Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

ŠN- 04

13. listopadu 2009 v 18:20 | Tara |  Šepot noci 02
Konečně jsem se dostala k tomu upravit další kapitolu :) snad se bude libit, a předem se omlouvám za chyby, nemám chuť to číst dvakrát... x)


Ráno Sáru probudily rozhněvané hlasy, které se ozývaly nejspíš z obývacího pokoje. Rozpoznala hluboký hlas svého otce. Dostala strach, ale přesto se rozhodl vydat do přízemí a zjistit o čem se hádají. Přece jen slyšela jen melodii hlasů než slova. Konečně slyšela zřetelně.
"…Není to dobrý. Všechno tady má špatný vliv. Cožpak to nevidíš Eleanor?
Sem se nehodí, bude lepší, když si ji vezmu do opatrovnictví. Věř mi." Křičel a Sára si dokázala představit, jak se mu v očích zlostně zablýsklo.

"Proč si to myslíš? Co o ní vlastně víš?" oplatila mu řev Sářina matka.
"Znám ji dobře. V několika smskách mi psala jak je smutná, že s tebou už dýl nevydrží… tak co mi a to řekneš hm?" skoro jako by se všude ochladilo a do Sára, která nechtěla zasahovat, se vlil vztek. Vběhla do místnosti a začala řvát.
"Fakt sem ti psala? Chci vidět kdy!! Já tě nemám ráda, nesnáším tě, ty… ty zpropadený lháři. Proč se o mě najednou tak staráš? Proč nám tolik ubližuješ? Vypadni odsud! Nechci… já tě tu nechci." Řev se pomalu měnil ve vzlykot a to způsobilo vyběhnutí ven v pyžamu. Sníh ji okamžitě zastudil, že se skoro chtěla vrátit, ale nakonec doběhla do jednoho rohu zahrady, kde se posadila na zem a začala se třást. Díky pláči a nejspíš hlavně díky zimě.

Sára se pomalu probouzela. Nejdříve viděla rozmazaně, ale po chvíli už viděla jasně a chvíli přemítala, kde to vůbec je a jestli se její rodiče opravdu hádali. Potvrzení, že to všechno bylo pravdivé, byl dopis od otce. "Sáro, mám tě rád. Chci abys byla se mnou. Nikdy jsem tě nechtěl opustit, ale s Eleonor to už neklapalo, byl sem vyřízený a musel jsem odejít.
To jak jsi na mě křičela… bylo to neslušné, doufám že se o už nebude opakovat, jinak bych použil prostředky co by se ti nelíbili. A jistě víš, že jsem toho schopen.
Půjdeš ke mně dobrovolně a bude vše ok. Měj se s láskou Táta.
Sára se na dopis nevěřícně dívala, netušila čeho by mohl být její táta schopen, ale nechtěla to zjistit. Rozhodla se papír zmuchlat a někam ho hodila. Vstala z postele se zjištěním, že je čas na oběd se převlékla a vyrazila do kuchyně. Cítila, jak všude panovala podivná nálada, jako kdyby vyzařovala z celého domu.

Celý den přemýšlela, až byl večer a ona mohla jít spát. Místo obvyklého snu o Sebovi se jí zdál o jejím otci. Když se ráno probudila, znovu se ji přehrál před očima a Sára začala mít špatné tušení.
Seděla v křesle ve svém pokoji. Venku zrovna zuřila bouřka, ale i přesto slyšela zaťukání na dveře, do kterých stejně někdo bez vyzvání vstoupil. Sára onoho člověka pozorovala, chvíli se jí na tváři objevil jakýsi škleb, ale hned se usmála, když poznala svého otce. V realitě by ho naštvaně vyhodila, ale zde nemohla. Něco ji v tom bránilo. Připadala si jako zhypnotizovaná a tak jen seděla a čekala, co se bude dít.

"Moje milá Sáro. Budeš se mnou bydlet, s moji novou ženou a chlapečkem. Eleonor, tvoje matka s tím nic nezmůže. Neboj se bude to všechno v pořádku" domluvil a dal ji pusu na čelo. Poté odešel a nechal Sáru, kterou jakoby obklopovala mlha, sedět. Poté se všechno rozmazalo a ona se probudila.
"Sebo?" nevěřila svým očím, když viděla, jak se nad ní sklání se starostlivým výrazem ve tváři.

"Přišel jsem oknem. Cítil jsem něco divného, musel jsem se ujistit, že ti nic není." Odmlčel se "Není ti nic, že ne? Pověz mi co, se ti zdálo? Co se tu stalo?"
"Jak můžeš vědět, že se tu něco dělo?" optala se ho.
"Našel jsem na zemi dopis. Vydírá tě? Co má v plánu, nevíš?" Ptal se Seba a poté si uvědomil, jak se Sára tváří vystrašeně. "Dobře teď budeš spát. Budu tu u tebe, aby ses cítila lépe, ano?" zeptal se a v odpověď mu přišlo přikývnutí. Usmál se tedy, dal ji pusu na dobrou noc a pak u ní seděl až do rána.

Druhý den si vyšla Sára se Sebou do města. Ráno se totiž rozhodla naspat tátovi, že s nim za nic bydlet nebude, a proto se teď zbavovala myšlenek, co by mohl udělat. Nakonec si ten den už jen užívala.
Tělem ji projížděl příjemný pocit pokaždé, když se ji Seba dotkl. Věděla, že se zamilovala. Napadali ji myšlenky, jak by mohla zůstat s ním. Jediná možnost bylo stát se upírkou strávit po jeho boku svůj život. Rozhodla se snadno. Celou domu poté se šťastně usmívala a Seba spolu s ní.

Navečer se vraceli k domům, kde je však čekalo nemilé překvapení. Hemžilo se to tam lidmi a hlavně tam blikaly modré majáčky. Sáře zmizel úsměv a vnímala jen to modré světlo u jejího baráku. Přes slzy už pomalu přestávala vidět, zůstala stát na místě, srdce ji začalo divoce tlouct a málem se ji zastavilo, když ji Seba chytil kolem pasu.
"Klid Sáro, to jsem jen já. Půjdeš ke mně domů. A tam se uklidníš." Zašeptal ji Seba do ucha a snažil se ji doslova odtáhnout.
"Ne prosím, Sebo! Já chci za mámou. Chci ji vidět. Co se jí stalo?" snažila se vykroutit z jeho sevření, ale to už byli u vchodu. Sára nevnímala a stále se snažila dostat pryč. Najednou ji uchopily jiné ruce patřící Sebově tátovi. Nakonec se zavřely dveře a Sára seděla na pohovce v obývacím pokoji.
Hned se před Sárou objevila Sebova máma s čajem, který položila na stůl a pak Sáru konejšivě objala, té tekly slzy proudem.
"Sáro, teď se na mě podívej, napij se čaje a pokus se uklidnit ano? Teprve po tom ti řekneme, co se stalo. Rozumíš, co jsem ti řekla? Ano? Dobře." Promlouvala k ní tiše. To opakovala několikrát než se na ní Sára podívala a nenapila se.
"Promiňte, rozumím vám. Jen je na mě toho trochu moc. Povíte mi, co se stalo?" začala vyzvídat.
"Sáro, jak začít? Tvoje máma zemřela. Byla zastřelena. Sice jsme slyšeli výstřel, ale bohužel jsme ji nemohli pomoci. Byl to přímý zásah." Sebova máma se odmlčela a přemýšlela, zda má pokračovat, ale Sára to vyřešila za ni.
"Prosím, pokračujte. Když už se mám trápit či cokoliv podobného tak dneska. Prosím."
Hlesla tiše a přitom se upřeně dívala do jejich očí.
"Dobře, i když stále váhám, řeknu ti to. Jednou by ses to dozvěděla. Takže… Tvoji mámu zastřelil tvůj otec. Jak jistě víš, chtěl tě dostat do své péče. Myslím, že kvůli nějakým penězům, které jsi měla dostat. Víc jsme toho nezjistili." Promluvila do ticha Sebova máma Alis. Sára strnule seděla a z očí ji začala vytékat druhá várka slz. Nemohla tomu uvěřit. Její otec, peníze, mrtvá máma. Bylo toho moc.
"Půjdeš spát. Dám ti něco na spaní. Ráno to bude snad lepší." Alis chytla Sáru pod paží a vedla ji do patra, kde měla ložnici. Tam ji dala oblečení a počkala až se umyje a oblékne. Mezitím si povídala se Sebou, který si umanul, že bude spát u něj. Tak se Sára ocitla na posteli v Sebově pokoji. Chvíli se snažila být vzhůru, ale pak ji přemohl spánek, že ani necítila, jak si k ní přilehl.

Uprostřed noci se pro budila a cítila ruku kolem pasu.
"Sebo?" zašeptala do ticha. "Sebo?!"
"Copak se děje?" zeptal se rozespale.
"Budou mě hledat?" položila otázku a malinko se zachvěla.
"Ano, to je stoprocentní. Vlastně kam bys chtěla jít?" zajímalo ho, koho si vybere. Tajně doufal, že právě jeho.
"Sebo, já chci zůstat s tebou. Chci s tebou zůstat na věky." Zašeptala a cítila, jak se Sebovo tělo napjalo. Věděla, že pochopil, co chce. "Prosím udělej ze mě upírku." Poprosila a díky tomu se už ničemu nebránil. Jazykem ji přejel po krku, do jehož kůže zajely dva bělostné špičáky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* | Web | 13. listopadu 2009 v 19:47 | Reagovat

aaah!!!! naprosto boží!!! konečně něco, co mi zvedlo náladu! jo, je to smutný a je mi jí líto T.T ale prostrě je to nádhera a moc se ti to povedlo! seš šikulka :-*****

2 vivienne vivienne | Web | 13. listopadu 2009 v 19:49 | Reagovat

nádherná kapitolka

3 Smajli Smajli | E-mail | Web | 14. listopadu 2009 v 18:32 | Reagovat

Jéééžíííš... ten táta je fakt debil!!! Vsadím se, že ho zabije, když se teď stane upírkou... fíííha... nemohla jsem přestat číst, už aby byl další díl!!!! =D

4 Yuriko-san Yuriko-san | Web | 14. listopadu 2009 v 21:05 | Reagovat

pěkná povídka :-)

5 Kasumi tvoje verne ♥SB♥ Kasumi tvoje verne ♥SB♥ | Web | 15. listopadu 2009 v 15:28 | Reagovat

co? zabit toho otca zdrat z kose utopi a spalit na hranici!  chuda sara prist  takto o mamu..

6 Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* | Web | 21. listopadu 2009 v 18:19 | Reagovat

jn, mohla jsem xD ale to mi došlo až když jsem dopsala ten druhej díl a pak sem to k sobě už cpát nechtěla xD

7 Faceless Faceless | Web | 30. listopadu 2009 v 13:02 | Reagovat

Chudák holka...je mi jí líto.
No aspoň že má toho kluka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama