Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

2.kapitola

18. února 2011 v 20:14 | Tara |  Začátek konce
Ano Tařičkžije (bohužel;bohudík?) a přináší vám další kapitolu... pokud to bduete číst budu ráda x) snad se nbude líbit. :)
Den kdy jsem se do ní zamiloval. Byl to ten den, kdy… Ne to není možný, je to absurdní. Možná že to bylo dáno osudem, možná že už někdo vývoj věcí sepsal hodně dávno. Přesně do sebemenších detailů. Chodil jsem se na ni dívat dlouhou dobu, pomalu se jí začal vkrádat do snů. Myslím, že jsem si s ní i hrál, když byla malá holčička, ale vzpomínky na ty dny jsem jí vymazal. Nechtěl jsem, aby si na mě pamatovala, aby odhodila svůj život a soustředila se jen na mě, jako já se soustředil na ni. Říkal jsem si, že ji už nechám být, nebudu si jí všímat ani vídat. Jenže říct si to je lehčí než to doopravdy udělat. Zvlášť pokud je touha vidět ji větší než síla vůle.
Asi proto jsem skončil sám a pronásledovaný. Jenže to mi v ničem nezabránilo. Možná mě to ještě popohnalo, najednou jsem neměl zábrany a řídil se jen svou nekonečnou touhou.

Znovu to začalo v letní krásný den, kdy jsem ji viděl na koupališti. Vypadala nádherně, když se smála. Snažil jsem se na ni moc nekoukat, jenže můj pohled se k ní pořád stáčel. Nakonec jsem jí tento den vymazal ze vzpomínek a rozhodl se začít hezky pozvolna, proto jsem nerozhodl chodit do její třídy. Pomalu se sní sbližovat a hlavně jí oddělit od jejího nynějšího přítele. Byl jsem již pevně rozhodnut, že ji získám jen pro sebe, že mě bude chtít z vlastní vůle. Jaké prostředky použiju na ostatní mi je jedno.
Jejího přítele jsem ani nemusel hledat. Nemusel jsem ani nějako radikálně do jejich vztahu zasahovat, stačilo jí jen zavést na místo ve správný čas, aby viděla to, co se děje za jejími zády.
Viděl jsem jejího přítele, jak je venku s jinou, jak ji objímá, líbá a tak dále.
Stačilo jen poslouchat, na kdy si domlouvají další schůzku a pak jí pozvat a jen tak náhodou se tam nachomýtnout, aby viděla, jak je obelhávaná.
Vše šlo podle plánu. Spatřila ho a na místě se rozbrečela. Tedy rozbrečelo se jí srdce, slzy začaly téct až déle. Bolelo mě u srdce ji takhle vidět, ale věděl jsem, že jen tak budeme mít k sobě blíž. Hned se s ním rozešla a prosila, abych o tom nikomu neříkal. Stal jsem se tak její zpovědní a utěšovatelem. A byl jsem k ní o další krok blíž.

~*~
Nevím, jak seto stalo. Byla jsem naplněna pocitem štěstí, že mě pozval ven, ale ten byl smeten pocitem zlosti a úzkosti, jakmile jsem spatřila svého přítele s jinou dívkou, jak se drží za ruce, objímají a dokonce líbají. Rychle jsme ho poprosila, aby nikomu nic neříkal. Do očí se mi začaly drát slzy, ale zadržela jsem je. Vlastně popravdě, jsem nevěděla, jestli mám brečet, či se radovat. Obojí kvůli tomu, co se mi odehrávalo před očima. Nakonec jsem jen tupě zírala na onu scénu a nechala se odvést pryč.
Začal mluvit laskavě a konejšivě. Šli jsme dál, ale mně se podlamovala kolena a v parku jsem málem opravdu spadla. Naštěstí mě chytil a posadil na lavičku. Už jsem to nedokázala vydržet a rozbrečela jsem se, ani nevím jak, ale brečela jsem v jeho konejšivém objetí.

~*~
Mohl se stát opravdu vážený v našich kruzích. Bohužel se uznání zřekl a my ho musíme chytit a potrestat. Nevím, zda toho budu schopný.
Byl a je to stále můj nejlepší přítel a bratr v jednom. Bratr se jménem Deamon. Dříve se jmenoval po jednom z vyšších kruhů, kam to mohl dotáhnout. Ale jeho původní jméno nám bylo vymazáno z paměti. Možná i informace, že se jmenoval po někom z nás, ale mně se uchovala. Nikdo netuší, jak rád bych ho znovu viděl s námi, ale to již nejde. Vše je pro něj ztraceno. Vše, i to co ještě nenalezl.

~*~
Zdravím, jsem nezávislý pozorovatel ukrývající se v těle havrana. Sleduji vše již od začátku. Zapisuji si do paměti vše důležité. Je to vlastně zvláštní. Máme tu Deamona , který se vzdal dobré pověsti, slávy a uznání ve svém světě a i svého normálního života, jen kvůli jedné dívce, která zatím nic netušící se do něj také zamiloval, a kvůli chvilkovému štěstí. Vzdal se i svého nejbližšího přítele, chce ho zase vidět, ale přitom mu nechce svými činy ublížit, proto se od něj raději vzdálil.
Další je ona dívka, Emily, která nemá tušení co se kolem ní všechno děje a co kvůli ní všichni dělají.
Podvedl jí přítel, byla z toho smutná, ale zároveň byla ráda, že má důvod se s ním rozejít a upnula sena Deamona.
třetí je onen přítel Deamona. Kdyby si nebyli tak moc blízcí, nejspíš by na něj ztratil všechny vzpomínky, jak vedení chtělo, ale tak se nestalo a to jim udělalo čáru přes rozpočet. Přesto hodně vzpomínek zmizelo.

~*~
"Deamone, Deamone! Počkej!" otočil se a spatřil otravnou holku z jeho nynější třídy. Zastavil se a čekal na ni. Když přiběhla, mile se usmál, ačkoliv ji neviděl rád. "Děkuju, že jsi počkal. Můžu jít s tebou?" neodpověděl. Brala to tedy jako souhlas. Začala vyprávět o různých věcech, hlavně o sobě a také mu dávala různé otázky. Snažila se o něm dozvědět co nejvíc. Deamon sice odpovídal slušně, ale neurčitě. Poslední vlna otázek byla asi nejotravnější.
"Doprovodíš mě domů? Nechceš se ještě projít? Proč tě rodiče pojmenovali Deamon?" podíval se na ni a v klidu začal odpovídat.
"Nikam se nechci projít, Nedomů tě doprovodím. A co se týč jména… normálně mi ho dali." Snesla se na něj další vlna otázek, ale ty už pořádně nevnímal a odpovídal tak nějako automaticky.
Mé jméno? Protože jsem zkažený, poručuji pravidla. Proto jsem ho dostal.
Poznal, že ho vede schválně jiným směrem, než k ní domů, proto narovinu řekl, že nemá čas se s ní procházet a musí jít. Začala ho přemlouvat, ale vzdala to, když se zatvářil mrazivě. Deamon by se jí zbavil dřív, kdyby použil své schopnosti. Ale to by ho objevili opravdu rychle. Teda pokud pomineme jeho kamaráda, který ho objevil téměř okamžitě. Deamon se díky tomu usmál, což mělo sloužit jako pozdrav a signál, že o něm ví.

~*~
Konečně jsem Deamona uviděl. Zrovna šel s holkou, která se na něj lepila, snažila se mu vnutit a něco o něm zjistit. Sledoval jsem ho pozorně, zkoumal jsem jeho výraz, pohyby, ale neodvážil jsem se k němu přiblížit a už vůbec jsem ho nechtěl chytit a odvést či při nejhorším zabít.
Pořád jsem ho sledoval a vypadal naštvaně, i když se mile usmíval. Ale na to jsem ho znal moc dlouho, abych věděl, kdy se tváří upřímně a kdy se tváři mile jen ze zdvořilosti, která mu nebyla cizí. Najednou jsem viděl, že se usmál, jako by mě spatřil, jako by mě zdravil, jako mě zdravil, když jsme někam šli. Byl to ten známý a upřímný úsměv. Radši jsem se stáhl a nechal ho jít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eSmy affík:) eSmy affík:) | Web | 18. února 2011 v 21:56 | Reagovat

hm, uz sice neviem, o com presne bola ta prva cast, ae podla mna super:D...este ak budem mat cas precitam si aj tu prvu:D....ae super:D

2 Smajli Smajli | Web | 23. února 2011 v 9:09 | Reagovat

Páni, po dlouhé době další část =) Pravda, trošku jsem se v tom ztrácela, ale jinak je to super! =)

3 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | 18. června 2011 v 10:47 | Reagovat

Ty napínáš. :D Už se těším na další pokračování.

4 Smajli Smajli | Web | 10. srpna 2011 v 12:51 | Reagovat

Hele, nemyslíš, že už by to chtělo nějaký pokračování? =D

5 nikita nikita | 28. března 2012 v 20:23 | Reagovat

Na mně trochu moc osob,takový zmatený :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama