Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Sen středeční noci... 1/2

12. září 2009 v 17:36 | Tara |  Jednorázovky a další drobky

"Dívá se na tebe."
"Já vím"
"Proč za ní nezajdeš?"
"Nechce se mi."
"Udělalo by ji to radost."
"Ano, to jistě ano."
"Tak v čem je problém?"
"Problém? V ničem."
"?? Tak tedy, proč?!"


Musel jsme odvrátit pohled, od mého nejlepšího přítele. Letmo jsem s podíval na drobnou holčinu, jež mě upřeně pozorovala. Dělávala to tak každý den od oné noci. Její hnědé, skoro černé oči se vpíjeli do mých zad. Jemné rysy jejího obličeje pomalu, ale jistě potemňovaly.
Otočil jsem se zpět. Tohle nemám zapotřebí. Malá pubertální holka. Nejspíše se "zamilovala", však to u těhlech mladých holek znám. Láska na celý život. Při tom je to blbost.

Prosím, nechovej se tak odměřeně. Prosím podívej se mi do očí. Cožpak si myslíš, že je to jen dočasný? Možná, možná mám najít jiný smysl života, než si ty. Jenže nevíš. Ty nevíš, že jsi mě vytáhl, alespoň na chvíli na světlo. Ukázal jsi mi, co je to štěstí, co je to něha. Na jednu noc. Na jednu pitomou noc. Změnil si můj život. Opravdu změnil. Chci víc. O hodně víc. Chci větší kus z tebe. Je to tvoje vina.

~*~


"Co se stalo?"
"Vždyť to víš."
"Opravdu? Myslím, že ne."
"Ne? Říkal jsem ti o tom."
"Říkal, ale ne vše."
"Co chceš slyšet?"
"Jak moc jsi ji změnil život."
"Změnil život?
"Jo přesně tak. Povídej."

Nechápal jsem, nechápal jsem absolutně nic. Jak jsem mohl změnit její život? Vždyť se chovala jako normální děvka, co dá každýmu klukovi. Tak co to má znamenat? Ví snad něco víc, než vím já. Ale co? Jakou podstatnou věc nevím o jejím životě? Zvednu se ze židle a odcházím. Projdu těsně kolem ní. Ucítím ledový závan. Cítím, jak se trochu zachvěla. Letmo se na ni podívám. Pohled skolený k zemi. Nic mi neříká, nezastavím se. Jdu dál. Sám.

Odešel jsi? Oh jak jsi bláhový. Stejně zase přijdeš. Zůstaneš tu dýl. Pak odklopýtáš ke mně. Sedneš si. Začneš něco říkat. Usměju se. Stačí mi to. Zatím by mi tohle stačilo. A… A ten tvůj kamarád.. ví toho tolik. Přitom ti nic neřekne. Nechává to na mně. Nechává to na tobě. Dívám se mu do očí. Neodvrací je. Je milý. Jako jediný z mnoha pochopil. On mně pochopil. Dal mi sílu čekat. Čekat dál na tebe. Může být moje náhrada?

~*~

"Nebude na tebe čekat tak dlouho."
"O čem to zase mluvíš?"
"Pořád a stále o ní."
"To ti na ní tolik záleží nebo co?"
"Přesně tak."
"Proč?"
"Jestli za ní nepůjdeš v nejbližší době, je moje."
"Cože? Nechápu tě?!"
"Možná pochopíš."
"Kdy? Řekni mi, kdy?"
"Až na to bude příliš pozdě."

O čem to proboha mluví. Proč je tak záhadný? Byl takový pořád? A co ona. Ten její pohled. Mrazí a spaluje zároveň. Co znamená, že bude jeho? Nechápu. Co se tu děje? Měl bych jít. Neměl bych sem už hlavně chodit.
Jedna noc.. jedna vášnivá noc nic neznamená. Chovala se jako kurva. Nalepila se na mě. Chtěl jsem si užít, užil jsem si. Chce snad zaplatit? Vlastně, jak si mě pamatuje? Vždyť byla opilá nejspíš i sjetá. Nedává to smysl. Vůbec žádný. Já odcházím. Alespoň týden sem nevkročím.

Slzy mi málem vytryskly předčasně. Odchází dřív. Mýlila jsem se. Je tak krutý. Tak odmítavý. Nedokáže mě pochopit. Měla jsme si vybrat jeho. Od první chvíle. Ale ne, musela jsem jít za ním. Moje chyba. Jdu ji napravit. Jdu za ním. On to dokáže. On jako jediný mi teď pomůže. Jdu vzpřímeně. Dívám se mu do očí. Oplácí můj pohled. Pár úsměvů. Lehké kývnutí. Chápe. Byl vždy tak vnímavý. Vstane. Zaplatí ještě za něho.. toho nechápavce. Jdu s ním.


Loudáme se několika uličkami. Pomalu se smráká. Došel si pro něco do svého bytu. Vychází ven. Vím co si nese. Vím to. Taky že to chci.

Docházíme do parku. Jdeme dál až na jeho konec, kam nikdo už nechodí. Jen párečky co si chtějí užít. A to já chci. Vlastně, chodí jsem každé ráno policie. Kontrola. Prostě perfektní.

Díváme se do očí. Prudce mě narazí na strom. Nebráním se. Ještě se k němu přitisknu. Nejdřív se lehce otřu svými rty o ty jeho. Z malého pohlazení se stává vášnivější polibek. Vtiskává mi polibky na krk. Občas jemně kousne. Vzdychnu. Je to lepší než jsem si myslela.
Pomalu mu rozepínám košili, on mně sundá tričko i podprsenku. Ruce bloudí po mých zádech. Jedna zajede za lem kalhot. Přitáhne si mě blíž. Cítím něco tvrdého. Pomůžu mu. Rozepínám pásek, knoflík i zip u kalhot. Sesunuly se na zem. Teď poslední kus oblečení. Jeho oblečení.
On, zatím si mě hýčká, vyčkává, trápí mě. Musím vydržet. Vím, že pak to bude dokonalé.
Konečně stojím ve stínu stromů, nahá. Lehám si na zem. Pomalu nalehne na mě.
Pomalu a opatrně do mě pronikne. Jak je něžný. Pomalé přírazy se zrychlují. Oba dosáhneme vrcholu ve stejnou dobu.

Vyčerpaně se usmívám. Lehce mě políbí do vlasů. Pomohl mi s oblékáním. Trvalo mi to samotné dlouho. On byl oblečený za chvilku. Prosebně jsem se na něj podívala. Malinko smutně kývl. Ve světle měsíce se zaleskla čepel kudly. O chvíli později jsem ležela na zemi. Pomalu jsem umírala. S úsměvem a přitom se slzami v očích. Začíná pršet. Nádherný pocit. Naposledy mě políbí a dá pusu na čelo. Odchází. Děkuji mu. Ví, že jsem mu vděčná. Ví to…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* | Web | 12. září 2009 v 19:42 | Reagovat

jako já zírám a nemůžu od toho odthrnout oči!!!!! je to naprosto dokonalý, úžasný, skvělý, prostě nepopsatelný!!!!!!!!!!
Ty jseš prostě naprosto úžasná a dokonalá, a moje! xD Miluji tě! =********

2 Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* | Web | 12. září 2009 v 19:42 | Reagovat

tak ti mě tak něco napadlo xD asi ti to napíšu na icku =)

3 Eliška Eliška | E-mail | Web | 12. září 2009 v 20:11 | Reagovat

Už jsem se vyjadřovala :´-(

4 Smajli Smajli | E-mail | Web | 13. září 2009 v 8:18 | Reagovat

Pane jo...! To je neuvěřitelný, neměla jsem daleko k slzám! Ty umíš psát tak krásně sugestivní příběhy... Ale proč chtěla zemřít?! Nemohla zůstat s tím jeho kámošem? T-T

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama