Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

6. kapitola

11. prosince 2011 v 9:17 | Tara |  Začátek konce
S radostí vám přináším další kapitolu :) je prisinec, tak musím být trochu štědřejší :D ovšem s emusím dohrabat k tomu naspat další mezičást, pořád ne a ne se k tomu dostat :)
Mějte se krásně a uživejte si podlení dny před Vánoci:)


Chtěla bych vědět, co se stalo. Byl to opravdu jen sen? Občas ale cítím ten strach, jako kdyby byl opravdoví. Občas mě zabolí na hrudi, jako kdyby mi tělem opravdu prošla dýka, ale když se tam kouknu, žádnou jizvu nevidím. Jenže proč mám ten pocit, že to bylo skutečné, že je něco špatně? Ale Deamon vypadá tak klidně a vyrovnaně. Asi to opravdu byl jen sen.
Proč tomu nemůžu uvěřit?


~*~
"Už jde a je sama." Vyslal jeden z mužů myšlenku ostatním.
"Potvrzuji. Deamona nikde nevidíma ani ho nikde blízko necítím. Prozatím." Přenesl myšlenku další z mužů.
"Snažte se popřít svou přítomnost. Na můj povel. Teď." Rozkázal velitel a pozoroval, jak se situace vyvine.
Čtyři muži vystoupili ze stínu domu a vydali se pomalu za Emily. Snažili být se nenápadní. Čekali na vhodný okamžik, kdy nebude v blízkosti žádný člověk. Nechtěli dělat rozruch a vyvolávat paniku. O pár ulic dál se jim naskytla příležitost. Rychle Emily omráčili a odnesli ji do svého nynějšího sídla. Jednali s ní prozatím opatrně a starostlivě. Uložili ji do postele a přikryli dekou. Udělali jí také nějaké občerstvení a položili ho stůl v ložnici. Jediný, kdo nepředstíral starostlivost, byl Deamonův nejlepší přítel.
~*~
Když se Emily probudila, v první chvíli nevěděla, co se stalo. Rozhlédla se po místnosti. Nikdo v ní nebyl. Na stole leželo jídlo. Nezabývala se tím a vstala. Potichu se vkradla do Obývacího pokoje, který byl hned za dveřmi ložnice. Bylo tam všech patnáct mužů, kteří různě polehávali, postávali a posedávali. Jediný, kdo měl nejpohodlnější místo, byl velitel. Byl asi také nejhezčí ze všech. Měl delší blond vlasy, které mu splývaly na ramena. V bezchybném obličeji mu zářily dvě modré oči. No první pohled vypadal mile, ale rozhodně to nevystihovalo, jaký byl doopravdy. On jediný se pustil do dialogu s Emily.
"Podívejme. Už ses probudila. Musím ti oznámit, že se nemáš pokoušet utéct. Jak vidíš je nás tu dost a daleko by ses nedostala. Útěk by byl pro tebe opravdu to nejhorší. Takže budeš-li se chovat slušně a budeš hodná, budeme se tak chovat mi k tobě. Rozumíš?" Mluvil klidně a mile, ale u poslední otázky byl znát výhružný podtón.
"Kde to jsem?" nedbala odpovědi Emily a chtěla se dozvědět pravdu.
"Momentálně jsi v našem současném sídle." Odpověděl velice klidně velitel.
"Proč tu jsem? Vždyť vás ani neznám. Co chcete?" pokračovala v otázkách dál a on ji stále klidně a ochotně odpovídal.
"Jsi tu kvůli Deamonovi, kterého chceme zabít. Jsi jen naše návnada. A jednoho z nás si určitě viděla. Tehdy v lese. Tvůj milovaný ho zabil." Čekal na její reakci a zdá se, že se i bavil. Emily totiž vytřeštila oči a zbledla v obličeji.
"Ne. Byl to jen sen. Po té ráně bych musela mít jizvu. Deamon b nikoho nezabil. Lžete!" Poslední slova téměř křičela a z očí ji stékaly jiskřivé démanty.
"My nelžeme!" Podíval se na ni přísně. "Deamon tě vyléčil svou krví, což je proti našim zákonům. Spáchal ještě další. Třeba že se zamiloval do člověka. To že zabil jednoho z nás je to nejmenší. Vlastně to nezasluhuje ani trest. Byl to boj." Vyčkával, jaká bude další reakce. A ta ho hodně překvapila.
"Tohle nemůže být pravda. Ale jestli je, tak jsem měla být dávno mrtvá. Nemůžu svůj život vyměnit za jeho? Můžu ho nějak zachránit?" Optala se s nadějí v hlase.
"Hm?! Takže ty chceš vyjednávat. Dobře. Uděláme dohodu." Zlověstně se usmál a začal vyjmenovávat podmínky dohody. Tvářil se přitom smrtelně vážně a zavázal se slibem. Podmínky byly výhodné pro obě strany.
"Souhlasím. Kdy to začne?"
"Deamona nezabijeme, ale výměnou za to ty, budeš muset zemřít jeho rukou. Bude to pro něj opravdu velký trest. Ale to se stane za nějaký čas. Také ti mohu slíbit, že se mu vrátí postavení a bude očištěn od svých prohřešků. Dále ti slibuji, že tě vymažeme z tohoto světa, jako kdybys neexistovala. Tvá rodina nebude trpět a ani nikdo z tvých známých. Teď budeš návnada. Až se Deamon vzdá tak tě pustíme. Půjdeš pryč od nás. Ale poté, až se tato hra sehraje, se nám vydáš dobrovolně. Samozřejmě dostaneš nějaký čas, aby ses rozloučila s věcmi a s lidmi, který máš ráda. To jen aby sis nemyslela, že jsme necitové. To ti mohu slavnostně slíbit na svůj meč. Je to slib, který je vázán mým životem, jestli se poruší, zemřu a ty a Deamon uniknete. Proto se ti můžu zavázat, že ho splním se vším všudy. Pokud zemřu, slib se neporuš,í a jeho tíhu přebírá jeden z nás."

~*~
" Emily!" Vykřikl Deamon, který se probudil ze spánku, jehož příčinou byla únava z hlídání okolí. Jak bylo vidět, zase selhal. Dostali ji a teď jsou s ní někde venku a čekají na něho. Moc dobře vědí, že za ní přijde.
Běžel až do parku, který byl na okraji města, a zastavil se uprostřed, kde stála fontána a kolem ní patnáct mužů a jedna dívka. Dostal hrozný vztek, hlavně na sebe, že už ji opět nedokázal ochránit. Viděl jak se tváří smutně a vyčerpaně.
"Pusťte ji. Teď hned!" zařval a snažil se krotit svůj narůstající vztek.
"Pokud se vzdáš, tak ji pustíme a neublížíme ji. Záleží jen na tobě, co se stane. Rozhodni se." Promluvil velitel a při tom se nepěkně usmíval.
"Jak mám vědět, že dodržíš slovo? Zrovna ty? Už to mám, přísahej na meč. Zavaž se svým životem." Pronesl chladným hlasem a upřeně se na něj díval. Velitel si jen povzdechl a v ruce s emu objevil jeho meč.
"Slibuji na svůj meč, že potom, co se nám vzdáš, ji propustíme a nic ji neuděláme." Pronesl slavnostně a meč se rozplynul a vrátil se do svého světa. Dnes to byl již druhý slib, ale ani jeden se nepřekrývaly. Mohly se splnit oba. Přece jenom oni ji nic neudělají.
"Dobře," povzdechl si Deamon, "Vzdávám se vám." Řekl a šel pomalu k nim, přitom se smutným pohledem díval na Emily. Stále v sobě dusil vztek, ale zároveň byl rád, že se Emily nic nestane.
Když k nim přišel, svázali mu ruce za zády a Emily postrčili před sebe a naznačili ji, že má odejít. Ta se na ně podívala a poté pohledem spočinula na Deamonovi. Než se úplně odebrala k odchodu, přišla k němu a políbila ho na ústa. Z očí jí začaly stékat slzy a na tváři měla smutný úsměv. Poté pomalým krokem odcházela z parku a už se neohlížela. Nezvládla by jinak odejít, už tak to pro ni bylo těžké. Domů šla tou největší oklikou, jakou mohla. Chtěla se ještě podívat na místa, která měla ráda. N místa, kde zažila krásné chvilky. Tam kde trávila svůj čas s ním. Slzy nezastavitelně stékaly po tváři . Byl pátek a ona věděla, že pondělí nebude takové, jaké by dříve čekala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NaimA LloYd NaimA LloYd | Web | 11. prosince 2011 v 18:57 | Reagovat

:)

2 eSmy eSmy | Web | 11. prosince 2011 v 20:10 | Reagovat

páni.... no.... som zvedavá, ako to dopadne...

3 nikita nikita | 28. března 2012 v 20:40 | Reagovat

to nejde,takhle smutný :-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama