Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Spěchat v lese se nevyplácí!

4. září 2009 v 19:19 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
Řeknu vám.. tohle už pomalu není normální. Přes prázdniny, kdy je času habaděj, jsem přidávala minimálně... vlastně to jsem byla věčně pryč. Ale teď, když je škola (ok zatim jen začátek) tak přidávám nějak moc článků... No nevadí... zatim to je dobré ne? :)

+ Snad vás potěším, ale zjistila jsem, že pár povídek mám ještě v zásobě... dalo by se říct tak 6-7 ?! a ještě nějaké kapitolové, jenže ty přidám časem.. až je dopíšu. :) Ale taky překopu povídku Šepot noci.. jenže toto je ještě v nedohlednu...
už vás tu nebudu zbytečně rozptylovat a uvolním vám místo ke čtení, krátké povídky :)



Krajina se pomalu halila do temného pláště noci. Drobnější postava pospíchala písečnou cestičkou v lese. Byla rozčílená, nic nestíhala. Už měla dávno být doma, oslavovat se svou dcerou, slíbila jí to. Tolik jí potřebovala od té doby, co se rozvedla s jejím otcem.
"Už jí nemůžu zklamat." pronesla tiše do lehkého větříku, jež jí pohladil po tváři. Nechtěně zpomalila krok, ale vzápětí znovu zrychlila a v duchu si nadávala za svoji pošetilost. Kroky se stávali čím dál tím víc ráznější a zoufalejší. Z očí jí vytrysklo pár slz, jež byly zuřivě setřeny její vlastní rukou. Už ani nedoufala, že dorazí včas, věřila však ve zdržení pár nepatrných minut.. věřila, doufala a však marně.
Nevšímaje si nepatrného křupnutí větvičky, hnala dál. Najednou jako by se ochladilo, na těle jí naskočila husí kůže. Ignorovala ji a už skoro běžela.
Nečekaně se zastavila a omámeně pozorovala mužskou postavu, jež se před dní znenadání objevila. Pomalu se vzpamatovala a udělala dva vystrašené kroky vzad, najednou se rozeběhla pryč on onoho muže, nevěděla kam, jakým směrem, ale byla si jistá, že běží v lese, už ne po skoro rovném povrchu písčité cesty, teď klopýtala o kořeny stromů. Vše to ustála, ale jak už to bývá jeden se jí stal osudným. Už pomalu cítila trávou porostlou zem, jenže jí zachytily dvě silné paže. Postavily ji na nohy a pevně se jí obmotaly kolem těla. Na tvém krku ucítila horký dech a po chvíli i horké rty. Po těle se ji rozlil příjemný pocit, uvolnila se, nevnímala okolní svět. Otočila se a zadívala se do vážné, větrem ošlehané tváře. Muž se usmál a v chabém světle přece jen uviděla zablýsknutí špičatých zubů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | E-mail | Web | 4. září 2009 v 20:04 | Reagovat

Nejsem si jistá, ale neposílala jsi mi to už? Ale každopádně... Skvělá povídka, moc se mi líbí, taková hororoidní...

2 Kamínek Kamínek | Web | 5. září 2009 v 11:56 | Reagovat

:o))) upíři, tak to je moje

3 Smajli Smajli | E-mail | Web | 5. září 2009 v 13:04 | Reagovat

Wooow... tedaaa... vážně supeeer!! Máš skvělý povídky! *_*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama