Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

3. Kapitola

25. srpna 2011 v 22:25 | Tara |  Začátek konce
Trvalo to dlouho, než sem napsala něco alespoń trochu delšího. Ale zjistila jsem, že o prázdninách je stejně málo času jako ve škole. I když je ten čas využit zábavněji. :) nebudu to nijak prodlužovat.. další kapitola je tu ;)
P.S. Omlouvám se za chyby, nejak se mi to po sobě nechce kontrolovat. x)


Konečně jsem Deamona uviděl. Zrovna šel s holkou, která se na něj lepila, snažila se mu vnutit a něco o něm zjistit. Sledoval jsem ho pozorně, zkoumal jsem jeho výraz, pohyby, ale neodvážil jsem se k němu přiblížit a už vůbec jsem ho nechtěl chytit a odvést či při nejhorším zabít. Pořád jsem ho sledoval a vypadal naštvaně, i když se mile usmíval. Ale na to jsem ho znal moc dlouho, abych věděl, kdy se tváří upřímně a kdy se tváři mile jen ze zdvořilosti, která mu nebyla cizí. Najednou jsem viděl, že se usmál, jako by mě spatřil, jako by mě zdravil, jako mě zdravil, když jsme někam šli. Byl to ten známý a upřímný úsměv. Radši jsem se stáhl a nechal ho jít.

~*~
Sám uvěznění v temnotě, bez svého světla. Nevadilo by mi být sám, kdyby kvůli mně netrpěla. To mě ubíjelo nejvíce. Ten pocit. To že vím, že se trápí a pomalu chřadne. Už jsem se snažil hodně krát utéct z tohoto vězení a zachránit ji. Nešlo to. A ke všemu jsem zjistil, jak moc jí to ubližuje. Vždy mi ukázali jak moc, proto jsem přestal hledat cestu ven. Mým trestem bylo ji pozorovat, viděl jsem ji všude, i když jsem zavřel oči, objevil se její ztrápený výraz. I když jsem prosil, říkal, že za nic nemůže, neposlouchali, vysmáli se mi a ještě řekli, že na tom má stejný podíl vinny.

~*~
Časy, kdy vše bylo ještě v pořádku, skončily. Vlastně existovaly vůbec někdy? NE! Byla to jen lež, přetvářka, ale někoho uklidnila a zařídila mu pár chvilek štěstí a volnosti. Bylo hezké pozorovat tyto časy, bylo opravdu nádherné být v součást těch nádherných chvil a moci je zapsat a uchovat jak na papíře, tak i v paměti. Můžu se k nim vracet a alespoň na chvíli poskytnout klid bezradným duším.
Vraťme se tedy zpět do doby, kdy se vše vyvíjelo dobře a v klidu. Do doby, kdy se Emily začala seznamovat s Deamonem a Deamon s Emily, kdy spolu byli šťastní
~*~
"Opravdu nepotřebuji pomoc, zvládnu to. Nedělej si starosti. Jo. Čau." Emily položila sluchátko a uvelebila se v křesle, kde strávila skoro celý den pofňukáváním a litováním sebe samé, jak byla hloupá, že naletěla takovému idiotovi.
Když už chtěla pokračovat v celodenní činnosti, zazvonil zvonek. Zvonil několikrát a vytrvale, až se konečně rozhodla vstát a otevřít. Uviděla osobu, kterou rozhodně nečekala. Nezmohla se na slovo a tak návštěvu pustila dál.
"Dáš si něco? Jídlo, pití… no není toho moc, co můžu nabídnout." Začala nervózně, ani nevěděla proč, ale cítila se zvláštně a přitom krásně.
"Ne děkuji. Přišel jsem se na tebe jen podívat. Dneska si nebyla ve škole. Je to kvůli příteli?" Zeptal se na rovinu, čímž ji zaskočil.
"Ehm, je mi fajn. Zítra do školy přijdu… Není to kvůli němu." Začala, ale když se na ní zkoumavěji podíval, přiznala se. " No dobře, je to kvůli němu. Potřebuju se jen uklidnit, abych mohla jít do školy a nezhroutit se, jen co ho uvidím."
"Chápu." Odpověděl "Tak co si třeba trochu popovídat, kouknout se na film a uvolnit se. Co říkáš? Můžu ti dělat společníka?" Zeptal se s úsměvem a odpovědí mu byl úsměv a přikývnutí.
Emily vzala flašku s Coca colou skleničky, nějaký brambůrky a zavedla Deamona do svého útulného pokoje.
"Posaď se na gauč. Omlouvám se za ten nepořádek, ale nečekala jsem návštěvu. Všichni ostatní mi jen volají, ale nerozhoupou se sem přijít. Ehm… Jakej chceš film? Napadá mě Rrrr, to jsme dlouho neviděla." Mluvila trochu nervózně, ale už rozhodně neměla náladu na sebelítost.
"Klidně, hlavně když se budu moci dívat s tebou." Jeho odpověď ji trochu zaskočila, ale víc ji spíš potěšila a zahřála u srdce. Jako kdyby na taková slova čekala. Asi postrádala romantiku.
"Cítíš se už líp?" zeptal se Deamon v půlce filmu a přitáhl si Emily blíž k sobě, že ji hlava spočívala na jeho hrudi.
"Ehm… jo je to lepší. Jen … proč si to udělal? Tohle je komedie. Víš?!" sama nevěděla, co s emu snažila tím říct. Věděla, že jí objetí není nepříjemné a cítí se v něm bezpečně, ale zároveň ji rozum našeptával, že se právě rozešla s přítelem a to co se děje není asi dobré.
"Vím, že je to komedie, ale jen jsem tě chtěl cítit blíž u sebe. Jestli je ti to nepříjemné, řekni nebo mě odstrč a já toho nechám." Odpověděl a přitom věděl, že nic neřekne ani ho neodstrčí.
"Fajn, tak protentokrát to vydržím." Řekla nezaujatě a užívala si dál.
Po filmu si spolu ještě dlouho povídali, dokud nebyla tma.
"No neměl by si už jít? Je tma. Rodiče budou mít strach a moji se za chvíli taky vrátí. Asi by se jim nelíbilo, že si sem tahám cizího kluka." Řekla, a když se Deamon zatvářil smutně, rychle dodala. "Ne to není, že bych tě tu nechtěla. Ba naopak, si velice příjemný společník. Bylo mi s tebou dobře, a jestli chceš, můžeme jít zítra spolu do školy. Pokud to máš při cestě, aby sis nezacházel." Ještě se omluvně usmála. Deamon měl sto chutí ji políbit a pevně obejmout, ale vydržel a jen se usmál.
"Dobře, tak se uvidíme zítra." Odpověděl a pak bez čekání se vyprovodil sám ze dveří. Celou cestu se usmíval, měl opravdu radost.
Emily se také usmívala, a usmívala se, i když spala. Tu noc se opravdu těšila na cestu do školy.

~*~
Nikdy sem nepotřeboval slunce, ani záři hvězd. Jediné po čem jsem vždy toužil, byl tvůj úsměv.
Opravdu jsem ji miloval, vlastně stále miluji, ale asi ne dost. Kdybych nebyl sobec a nechtěl ji mít u sebe, nechtěl mít její lásku, nikdy by se to nemuselo stát. Nemusela by trpět.
Jsem špatný, kdybych ji jen nemusel mít, kdybych ji nikdy nespatřil… Kdyby, kdyby. Minulost se bohužel nedá změnit. Bohužel se na tuhle nedá ani zapomenout.
Nenávidím se.

~*~
Tak tohle je ta dívka, o kterou se Deamon zajímá. Nevypadá nijak extra, takový průměr, ale něčím ho musela zaujmout. Opravdu by mě zajímalo čím. Neřekl mi to dřív? Možná, nevzpomínám si skoro na nic. Ale ta dívka vypadá, že má z něčeho radost. Její úsměv je opravdu krásný.
Deamon? Jde ji vyzvednout? Proto je tak nadšená? Že by už získal její srdce? Nějak mu trochu toho štěstí přeju. Ať si ho užívá, než bude pozdě.
"Doufám, že nepolevíš v ostražitosti a vydržíš ještě hodně dlouho, dokud tě nenajde někdo jiný." Myslím si, že to slyšel. Pokud si ještě dobře vzpomínám, měl vždy dobrý sluch. Snad si dá opravdu pozor.
Teď odtud musím zmizet, aby další z "hledačů" neměli podezření. Než jsem odešel, uviděl jsem ještě havrana, který jakoby všechno pozoroval. Moc pozornosti, jsem mu nevěnoval, radši jsem se snažil, co nejrychleji odejít. Vlastně to pro mě nebyl žádný problém.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 27. srpna 2011 v 15:19 | Reagovat

No konečně! =D Řeknu ti, že bys to sem měla přidávat častěji, než jednou za půl roku =D Jinak, perfektní část, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat ^^

2 nikita nikita | 28. března 2012 v 20:29 | Reagovat

už se o hodně líp orientuju,stačil by mi tam jen daemon a emily a ne havran ještě do toho:-D ale hezké:-) a napínavé:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama