Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

To se nemělo stát 04/04

4. září 2012 v 21:17 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
Ano povídka dopsána. Sice ten konec jsem tak uplně nezamýšlela, ale když se naskytl, tak proč by ne. :) Je to nějako poslední "dílo" co mám nějako vymyšlené. Snad se poštěstí napsat něco dalšího. Ale přece jen maturitní ročník. Alespoň že tenhle rok, máme normální rozvrh, na který si zrovna stěžovat nemusim. Míň hodin nežli na základce? proč ne :D:D ale už nebudu zdržovat, hezký počtení;)



"O to se neboj. Má tvrdý spánek. Ale stejně už půjdu. Chci abys, se pořádně vyspala, moje nejdražší Riko. Dobrou noc." S polibkem na čelo odešel a mne zanechal v rozpacích, vyděšenou a naprosto nechápající ležet na posteli. Naštěstí jsem usnula rychle a spala až do rána.

Ráno se samozřejmě Alex choval, jako kdyby se nic nedělo. Já se tak taky snažila chovat, ale že by mi to šlo? Venku pořád trochu poprchávalo, takže jsme se zabavili doma. Po snídani jsme se koukli na nějaký film a při něm jsme hráli Dostihy a sázky. Dopoledne uteklo rychle a konečně se začalo vyjasňovat. Po obědě Alex najednou zmizel a já s Ninou jsme se chtěly jít projít. Těšila jsem se, teda hlavně Nina, chtěla mi totiž ukázat okolí a její oblíbená místa. Šly jsme se do pokoje převléknout. Byly jsme samy.
"Nino? Jaký je vlastně Alex? Moc ho neznám."
"Alex? Je úžasný, chytrý, na všechny je milý. Co jsem slyšela, lidi ho ve škole mají rádi, je kamarádský a prostě skvělý." Nina se úplně ponořila do fantazírování o tom jak je dokonalý.
'Jo a taky je tak trochu cvok, víš, Riko?!' dodala jsem si v duchu a radši se v tichosti převlékla. Naštěstí když jsme byly venku, začala Nina vyprávět o různých místech v lese a o krásných výhledech na údolí a na město.

Došly jsme na mýtinu, která byla poblíž řeky s malým vodopádem. Posadila jsem se na kámen a dívala se do vody. Byl tu takový klid. Jen šumění vody a cvrlikání ptáků. Dokonce i Nina mlčela a relaxovala. Jenže pak jsi všimla, jak se dívám na druhou stranu řeky, kde mezi stromy byl vidět nějaký dům. No spíše domeček.
"Riko, tam nesmíš jít." Řekla Nina vážně, až jsem se lekla.
"Proč? Vždyť je to jen malá chajda ne?."
"Ne to není!!" vykřikla, "Děli se tam divné věci a prostě tam nechoď. Jednou se mi tam stalo něco zlého a pár lidem z okolí taky. Nechoď tam."
"Jsou to jen povídačky, ne? Co by se tam mohlo stát. Půjdu se tam kouknout. Ty tu počkej." Řekla jsem v klidu, ale její pohled byl vážný a vypadala, že měla strach. No měla jsem ji poslechnout, ale na to je už dávno pozdě, prostě jsem šla. Opatrně jsem přebrodila řeku a na druhé straně jsem chvilku nechala okapávat vodu ze sandálů.

Pomalu jsem se blížila a viděla, že je to nějaký malý srub, jestli se to tak dalo nazývat. Čím víc jsme se přibližovala, tím víc mě ovládal strach. Bohužel jsem přišla k oknu, které bylo špinavé, takže přes něj nebylo vidět a bohužel jsem šla ke dveřím a vešla dovnitř. Uprostřed místnosti stál Alex a v rohu se krčil můj spolužák. Nezmohla jsme se na slovo a za mnou se se skřípěním zavřeli dveře.

"Riko, copak tu děláš? Je to tu nebezpečné. Určitě ti to Nina řekla, ne?" tiše jsem přikývla a instinktivně o krok ustoupila. Alex v ruce držel nůž.
"Víš, měla jsi poslechnout varování Niny. Tohle je moje soukromé místo, jen díky tomu, že se ho lidé bojí. Narušila si moje soukromí, ale o to tu bude větší zábava, že?" pousmál se a v očích se mu zlověstně zablesklo. Otočil se ke mně zády a mířil ke spolužákovi, který se začal třást a viděla jsem i jeho slzy. Nejspíš si s ním Alex pohrával delší dobu. Na to, co měl v plánu, jsem se nemohla koukat. Viděla jsem, jak mu nožem přejel po ruce, hezky od zápěstí k loktu. Z rány se vyhrnula krev. Odvrátila jsem hlavu, jenže koutkem oka jsem viděla, jak zvedá nůž ke krku. Sebrala jsem odvahu, no spíš to bylo ze strachu. Takže jsme sebrala všechen svůj strach a promluvila jsem.
"Dost! Tohle nemůžeš dělat! Proč? Alexi proč? Co ti udělal?" Hlas se samozřejmě ze začátku třásl, ale na konci jsem už řvala a hřbetem ruky stírala slzy, které se vzaly bůhví odkud.

Vstal. Usmíval se. Šel ke mně. Snažila jsem se uniknout. Bohužel jsem narazila do zdi, a přesto jsem chtěla pokračovat. Doufala jsem, že se třeba stane zázrak a já tou zdí projdu a uteču pryč. Jenže to by nebylo férové ke spolužákovi. Tak jsem se jen přitiskla na zeď a vystrašeně se dívala na blížící se postavu. Zvedl ruku k mému obličeji. Zavřela jsem oči a… on mě pohladil? Pak mě zčista jasna objal. Strach vystřídal údiv. Začal mě hladit po vlasech a šeptat mi do ucha konejšivá slova. Jeho hlas byl zoufalý, skoro jsem ho litovala.
"Riko! Moje Riko." Pevněji mě sevřel. "Nechtěl jsem ti nikdy ublížit. Víš? Jenže." Vzlyknul? "Jenže já nesnesu, když se bavíš s kluky. Nesnesu to. Chci tě. Chci tě jen pro sebe. Jsi pro mě ta nejdůležitější." Chvíli ticho. "Odpust mi to. Asi mě budeš nenávidět, ale on nemůže žít." S těmi slovy přešel rychle ke spolužákovi a jednou ranou ho omráčil. Pak mu cosi píchnul a bylo vidět, jak jeho dech zpomaluje a nádechy nejsou tak hluboké. Zemřel.
Sesunula jsem se podél zdi na zem a hlavu jsem položila do dlaní. Nebrečela jsem. Tupě jsem přes prsty zírala na podlahu.
"Omlouvám se, nechci ti vyhrožovat, ale budu muset. Jestli to někomu řekneš, zabiju i tebe i toho komu si to řekla, rozumíš?" bezmyšlenkovitě jsem kývla. "To jsem rád." Odmlčel se. Byly slyšet jeho kroky, jak šel blíž ke mně a jak se vedle mě posadil. Trochu jsem ucukla, když mě objal. Podruhé za tak krátkou chvíli.
"Klidně breč, uleví se ti. A musíš vědět, že odteďka jsi jen moje. Pokud se pokusíš mít jiného kluka, tak ho zabiju, stejně jako tohohle. Nikdo se k tobě nepřiblíží. Jen u mě jsi v bezpečí. Chápeš" opět jsem kývla a nastala chvilka ticha. Zvedl mi obličej a zadíval se mi do očí. Jeho oči zjihly a on mě lehce políbil na čelo, na tvář, na vyděšené oči a pak i na ústa. "Miluji tě." Zašeptal a přitom to bylo tak ohlušující. Stejně jako výstřel z pistole, která nás o tři roky později zabila.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 4. září 2012 v 22:29 | Reagovat

Ty jo, to byl ale majetnickej parchant. Počkej, ten konec... WTF?! To mělo teda rychlej spád =D

2 Tara Tara | Web | 5. září 2012 v 13:28 | Reagovat

[1]: třeba napíšu nějakou vsuvku do toho;) večer jsem nad tím už přemýšlela :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama