Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

"O draku" -pohádka

29. března 2010 v 20:48 | Tara |  Jednorázovky a další drobky

Takhle to dopadá,když někdo zkouší napsat pohádku:) snadse bude libit a příjemný počtení ;) + obrázek :)
drak


Na jedné mýtině rozkládající se uprostřed hlubokého lesa, se děli zvláštní věci, ale jen pokud se nikdo nedíval, či nikdo nebyl poblíž.

Za jasných nocí zde tančily krásné víly, ve světle měsíce vypadaly kouzelněji, než doopravdy byly. Pohybovaly se v v rytmu větru, šustění listí a hučení vody, či za pobrukování okolních přihlížejících, kteří se tvářili nadšeně a užasle, když vily předvedly něco nového a opravdu kouzelného.


Po tancích následovala menší hostina, kde se všichni skvěle bavili, i když říci všichni není to pravé, přesně to je… všichni až na jednu malou dívku vypadající jako víla, jenže neměla ani zlomek vílích vlastností a ladnosti. Kouzelné bytosti ji za to neodsuzovaly, ale ona se cítila méněcenně a nedokázala se zapojit to všech těch každodenních radovánek.

Jednoho dne se stala hrozná věc, do lesa a i na mýtinu přijely velká auta, která měla začít kácet a vůbec celkově zničit harmonii a klid, které vládly dlouhá staletí, ne-li tisíciletí. Kouzelným bytostem se vytratila radost z těla a mohly jen nečinně přihlížet. Podle jejich zákonů se nesmysly plést lidem do cesty, proto možná tak rychle mizely.
Jediná možná záchrana byl velký všemocný drak, jenž spal ve své jeskyni neznámo kde. Našlo ho jen pár bytostí, které bohužel nemohly říct, kde se ukrývá, jinak by opravdu zle skončily. Přece jen, nikdo z nich nechtěl zemřít v plamenech.

Ale ta jediná šance v podobě draka, také mohla spát už navždy. Nikdo nic nevěděl a ani se to nepokoušel zjistit. Všichni chtěli zůstat se svou milovanou částí lesa až do poslední chvilky. Naštěstí ona víla, bez zvláštních schopností a bez tužby zůstat na mýtině, kde se nedokázala bavit, se vydala bez jediného slova hledat mocného draka, který je všechny mohl zachránit.

Šla po různých místech a terénech, které by mohly obyčejnou, křehnou vílu zabít, ale ona měla štěstí, že nebyla obyčejná. Hledala draka mnoho dní a mnoho nocí, ptala se, koho mohla, ale zatím neměla štěstí. Pomalu propadala beznaději, že svému lidu nepomůže, ale přesto si uchovávala špetku naděje, která se s novým dnem trochu rozhořela a zachovávala sílu jít v před.

Jednoho rána ji probudily sluneční paprsky, které ovšem překryl stín na obloze. Stín se stále zvětšoval a zaholoval větší oblast. Rozespalá víla pořádně nerozeznala objekt, a i když něco v ní chtělo utíkat, nemohla se pohnout. Cítila, jak na ni ten obrovský živočich upírá oči. Najednou si připadala hrozně nicotná a nepotřebná. Najednou si však uvědomila, že by to mohl být onen drak, kterého hledala. Byl to on. Ladně, až to bylo k neuvěření, se snesl k zemi.

Zdravím, maličká. Pojď blíže a pověz mi, copak si ode mě žádáš? Tvé myšlenky doletěly až ke mně a vzbudily mne z mého dlouhého spánku.

Víla chvíli byla zmatená, když uslyšela hluboký melodický hlas ve své hlavě. S drakem se cítila nějak v bezpečí a v klidu, proto k němu přistoupila blíž a vzhlédla vzhůru, aby mu viděla do tváře. Teprve po tom odpověděla.

"Zdravím i Vás draku. Pocházím z mýtiny uprostřed slunného lesa. Tento les a mýtinu chtějí lidé zničit. Já jsem přišla pro pomoc, či radu. Nechci, aby ostatní byli smutní a pak i na smutek ze ztráty zemřeli. Proto jsem tě šla vyhledat. Jenom doufám, že není moc pozdě. Pomůžeš nám tedy?" zeptala se na jeden nádech a čekala na odpověď, při tom si zkoumavě prohlížela drakovy lesknoucí se šupiny.

Hmm, tak proto jsi mě šla hledat. Podnikla jsi to na vlastní pěst. Nevím, zda je to dobré, či špatné. Ale i přes to vám mohu pomoct, jen chci něco za oplátku, a co to ti povím, až vám pomohu. Jen jedno mi musíš slíbit předem, nikomu neřekneš, jak se ti mne podařilo vyhledat, jinak by to pro všechny tvé známé dopadlo hůř než zničením mýtiny.

Víla bez zaváhání souhlasila a najednou se ocitla zpět na mýtině a viděla, jak její přátelé oslavují odjezd těch obrovských strojů vzniklých za pomoci člověka. Dívala se a byla ráda, že se radují, chvíli přešlapovala na místě, ale pak se vydala k oslavujícím bytostem. Usmívala se, zdravila, oslovovala, ale nikdo si ji nevšiml, nikdo o ní ani koutkem oka nezavadil. Když už to vypadalo, že přece jen někdo jde k ní, nebylo to tak, ten dotyčný mířil vždy za někým jiným.

Nechápala co se děje, jen si přála, aby se to vysvětlilo. Ještě před tím, než si to mohla vyslechnout od draka, si všimla něčeho podivného, jako kdyby se vrátili v čase, jako kdyby se oslava už jednou opakovala před mnoha a mnoha lety, jako kdyby odjezd strojů se již slavil…

Vidím, že sis všimla jistých nejasností. Ale určitě už ti vzpomínáš, jak si chodila za drakem a snažila se zachránit svůj lid. Vždy jsem vás vracel pár let do minulosti, vždy se o tobě povídaly příběhy a tys jim naslouchala a tolik se ti líbily. Přesto pokaždé, když jsem je vrátila tebe s nimi, ses cítila špatně. Přesto jsi žadonila, abych tě v jejich světě nechal. Jenže to nemůže trvat věčně, jednou tato mýtina zanikne ať už dříve, či později. Proto tě žádám, splň svoji část dohody, která zní… zůstaň teď se mnou, nevracej se k nim, zaměř svou lásku na mne.

Myšlenky v hlavě se jí točily ve zběsilém víru, vzpomínala si, jak za ním vždy chodila a prosila. Chtěla protestovat, ale uvědomila, že mu slíbila něco na oplátku a on své přání vyslovil, proto s ním musela zůstat. Vlastně cítila, jak z ní padá obrovská tíha a tělo zahaluje pocit štěstí. "Dobře zůstanu s tebou. A tentokrát už na vždy." Pronesla a usmála se stejně jako drak, který se nad ní skláněl.

Nad lesní mýtinou prolétli dva draci. Jeden se šupinami jako oheň, jejichž krásu vyzdvihovalo zapadající slunce, a druhý se safírově modrými šupinami, které se třpytily jako kapky rosy.
Poté lesní lidé, kouzelné víly ani jiné bytosti již nikdy nespatřili krásu jejich dračích těl, ani je už nebyli schopní najít, když jim hrozila zkáza mýtiny, jejich myšlenky nikdy nebyly tak silné, aby dosáhly do nejvzdálenějšího koutu světa, kde si v klidu žili dva přenádherní draci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 passion baby passion baby | E-mail | Web | 31. března 2010 v 17:55 | Reagovat

Na azčátek si neodpustím rýpanec: má být "se dělY zvláštní věci", "přijelA velká auta", a ještě řada chyb v čárkách a překlepy.
Ale abych jen nekritizovala: překrásný příběh, moc se mi to líbilo :) Taky chci modrého safírového dráčka :)

2 Tara Tara | 1. dubna 2010 v 8:35 | Reagovat

Ojkdy děkumi.. :) asi si to po sobě budu muset začíst číst xD sakra :D
a nápodobně... dráčka chci taky :) + děkuju ;)

3 *Shenne//Lee* *Shenne//Lee* | Web | 1. dubna 2010 v 10:00 | Reagovat

Máš krásnejj blog...

4 Smajli Smajli | E-mail | Web | 2. dubna 2010 v 11:07 | Reagovat

Tak konečně jsem dočetla =D A je to parádní, krásná pohádka, škoda že děti mít nebudu, určitě bych jim jí četla =D =D

5 passion baby passion baby | E-mail | Web | 2. dubna 2010 v 13:06 | Reagovat

Díky :) Jsou z Nosferatu :D

6 www www | Web | 6. dubna 2010 v 21:34 | Reagovat

Krásná pohádka! *o* Děkuju, to přesně jsem potřebovala.  =D
A teď můžu jít klidně spát. =)

7 Anemi twoje SBcko:D Anemi twoje SBcko:D | Web | 10. dubna 2010 v 15:18 | Reagovat

ahoj ahoj...mam new blog...ak chces mozes sa tam kuknut bola by som rada:D.... www.fairy-by-esmy.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama