close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

O tom se nemluví.

16. října 2009 v 6:48 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
Starší povídka psaná původně na sloh a poté i přepsána do soutěže, kde sice nic nevyhrála, ale fajn :)
+ taky jsem nechápala učitelku, co to ohodnotila, jako smutný... tohle je ještě moc optimistický :) ale nebudu vás obtěžovat mýma nicneříkajícíma blábolama a radši vám nechám prostor pro čtení :)



Byl krásný letní den. Slunko svítilo, seč mu síly stačily. Lidem se po těle řinuly pramínky potu, někteří se šli ochladit do vody. Prostě všední prázdninový den.
V rohu jedné nejmenované zahrady si hrála asi šestiletá holčička. Byla potichu, její zelená očka jen jiskřila a rezavé vlasy se leskly ve slunci, jenž procházelo korunou stromu. Najednou se jí obličej rozzářil ve šťastném úsměvu a oči se zaujetím prohlížely malou knížečku v kožené vazbě. To, co v ní bylo zatím netuším.
Na druhé straně zahrady v menším domku vařila žena drobnější postavy večeři. Zavolala z okna na zahradu a za chvíli holčička, která si ještě před chvílí prohlížela knížku na zahradě, přiběhla a hrdě ukazovala co našla. Její maminka se usmála a vzala knížečku do ruky. Věděla přesně, co v ní je, ona sama ji měla tolik ráda, zvlášť ten příběh ji dělal tak nádhernou a jedinečnou. "Mami, ty víš, co to je?" optala se zvědavě holčička, upírajíc zelená očka do maminých tmavě modrých. Ta jen s úsměvem přikývla. Mlčky postavila večeři na stůl, a stejně tiše jedly. Holčičce to nevadilo, jelikož věděla, že mlčení něco naznačuje. Nepletla se.
Po večeři, kdy bylo všechno uklizeno, se obě usadily v obýváku. Při položení knížky na stůl se máma dala do vyprávění.
"Říká se, že naše praprababička byla princezna. Žila v krásném zámku, měla nádherné šaty, jezdila na koních. Dokázala dokonce střílet i z luku. Byla velice krásná, inteligentní a velice oblíbená. Jak vypadala máš v té knížce. Vlastně je to něco jako její deník. Nádherně popisuje svoje zážitky, které měla jako dítě, stejně jako občasná trápení, jenž ji potkala. Přesto dokázala být silná, usměvavá a obětavá. Je to takový můj vzor…" takto vyprávěla dlouho, odpovídala i na zvědavé otázky, její malé dcerušky.
"Mami a můžu o tom povědět holkám ve třídě?" zeptala se, když ležela zachumlaná v peřinkách ve svém pokojíčku. Mamka ji něžně pohladila po vlasech, usmála se a potom zavrtěla hlavou. "Víš je to takové malé tajemství naší rodiny." Začala a s úsměvem pokračovala, jakmile holčička přikývla.. " O tom se nemluví."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | E-mail | Web | 16. října 2009 v 20:08 | Reagovat

Já na tom nevidím nic smutného, hezký námět =)

2 sharaniel sharaniel | Web | 15. října 2010 v 21:56 | Reagovat

No opravdu, co je na tom smutného? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama