Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Listopad 2009

Polib mě!

30. listopadu 2009 v 21:15 | Tara |  Jednorázovky a další drobky


yeah


Polib mě!
Letmý dotek,
úsměv zlý.
Nad čím asi přemýšlíš?

"Báseň"

23. listopadu 2009 v 17:38 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
sorry


Chtěla bych ucítit sladkou chuť lásky na svých rtech.
Poznat mravenčení po celém svém těle.
Cítit tu radost ze shledání, snad i poznat slzy loučení.
Chci poznat ten slastný pocit milování,
propojení dvou nahých těl
Zamilované pohledy, letmé dotyky chci cítit.
Já vím, že to nemůžu míti, že čekati od tebe to nejde.
Proto se směju jen tvým vtipům, pohledy tvé tázavé neoplácím.
Snad jednou bychom si mohli promluvit jen sami dva,
dozvědět se o nás víc, snad se začít i milovat?
Ne to nejde, bláhové mé sny jsou,
ale přece sním tu s tebou.


Jop psala jsem, někdy dávno... Snad se tomu ani básnička říkat nedá, ale berte to tak, jak to můj umělecký talent zvládl xD no snad se to alespoń rochu líbilo.

ŠN- 05

22. listopadu 2009 v 16:29 | Tara |  Šepot noci 02
Konečně přepsáno dopsáno :) Musím říct, že to není dokonalý, ale jsem s tím spokojenější než s původní verzí, i když tam byly docela hezké obraty. Tahle kapitola je kratší, ale už jsem nevěděla co tam víc dát :) Tak pěkné počtení ;)


Seba se ráno probudil první, protáhl se a usmál se, když si uvědomil, že vedle něj stále leží spící Sára. Poté se malinko zamračil, když si uvědomil, co večer udělal. Zadíval se na ni starostlivě a s úlevou zjistil, že je v pořádku. Tedy až na dvě drobné ranky po kousnutí. Připravoval se na to, co mu řeknou rodiče.
"Dobré ráno" pozdravil nenuceně a usadil se ke stolu pod zkoumavými pohledy rodičů. První se ozval jeho otec

ŠN- 04

13. listopadu 2009 v 18:20 | Tara |  Šepot noci 02
Konečně jsem se dostala k tomu upravit další kapitolu :) snad se bude libit, a předem se omlouvám za chyby, nemám chuť to číst dvakrát... x)


Ráno Sáru probudily rozhněvané hlasy, které se ozývaly nejspíš z obývacího pokoje. Rozpoznala hluboký hlas svého otce. Dostala strach, ale přesto se rozhodl vydat do přízemí a zjistit o čem se hádají. Přece jen slyšela jen melodii hlasů než slova. Konečně slyšela zřetelně.
"…Není to dobrý. Všechno tady má špatný vliv. Cožpak to nevidíš Eleanor?
Sem se nehodí, bude lepší, když si ji vezmu do opatrovnictví. Věř mi." Křičel a Sára si dokázala představit, jak se mu v očích zlostně zablýsklo.

Bouřka

8. listopadu 2009 v 14:39 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
A je to tady :) probuzení do světa. přináším vám jedno ze starších povídek a zároveň jednu z posledních, kterou mám dopsanou :) si ji užijte a snad mě brzo navštíví Múza. I když píšu dvě společné povídka... jednu s Aki a druhou se Sarah... někdy se zde objeví :)


Obloha dostala zvláštní nádech. Nejdříve nabrala nafialovělou barvu, která upoutala pár hnědých očí. Dívaly se na to jak se všechny mraky spojily v jeden jediný a zahalily celou oblohu, kterou viděla. Pomalu začínaly nabírat zvláštně šedou barvu. Oči stále zaujatě pozorovaly ten výjev. Pokud by se do nich někdo díval, viděl by dychtivost, s kterou očekávaly nadcházející bouřku. Obličej, ze kterého zářily do noci, byl jemný bez jediné chybičky, rty byly plné a v lehkém úsměvu.