Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

ŠN- 01

19. září 2009 v 14:09 | Tara |  Šepot noci 02
Netuším ani proč jsme se do přepisování vrhla, ale jo vim... předtím to bylo suchý.. po přečtení mi z toho vstávaly vlasy hrůzou, tak proto... Novější verze se mi líbí již více a navíc je trošičku pozměněná, pár částí tam nebude, některé přibydou a tak :) snad se novější verze bude líbit víc... a kdo tu předešlou nečetl snad mu bude stačit tahle :)
Tak směle do čtení ;)



V černo černé a chladné noci. Když nikde nešustne ani ptáček. Vítr se utiší a jen lehce hladí tváře, těch, kteří projdou tichem. Měsíc je na obloze, jasnější než jindy a hvězdy jako by ztrácely, díky němu jas. V takové chvíli se krajem rozléhá tichý šepot, který děsí a zároveň uklidňuje. Na osamocené cestě j e vidět obrys černé postavy, která se pomalu přibližuje ke své kořisti....stačí už jen pár kroků, oběť se otočila a spatřila tvář černé postavy, plížící se za ní.....

"TYDÝT TYDYT TYDÝT TYDYT" ozval se pokojem dotěrný budík a probudil tak dívku, která si hověla ve snu, který by chtěla dokončit..chtěla by vidět pořádně jeho tvář.
"KLAP" zaklapla budík a v posteli se protáhla a ještě se na chvíli zavrtala do peřin.
"Sáro vstávej, za chvíli musíš do školy. Copak ti nezvonil budík??" nadávala její máma, když z ní stahovala peřinu, aby se probrala.
"Mami, vždyť už vstávám." zabrblala Sára a pomalu se soukala z postele.
"Rychle škola nepočká. Nemůžeš si pořád dovolovat chodit takhle pozdě. Tak rychle, rychle ať to lítá." pobízela jí máma a podala jí oblečení, které připravila večer. Když si je Sára poměrně bez brblání oblékla, tak šla nakvašeně za mámou již sídlící v kuchyni. Konečně se dostavila před onoho soudce, jež jí sjel pohledem a poté se zatvářil spokojeně nad výběrem oblečení.
"Mami co je tohle za oblečení?" křičela Sára. Rodička se na ni znovu podívala a viděla to co před tím… dokonale padnoucí černo-bílé šaty na ramínka, sahající někam pod kolena, pod nimi červené tričko s límečkem a nakonec černý pletený svetr.
"Sluší ti to! , ještě si vem ty černý kozačky a nezapomeň na silonky." usmála se jako kdyby neviděla, že se to Sáře nelíbí. Ta přešla k zrcadlu umístěném v předsíni a udělala si ze svých hnědých vlasů culík. Udělala do zrcadla pár úšklebků, nasadila si jen kozačky, popadla připravenou tašku a chystala s vyrazit.
"Dobře super odcházím do školy." Zařvala, jelikož netušila, kde se právě její drahá matička nachází. Při otevření dveří zaklela, začal padat sníh. Takže si ještě vzala šálu a čepici, s ničím dalším se nezdržovala a šla.

Jako to u ní bývalo zvykem, dorazila do školy jen tak, tak. Přesněji řečeno tři minuty před hodinou. Takže rychle do šatny, přezout, sundat šálu, čepici, svetr a utíkat co nejrychleji do třídy. Udělala si svůj nový osobní rekord. Doslova se zhroutila na svoji židli a z posledních sil vyndala učebnice.
"Ale, ale už si zase při sprintovala? Se připravuješ na závody či co?!" zeptal se třídní kašpar a usmíval se od ucha k uchu.
"No…" odpověděla stále bez dechu. Naštěstí nemusela, jelikož do třídy vstoupila… třídní? Všichni byli zvědaví, co se tu bude dít. Vzápětí se to dozvěděli.
"Takže děti,během tohoto dne přijde nový žák. Tak se připravte. To znamená: zklidnit hormony, nepředvádět se a jednoduše se ukázat v tom nejlepším světle."
Pronesla slavnostně. Aby bylo jasno, celá škola a zvlášť tato učitelka, si zakládaly na dobrém hodnocení. Takže s příchodem nového žáka měla třída zvláštní výhrady. Například se od doby, kdy přišel nováček neučila a seznamovala ho s kolektivem a školou. Jednoduše opičárny.
Dokonalý, alespoň polovinu hodin budeme mít volno. Mohla jsem si vzít alespoň něco normálního.
He a jak se tak koukám, bude sedět vedle mě a nebo vedle kašpara… což pochybuju, že by ho tam učitelka nechala posadit.. naprosto úžasný. Snad nebude nějaký otravný.
První dvě hodiny se normálně učilo. Všichni byli jak na trní. Zvlášť holky, přemýšlely zda to bude kluk, jak moc pěkný, chytrý, milý a tak podobně. Jenže pořád nepřicházela to vyvolávalo větší a větší mrzutosti z následujících hodin učení.
Samozřejmě to všechno šlo nějak mimo Sáru, byla takový flegmatický typ, i když zvědavost ji taky ovládala. Zatím jen tiše seděla a koukala z okna, jak se vločky pomalu snášejí k zemi. Čekala až konečně zazvoní, jelikož ji začalo kručet v břiše a ještě neměla koupenou svačinu.

"CRRRRRRRCRRRR." Otravný, ale záchranný zvuk. Jako na potvoru učitel ještě něco dovypravoval. Sára netrpělivě ťukala prstama o lavici, až konečně mohla vyběhnout do přízemí pro svačinu. Zařadila se do fronty a modlila se, aby tam ještě něco zbylo.
"uf konečně.. Takže dala bych si loupák a sýrový rohlík… a…a jo minerálku." Poprosila prodavačku a dala ji již připravené peníze. "Díky a naschle" snažila se co nejrychleji vypařit do třídy a konečně se v klidu najíst. Jenže opět zavládl zákon schválnosti a narazila do nějaké osoby. Z šoku upustila svačinu, kterou ovšem bleskurychle zvedla, nenechala by se o ní jen tak připravit. Teprve po tom pohlédla oné neznámé osobě do tváře zjišťujíc, že je to nejspíš nový student. Takový trochu pobledlý, jako kdyby slunce moc nevídal, černé vlasy, černé hypnotizující oči a byl celkem hezký.
"Promiň nechtěl jsem do tebe vrazit. Jinak jsem tu nový." Se sebejistým úsměvem pokračoval "Nevíš náhodou, kde je třída V9A?" zeptal se konečně.
"jo náhodou vim, zrovna sem tam šla. Pojď za mnou, stejně musíš jít nejdřív za třídní." Odpověděla a jakmile si uvědomila, jak málo času má na svačinu, pustila se do ní za pochodu.
"Jak se vlastně jmenuješ? Abych věděl, když budeme spolužáci. Dyštak já jsem Seba." Usmíval se na Sáru, která právě měla plnou pusu jídla. Po dlouho chvíli, skoro před učitelčiným kabinetem, konečně odpověděla.
"Jmenuju se Sára, těší mě že." Usmívala se a nikdo nemohl zjistit jestli je to Sebou a nebo plným žaludkem… či obojím? "A u třídní to snad zvládneš vyřídit sám ne? Normálně zaklepeš na dveře, počkáš až ti otevře, málem tě obejme vyžvaní ti samé pěkné věci a pak půjdeš k nám do třídy… dobrá vyhlídka nemyslíš." Rejpla si do něho, ještě než odešla do třídy. Seba se jen pro sebe usmál a šel vyřídit ty formalitky.

Ve třídě na ní spočinuly pohledy dívek, které o něčem vzrušeně diskutovaly a zřejmě se bavily i pomlouváním Sáry.
Skvěle, už to zase začíná. Éra a ke komu se přidáš? Buď na naší straně nebo na mojí a už to jede. Jak já to nesnáším.
Pomyslela si Sára hořce a nuceně se usmála, když k ní přišla Lena její dobrá kamarádka, alespoň si to myslela.
"Tse pořád se jen cpeš a chodíš pozdě. Srovnej se Sáro… už nejsi taková jaká dřív. Změnila ses." Pronesla velice poučně a s hlavou vztyčenou odkráčela ke skupince ostatních holek. Sára ni nechápala, nic neudělala, tedy podle sebe ne… už zase se tu roznášely velice "pravdivé" řeči, poté dojedla zbytek jídla a napila se minerálky.
"CRRRRCRRRRRRR." Rozezněl se zvonek a šum ve třídě se malinko uklidnil. Ustal teprve po příchodu třídní učitelky a nového žáka, Seby.
"Třído přivítejte prosím nového spolužáka. Sebastiana. Přišel k nám až z druhé strany republiky. Buďte na něj hodní. A můžete se posadit" zašveholila a poté se otočila na Sebu, kterému zřejmě řekla, kam se má posadit. Ano… bylo to vedle Sáry. Usmál se zářivým úsměvem a procházel uličkou až k poslední lavici u okna. Zatím se ve třídě rozpoutal tlumený rozhovor, i když slova některých dívek byla jasná : "Ten nováček je opravdu kus." nebo "Bude můj." "Toho ulovím já tak mi ho nech.".... "Mě podlehne snadno.."...."Škoda, že nesedím sama." a další pořád stejného rázu.
"No tak děti utište se. Musíte se také představit ne? Opět stačí jméno, přece jen si všechno nemůže ze začátku zapamatovat. Začnu já. Jmenuji se Zdena a jsem třídní učitelka. Učím český jazyk a dějepis. A další… hezky po řadách, však to znáte." Celá třída se tedy postupně představila, poté přišlo na řadu provázení po škole. Seby se jako první ujali kluci a vzali ho mezi sebe. Celou školou ho provázeli hlavně oni a holky šli za nimi.
K Sáře se přimotala opět Lena. "Ahoj Sáro, nechceš si se mnou vyměnit místo? Prosím, když jsi moje dobrá kamarádka.?" Optala se nevinně s tím přátelským úsměvem, kterému Sára dříve věřila. Ale teď se smutně usmála a zavrtěla hlavou. Leně zamrzl úsměv na rtech a v očích byla jasně vidět zlost.
"Si hnusná. Já bych to pro tebe velice ráda udělala. Přece si ho nechceš nechat pro sebe? Nezasloužíš si ho." Pronesla a vypadala jako by právě měla brečet. Sára nic neříkala, jen zadržovala slzy a snažila se nevnímat úzkost, co ji svírala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | E-mail | Web | 19. září 2009 v 17:52 | Reagovat

Je to krásné... A smutné =(

2 guga2- SB♥ guga2- SB♥ | Web | 19. září 2009 v 18:09 | Reagovat

huh.. už jsem to přečetla! :-D.. Dlouhé na mě no :-D.. Jj pěkné to je to určitě, lae i smutné no.. Ale už se těším na pokráčko :-)

3 Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* | Web | 19. září 2009 v 18:48 | Reagovat

naprosto skvělý, a smutný :( těšim se na další díleček!

4 Smajli Smajli | E-mail | Web | 20. září 2009 v 10:33 | Reagovat

Smutné... ale celkem pravdivé, takhle to ve třídách často chodí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama