Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

ŠN- 03

13. října 2009 v 21:07 | Tara |  Šepot noci 02
Tak další kapitola veleúspěšně přepsána :) jen se omlouvám za chyby cca v druhé půlce... to už je nekontrolované. A jinak zajimavé přepisovat po 9 hodinách strávených ve škole xD no tak se mějte a krásný počtení ;)


První hodina začala s třídní učitelkou a nacvičováním několika holek na vánoční besídku… celou hodinu se předváděly a ostatní se v poklidu bavili, či dělali něco jiného a stejně zábavného. Konečně první únavná hodina skončila a dál se nedělo nic zajímavého. Teprve ke konci vyučování Sáře přišla smska "Ahoj Saro. Nemuzeme se nekde sejít? Tvoje mama rika hrozne veci.. bojim se o ni a o tebe. Prosim napis.. s laskou Tata."
Konec… Nemohla uvěřit svým očím.. spíš nevěděla komu má věřit, ale rozhodla se věřit mámě. Přece jen ji znala více než otce… s tím se odebrala do šatny a pak směr domov. Se svým stínem Sebou, jehož přítomnost ji uklidňovala a kterou zároveň nevnímala. Když došla před branku zahrady v celku se podivila, že tam je i on.

"Nechceš se u mě stavit? Třeba na čaj, trochu si popovídat?!" zeptal se znenadání a ještě více překvapená Sára mu kývla na souhlas…
Vešla do domu napsala v kuchyni lísteček, kde je a pak vyšla ven. Tam čekal Seba a oba se vydali k němu domů a u něj do jeho pokoje, jež vypadal velice temně.
Dvě stěny naproti sobě byly červené a druhé černé. Na stěnách měl tmavé obrazy a nějaké černo-bílé fotky. Postel, přes kterou byla přehozena černá deka, si stála v pravém rohu místnosti, skříň byla u jejího čela. V druhém pravém rohu blíž u dveří stál stůl s počítačem. Na levé straně pokoje si trůnil akorát gauč laděný do černé.
"Tak se posaď" zašeptal Seba do jejího ucha, až nadskočila.
"Jo jasně. Díky" Rozešla se k gauči a pohodlně se na něm usadila.
"Dáš si něco k pití, jídlu?" otázal se, a když zavrtěla hlavou, posadil se těsně vedle ní. S ničím se nepáral, objal ji kolem ramen a přitiskl svá ústa na její. Sára strnula. Pak začala polibek oplácet… proč by ne, když jí to bylo příjemné.
"Vidím, že se ti to líbilo. Chceš pokračovat?" zeptal se, což ho velice překvapilo, jelikož dřív se neptal, ale rovnou bral. Bez zaváhání a pak…
"Já… já nevím promiň. Spíš ne." Zašeptala a přerušila tok jeho myšlenek. Jen se usmál a vtiskl ji jemný polibek do vlasů.
"Nevadí. Víš co? Pojď si zatancovat." Usmál se a vytáhl ji z gauče na nohy. Jednu ruku ji dal na záda a druhou rukou chytl její ruku a pomalu se začal pohybovat v rytmu písničky, kterou slyšel jen on.

Večer se Sára dívala z okna do zahrady nevšímaje si, že ji z protějšího okna pozoruje Seba, který přemýšlel zda ji opravdu miluje. Přemýšlel, jestli ji nezabije o trochu déle, ale v hlouby duše věděl, že nikdy ji nebude schopen ublížit. Ať už mu provede cokoli.
Konečně se Sára zadívala do protějšího okna. Spatřila Sebu jak na ni upřeně kouká a pak viděla, jak na sklo píše "miluji tě".
Poté šla se zmatkem v hlavě spát. Naštěstí byl víkend.

Druhý den, časně ráno, přišel Seba na návštěvu. Sářina máma ho uvítala a poslala ho do jejího pokoje, že možná ještě spí a může ji vzbudit. Tak tedy vyšel po schodech do prvního patra a posléze otevřel dveře od Sářina pokoje. Ještě hluboce spala, vypadala tak nevině a spokojeně, že ji nemohl vzbudit. Alespoň ne teď v tuhle chvíli, když si chtěl uchovat její výraz.
Asi po půl hodině se naklonil nad Sáru a vtiskl ji na čelo polibek. O pár okamžiků později se Sára s úsměvem na tváři probudila a po spatření Seby se ještě víc usmála. Netušila proč, ale její ještě rozespalé tělo takto reagovalo nebo bylo nějak omámené kouzlem?
"Přeju dobré dopoledne. Copak se dělá takhle vyspávat?" optal se s úsměvem na rtech Seba
"Člověk musí nějak naspat to, co nestihl za týden." Zamumlala při protažení, pak se zarazila a ve tváři nyní měla nechápavý výraz. "Vlastně… co tu děláš? Pokud vím, tak jsem ve svém pokoji."
"Samozřejmě že jsi. Přišel jsem se jen na tebe podívat a taky ti něco říct." Na chvíli se odmlčel a díval se Sáře upřeně do očí sedíc na posteli. "Miluju tě." Ticho.
"To myslíš vážně? Nepohráváš si semnou, že ne?" Ptala se nejistě Sára.
"Smrtelně vážně. Chci být s tebou do konce života. Věř mi prosím. Vím to stoprocentně jinak by už všechno bylo jinak." Zašeptal a Sára mu chtě nechtě musela věřit… v jeho očích byla vidět upřímnost a láska.
"Co myslíš tím, že kdybys mě nemiloval, tak by všechno bylo jinak?"
"Nevím zda ti to mám říct, je to… je to kruté a asi mnou pak budeš opovrhovat a taky je možné že mi neuvěříš." Zašeptal smutně
"Neuvidíš výsledek pokud to nezkusíš." Usmála se na něj Sára a na tvář mu vtiskla pusu.
"Tak dobře." Menší odmlka a pak konečně začal vyprávět. "Na začátek ti řeknu, že jsem upír. Opravdu si nedělám legraci, je to pravda. S rodiči žijeme mnoho let, ale máma nejdéle, snad protože je čistokrevná upírka. Táta podlehl jejímu kouzlu a napil se její krve potom, co se napila ona té jeho. Tím vlastně stvrdili, že chtějí být spolu a mít i děti. Asi se ti to zná divný, ale je to opravdu tak. Jsme jejich syn a díky tomu jsem o trochu silnější než oni a dřív jsem byl i pomatený. Jakmile se mi nějaká holka líbila a chtěla mě, tak jsem si sní pohrál a pak vysál skoro všechnu její krev. Dobře před tím jsem jí malinko rozřezal. Viděl jsem v tom potěšení, ale teď je to jiné… právě proto vím, že jsem se do tebe Zamiloval." Dokončil svůj monolog a díval se jak bude Sára reagovat. Jasně viděl, že je v šoku a přemýšlí, co udělat. Několik minut se kolem nich vznášelo tíživé ticho, než konečně promluvila.
"Zní to tak strašně divně. Navíc nevypadáš na to, že bys někoho zabil. A to o tom upírství… radši to nebudu rozmazávat. Navíc když ti věřím." Pronesla tiše a odpovědí jí bylo radostné objetí.

Večer se Sáře zdál opět sen, jenže teď už věděla jeho konec, který nebyl tak hrozný jak se zdálo na začátku. ářčáářV černo černé a chladné noci. Když nikde nešustne ani ptáček. Vítr se utiší a jen lehce hladí tváře, těch, kteří projdou tichem. Měsíc je na obloze, jasnější než jindy a hvězdy jako by ztrácely, díky němu jas. V takové chvíli se krajem rozléhá tichý šepot, který děsí a zároveň uklidňuje. Na osamocené cestě je vidět obrys černé postavy, která se pomalu přibližuje ke své kořisti....stačí už jen pár kroků, oběť se otočila a spatřila tvář černé postavy, plížící se za ní..... Tentokrát viděla její tvář jasně, uměla ji přiřadit. Osoba se usmála a sevřela ji v pevném objetí.

Seba zase přemýšlel nad tím co řekl Sáře. Zajímavé, přijala to vcelku dobře. Myslel jsem, že to bude horší. Myslím to s ní opravdu vážně, jenže já budu žít ještě několik tisícovek let dokud mě život neomrzí. Svojí nesmrtelnosti se nechci vzdát, ne teď. Druhá možnost je, že bych mohl Sáru kousnout ona by s napila mojí krve a byli by jsme svoji. Ale chtěla by vůbec? Vždyť neřekla, že mě miluje. C když si se mnou hraje ona? Musím se jí zeptat. Třeba před štědrým dnem? Jestli mě odmítne budu pokračovat v tom co před tím, jen asi ve větším množství.
Poté usnul. Neslyšel ani dveře, které pomalu otevřely a po chvíli zavřely. Ani necítil mamu, které mu po dlouhé době dala pusu na dobrou noc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* | Web | 14. října 2009 v 17:21 | Reagovat

aaaaaaaaaaah!!! to je naprosto božíí!!!! ty si fakt skvělá!!! moc se těším na další díl  xDD

2 Smajli Smajli | E-mail | Web | 16. října 2009 v 20:16 | Reagovat

Fííííha... super napínavé a romantické =)

3 Faceless Faceless | Web | 30. listopadu 2009 v 12:56 | Reagovat

Dobrýýý...sem dost zvědavá jak to bude pokračovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama