Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

ŠN- 02

23. září 2009 v 17:00 | Tara |  Šepot noci 02
Co říct, než jen... další kapitolka k opravenému šepotu noci ;)

Konečně se celkem bez úhony dostala domů. Mamka ještě byla v práci, naštěstí. Rychle se tedy vyzula z kozaček a rozutekla se do pokoje, kde se rozbrečela. Nevěděla jak dlouho brečela ani jestli usnula, ale do pokoje ji vstoupila mama.
"Sáro, tak jsem doma. A prosím ukliď si to tady, pozvala jsem naše nové sousedy a jejich syna. Přijdou do půl hodiny. Tak to prosím stihni." Promluvila unaveně a odešla nejspíše do kuchyně. Sára se mezitím zvedla, převlíkla se do domácího oblečení a školní hodila přes židli. Pak přešla k oknu a všimla si, že hustě sněží. Na chladném okně se srážel její dech. Byla přímo fascinována zimní krajinou, byla fascinována sněhem. Vyrušil ji zvonek a její máma.
"Sáro pojď už dolů." Poslechla a vydala se do předsíně, kde se už bavila mamka se sousedy.
"Oh tak tohle je moje dcera Sára." Usmívala se.

"Dobrý den, těší mě." Pozdravila Sára a oči upřela na kluka, jenž postával za rodiči. Byl to Seba.
"Ahoj Sáro, též nás těší. A toto je Seba, myslím, že se už znáte ze školy." Promluvila sousedka -Sousedka i její manžel byli vysocí, měli blonďaté vlasy a modré oči, úplný opak Seby- při čemž se mile usmívala. Sára se zmohla jen na kývnutí a pak jen stála.
."Co kdyby jste šli do pokoje a vzali si tam něco k jídlu? My si budeme v obýváku, kdyby si něco dělo." Rozhodla Sářina máma a přinutila jí tak k pohybu směr kuchyň. Vzala tam nějaké pití a kousek bábovky. Poté, aniž by se otočila, zda jde za ní, vyrazila do svého pokoje.
"Můžeš si sednou." Pronesla a ukázala na malý gauč, tak akorát pro dva lidi, sama se posadila na onen gauč, co nejvíce na kraj. Sebastian si přisedl blíž, než si představovala.
"Co budeme dělat?" zeptal se a na tváři se mu usadil provokativní úsměv, který Sára neviděla, jelikož se dívala na okno.
"Jak to mám vědět? Já tě nepozvala." Pronesla a najednou si vzpomněla na Lenu. Opět pocítila úzkost a slzy deroucí se na povrch. Několik jich steklo po tváři, ale Seba je jemně setřel palcem pravé ruky.
"Copak? To sem něco provedl, že brečíš?" Otázal se a Sára jen zavrtěla hlavou.
"Nechceš se napít? Nebo si vem bábovku." Nabídla a zadívala se do země. Na krku ucítila horký dech, po těle ji naskočila husí kůže.
"Copak?" zašeptal Seba, díky čemuž se zachvěla. "Chtěl bych se tě zeptat, co si o mě myslíš?" pronesl opět šeptem a rty se lehce dotkl ušního lalůčku.
"Co to děláš?" Sára se vstala a chtěla se vzdálit alespoň na druhou stranu pokoje, ale zadržel ji. Vlastně ji položil na zem, ruce ji dal za hlavu a tak je i držel. "Nech toho, prosím." Zakňučela, i když ji to bylo příjemné.
"Snad ti to nevadí? Copak bys nechtěla víc?" ptal se provokativním hlasem a upřeně se jí díval do očí. Jak bych chtěla víc, ale bojím se, jak moc se bojím. Odpověděla mu v duchu a viděla jak se vítězně usmál, jako by to řekla nahlas. Seba k ní sklonil hlavu a vtiskl ji pusu, poté se zvedla a pomohl Sáře vstát. Jen co usedli opět na gauč, někdo zaklepal. Za chvíli se ve dveřích objevila blonďatá hlava sousedky.
"Promiňte, že ruším, ale chtěla jsem vás jen zkontrolovat. Hlavně jestli se ti nic nestalo Sáro." Pronesla a starostlivě se na ni podívala, ta nechápala o co se jedná, ale Seba si odfrkl, jako by věděl, proč si jeho máma dělá takové starosti. "Vlastně Sebo už jdeme, tak pojď. Měj se Sáro." Rozloučila se a odešla.
"Měj se." Najednou mluvil tak chladně, až to Sáru zamrzelo.
"Ty taky, jen proč si udělal to před tím?" otázala se rychle snažíc se zbavit náhlého strachu.

"Důvod proč jsem udělal to před tím, je že se mi líbíš." tentokrát jeho hlas nevyzněl vůbec chladně. Byl znovu melodický spíš, ještě krásnější než před tím. I jeho pohled se změnil, byl najednou měkčí, hlubší. Sára si změny všimla velice rychle, byla jí překvapena, ale hlavně byla ráda, že už není tak ledový. " A už musim. Čau" tón hlasu se opět změnil.

U Seby doma.
Jen co dorazili jeho máma Alis se pustila do zpovědi.
"Nezkoušel jsi nic na Sáru, že ne?" zeptala se i když odpověď znala.
"A když jo? Snad mi nic neuděláš, stejně jsi mi nikdy nedokázala něco udělat, za něco mě potrestat." Pronesl povýšeně.
"Jo. Vim že jsi silnější než já či táta. Můžu ti proto jen domluvit. Sára je moc milé děvče a…" zarazila se, při vyslovení jejího jména se mu v očích objevilo něco, co tam ještě nikdy nebylo. Bohužel to rychle skryl.
"Řekl si že ji miluješ? Políbil si ji?" vložil se do toho jeho otec Daniel a v očích se mu zračila zlost.
"Neboj se nic takového jsem neudělal. Je jiná než ostatní. Ještě ji nic neudělám." Odpověděl chladně Seba a poté se odebral do svého pokoje.

"Ach Danieli nechci, aby zabil další děvče." Zašeptala Alis smutně.
"Podle mě nezabije, víš jaks e vždycky choval? Hned je svedl a po týdnu zabil. I když je také možné, že jsi je vyrušila v čas. Navíc si vybíral vždy takové barvínky, možná, že je Sára taky taková. Je to buď a nebo." Zamyslel se.
"Uvidíme, doufám, že to dopadne dobře."

Seba mezitím stál poblíž okna ve svém pokoji a sledoval, jak krajinu zahaluje tma. Poté přešel k jinému a zadíval se na protější barák, kde bydlela Sára. Díval se přesně do jejího pokoje. Svítilo se, Sára seděla v křesle jenom v županu a četla si knížku. Upřeně ji pozoroval, kochal se jejím obličejem i částí odhalené kůže. Pocítil, že by se jí rád dotýkal, líbal ji po celým těle, dívat se do čokoládově hnědých očí. Prudce odešel od okna a začal si nadávat. Nemohl se přece do ní zamilovat. Nešlo to. Radši si lehl do postele a násilím se donutil usnout.

Ráno se Sára probudila nezvykle brzy a vyjeveně se dívala na budík
Šest hodin… to musí být nějaký omyl, hodiny se určitě zastavily, i když vteřinovka pořád běží. Co se mi to stalo?!

Ptala se Sama sebe,
ale dál už to radši neřešila, v klidu se osprchovala, vyčistila zuby, oblékla a šla se pořádně nasnídat.
S veselou náladou si šla pro tašku do školy a mobil. Při cestě do přízemí se zastavila u maminčiny ložnice… ozývaly se odtamtud vzlyky. Pomalu otevřela dveře a spatřila mamku schoulenou na posteli.
Co se stalo? Proč brečí?
Skoro až panicky přiběhla k ní.
"Maminko co se stal? Proč brečíš mami?!" začala ji hladit po ruce a čekala jestli něco řekne.
"Sáro, tohle není spravedliví." Vzlykla. "Tvůj táta už nepřijede, alespoň ne na trvalo… chce se, chce se dát rozvést a… a" další vzlyky a tentokrát větší, jako kdyby se to něco bála vyslovit. "On mi tě chce vzít, má prý důkazy… nestarám se o tebe… týrám tě… Sáro, že se o tebe starám? Máš mě ráda?!" byla na pokraji nervového zhroucení a Sára v šoku, ale musela něco říct, aby mamu uklidnila… musela, nechtěla ji takhle vidět.
"Maminko neboj se, nezanedbáváš mě… staráš se o mě jak nejlíp umíš. Mám tě moc, moc ráda. Neboj, ano?" Mamka jen lehce přikývla a již se znatelně uklidnila.
"Musíš do školy, tak šup, šup je čas vyrazit." Nadhodila máma jiné téma a už strkala Sáru ven z ložnice a posílala ji ven…

Pomalým krokem se tedy vydala do školy, přičemž přemýšlela, proč se táta tak moc změnil. Měla ho ráda což o to, ale už to nebylo ono. Jak tak hloubala přidal se k ní další pár nohou.
"Dobré ráno přeji. Měla bys dávat větší pozor na cestu, jinak bys mohla skončit pod autem." Řekl tak nečekaně až Sára nadskočila a vylekaně se zadívala Sebovi do tváře.
"Tohle mi už nedělej. A máš pravdu, jenže to nejde jinak… v hlavě mám zmatek." Zašeptala a vůbec netušila, proč mu to říká… neznala ho ani den a přitom by mu bez váhání svěřila svůj život.
"Ach." Vyplynulo mu z úst a tělo mu svíral pocit bezmoci, nechápal to, ale chtěl jí tolik pomoc… obejmout ji a konejšit. Nemohl to však uskutečnit, jelikož došli ke škole.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 guga2- SB♥ guga2- SB♥ | Web | 23. září 2009 v 18:11 | Reagovat

Krásné.. :-).. Už se těším na další..

2 Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* | Web | 23. září 2009 v 18:43 | Reagovat

je to naprosto skvělý!!!!!! těšim se strašně moc na další díl! =) i na tu druhou povídku xD

3 Kasumi tvoje verne ♥SB♥ Kasumi tvoje verne ♥SB♥ | Web | 23. září 2009 v 20:55 | Reagovat

my chceme dalsi diel! vaaa! Xd
uzastne to bolo a hej citala som   tvoju poviedku an konohe tomu varvim aj dokonalost ty koksoo konan a pein su moji najvacsi oblubenci v narutovi zboznujem ich sak vie pein heXD prekrasne pises :3

4 Smajli Smajli | E-mail | Web | 24. září 2009 v 15:56 | Reagovat

Páááni... dokonalý!!! Úžasný, nemám slov *_*

5 Inkoustová kaňka Inkoustová kaňka | E-mail | Web | 24. září 2009 v 20:10 | Reagovat

Nádherné, moc se mi to líbí... :-(

6 Faceless Faceless | Web | 30. listopadu 2009 v 12:48 | Reagovat

Wow,začíná se mi to líbit.S tim klukem bude něco špatně  :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama