Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

8. kapitola

3. března 2012 v 12:03 | Tara |  Začátek konce
Nebo ano?
~*~

Druhého dne jsem se rozhodl navštívit Daemona. Přece jen byl to můj přítel. Chtěl jsem, aby věděl, co se tu děje a jak se pro něj ta dívka obětuje. Když jsem přišel do jeho pokoje, měl již křídla. Byla stále tak temná, možná ještě temnější, pokud to ještě šlo. Převyprávěl jsem mu všechno, jak jsme ho hledali. I to, že jdu pro Emily. Daemon nic neříkal. Mlčel a já radši odešel. Měl jsem povinnosti a ostatní se to nemuseli dozvědět tak rychle.


~*~

"Emily? Přišel jsem pro tebe. Už ses rozloučila?" Řekl, jakmile vešel do dětského pokoje. Byl tam neuvěřitelný bordel. Roztrhané, poničené věci a uprostřed toho zmatku byla schoulená postava a ta přikývla na souhlas. Stál tam a zíral na tu spoušť. Probudil se, až když na něj upřela své oči. Byly plné bezmoci a přitom tak prázdné.
"Vymažete jim vzpomínky?" Zeptala se a její hlas zněl jako zaskřípání dveří. Možná to bylo od toho všeho pláče a řvaní.
"Ano. Já tedy ne, ale za chvíli dorazí někdo jiný s více zkušenostmi a postará se o to." Odpověděl, možná i trochu konejšivě.
"A co se stane s pokojem? Věcmi? Co se stane s fotkami?" Zeptala se na další otázku.
"Neboj se. Jsme v takových věcech zruční. Na fotkách tě vymažou a možná i upraví tak, aby to nevypadalo, že je tam nějaké prázdno. Pokoj nejspíš zařídí jako pokoj pro hosty. Postel tu nejspíše zůstane, pak možná i velká skříň, ale ty ostatní věci se vezmou k nám a tam si s nimi poradíme a nějak je využijeme." Odpověděl opět šeptem. "A mohu-li se zeptat, co se tu stalo?"
"Jeho krev. Je tak, tak moc silná. Můžu z toho každou chvíli zešílet. Ale vlastně nechci zešílet, dokud mě nezabije. Chci, aby mne jen on vysvobodil a ne někdo jiný. Možná to je osud. Něco chtělo, aby mne zachránil a dopadlo to líp, než kdybych umřela. Je to vlastně docela dobrý. Chci už konec." Opět se na něho otočila a v očích měla slzy, ale vypadala teď nějak šťastně.
"Chápu. Tak pojďme. Pomůžu ti vstát."
"Děkuji" Stihl ještě říct, než zmizeli ve větru.
~*~
"Tady bude prozatím bydlet." Pronesl trochu slavnostně, když se objevili v jejím vězení. "Můžeš odejít, můžeš se procházet po městě, ale jakmile pomyslíš na útěk… Neviditelná síla tě dotáhne zpátky a bude to bolet."
"Nemůžete to omezit. Nechci se nějakým nedopatřením dostat do města. Nechci, aby mne někdo viděl. Ne v tomhle stavu." Podívala se s prosbou v očích na svůj doprovod. Ten se usmál.
"Nikdy jsem neslyšel o vězni, který by mohl mít docela velkou volnost, aby prosil o zmenšení. Ale zařídím to. Budeš moci jít jen do zahrady, která je hned za mostem. Nestane se ti, že by ses dostala někam jinam. Tedy dokud tě někdo nevyzvedne a nepřemístí. A Daemona neuvidíš, je v jiné části a myslím, že sem nebude moci jít. A zahradu uvidíš z balkónu stejně jako části města. Je to opravdu hezký výhled. Teď mě omluv musím jít." Naposled se na ni podíval a vyšle ze dveří. Poté zmizel do hlavního paláce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eSmy eSmy | Web | 3. března 2012 v 13:06 | Reagovat

Ja už som aj skoro zabudla, o čom to bolo XD.... Ale ešte si to pamätám. Nešlo by pridávať trošku častejšie? :D... Prosííím!

2 Smajli Smajli | Web | 3. března 2012 v 15:59 | Reagovat

Krátké, ale pěkné ^^ Kdy bude další?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama