát Krásné Vánoce, užij si je v radosti, pohodě a hlavně ve zdraví :-) Ať pod stromečkem najdeš to, co sis přála :-)

6 Rea Rea | 2. ledna 2014 v 12:36 | Reagovat

Páni! Zaujímavá poviedka :) Veľmi oceňujem, že si si vybrala práve takú tému... Teším sa na pokračovanie :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama