Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

To se nemělo stát 01/??

27. června 2012 v 21:56 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
Je to divné, ale je to tak. Mám napsanou různě po papírech jednorázovku :) zatím se mu podařilo najít jen jeden kus a ten přepsat a dát ho sem. :) omlouvám se, ale nic se v něm neděje x)
Tato povídka (kratší) vznikla jako úkol pro tetu, která studuje, ale pak jsme ji teda rozepsala x)
Snad se vám bude líbit.
A ještě se omlouvám za neaktivitu, Poslední 2 týdny školy byly horor a i ty před tím, ale tohle byl extrém, když člověk ví, že už se blíží prázdniny a přitom píše každý den alespoň jednu písemku + když se psalo i tohle poslední pondělí x)
Přeju krásné prázniny ;)


Na tyto okamžiky si pamatuji velice dobře.

Byl začátek prázdnin a krásný den kolem poledne. Sluníčko svou práci odvádělo velice dobře, i ve stínu bylo vedro na umření. Silnice byly rozpálené a tvořil se na nich mihotavý opar. Zvířata i lidé se snažili ukrýt alespoň do stínu, kde nebyl přímý sluneční svit. Někteří se chladili ve vodě ať už v moři, či v bazénech, někteří měli zapnutý větrák či klimatizaci a snažili se to vedro překonat. Všude vládlo lenivé ticho, ale přesto bylo rušeno občasným cákáním vody, dětským smíchem a cikádami, které se snažili překonat v hlasitosti.

Já jsem ležela na ručníku na zahradě poblíž bazénu a napůl schovaná pod slunečníkem. Občas jsem usrkla vychlazené vody a hlavně jsem si užívala lenošení. Také jsme se těšila na večer. Byla jsem domluvená s kamarádkou, že s její rodinou pojedu na týden na chatu. Naše rodiny se znají dlouhou dobu. Ninu, to je ta kamarádka, znám od narození, je mladší než já o 4 roky, a vlastně jsme spolu vyrůstali jako sestry.

Ležela jsem ještě chvilku a pak se šla do domu najíst. Měla jsem připravený salát a chleba. Stejně se v tom horku nedalo pořádně jíst. Pak jsem si šla dobalit všechny věci. Ještě zbývaly plavky, co jsem měla na sobě. Ty jsem sundala a radši sem tam přidala ještě jedny. Potom jsem se šla odprchovat. Nechávala jsem vodu, aby mě chladila a odnesla všechny starosti pryč. Při tom jsem přemýšlela, jaký to tam bude. Nikdy jsem tam nebyla. Prý je to někde za sousedním městem. Je tam klid a spíše je to vila než chata, alespoň podle obrázků, co mi ukazovala Nina. Vyprávěla mi o něm hodně a byla opravdu nadšená. Ukazovalo se to i teď, jak se tam těší. Jen co jsem vylezla z koupelny, měla jsem dvě nové zprávy. Psala Nina. Jestli už mám sbaleno a jestli se těším a další podobné věci. S úsměvem jsem odepsala a oblékla se. Šla jsem ještě uklidit věci ze zahrady a znovu šla do pokoje a lehla si na postel. Mohla jsem už jen čekat

Kolem 5 hodiny přijeli. Už jsem stála před domem a rozloučila se s mamkou, která přišla z práce. Nina vyskočila z auta jako první a objala mě. Začala povídat, co tam budeme dělat a tak podobně. Pak vystoupil její bratr Alexandr. Byl o dva roky starší než já. Celkově mi byl velice nepříjemný. Nikdy jsem ho neměla ráda, navíc jsem ho moc neznala, protože studoval v zahraničí. Povzdechla jsem si, když ke mně přišel a vzal moji tašku a dal ji do kufru. Pak jsem nasedla a naštěstí jsem seděla na kraji, trochu dál od Alexe, který se na mě zle díval.

Cesta uběhla rychle, všichni jsme se bavili, teda až na Alexe, který mlčel. Auto zastavilo před vchodem. Vystoupili jsme, Alex odnesl tašky do domu a Nina mě začala provázet. Ukázala mi všechny místnosti, i ty které bych neměla vidět. Třeba pokoj Alexe, který byl zařízen podle jeho vkusu. Pak mě Nina zavedla do našeho společného pokoje, který byl velice prostorný, a bohužel mu chyběla útulnost. Na stranách pokoje byly umístěny postele, uprostřed byl čtvercový koberec, u postele Niny byla skříň a u mé postele nalevo byl vchod do koupelny. Trochu jsem si připadala jako v hotelu a ne jako v domě pro jednu rodinu.

Chvilku potom co jsme prošli dům, volala teta na večeři. Šli jsme do velké jídelny, kde byl už prostřený stůl a nandané jídlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 28. června 2012 v 7:01 | Reagovat

No, zatím se toho moc neděje, ale jako začátek dobrý, vypadá to zajímavě ^_^

2 Bookress Bookress | Web | 10. července 2012 v 8:35 | Reagovat

Ahoj, moc se omlouvam ze jsem necetla tvoji jednorazovku. Zrovna jsem nakoukla opet do blogoveho sveta a koukam kdo z mych kdysi spratelenych blogu jeste "zije". Mam radost ze jsi vytrvala. Urcite zas zajdu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama