Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Noční město

28. září 2009 v 18:24 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
Přináším vám povídečku z mojí malé a nebohé sbírky :) snad si ji užijete i a nejspíše je tak od 15+... Mimochodem... jednomu spolužákovy se zdála nechutná... nevim ani proč


Noční město. Víte co to znamená? Začíná se probouzet takový ten noční život. To, co ve dne tolik lidí odsuzuje a přitom ve stínu města se to změní. Rojí se tu tolik lidí, tolik lidí co něco chtějí, ať už si to vezmou násilím nebo dobrovolně. Kdo si dokáže představit takový život? Dokáže mě, nás, vůbec někdo pochopit? Dokáže někdo pochopit, že já jsem to nechtěl? Že to, co se semnou stalo, bylo úplně náhodou. Ano, vše s stalo násilně a nechtěně.


"Hej Joshuo už jdi a dávej si bacha. Víš že je to teď venku nebezpečný." "Jasně mami."
Tak to začalo a skončilo na ulici v centru nočního světa.
"Jóó dělej, už vypal. Měl by sis hlídat čas, jinak opět vyjdeš pozdě a víš co se pak stane." Hlas, hlas, který jsem poprvé zaslechl. Hlas, který se zdál být hrubý, ale po čase se mi zdá milý. Je to vlastně to jediné, co mě tu drží. Je to vlastně jediný člověk, pro kterého jsem schopen udělat snad vše. A minimum je alespoň jednou vyjít včas, aby mě zase nemusel vysekávat z průšvihu.
Temná ulička, takové moje stanoviště. Opřený o chladnou zeď čekám, než někdo přijde. Jako obvykle pořád je to to samé, jen zákazníci se mění. Už mi pomalu začínají vadit otrhané dříny, už pomalu mi začíná vadit to otrhané triko se síťovinou. Začíná mi to lést na nervy, ale musím to vydržet.. prostě musím.
"Oh chlapečku seš volnej?" ožrala, ne není to ožrala, ten chlap má smoking.
"Ano pane jsem. Co si přejete?" vím co chce, vím to, ale proč se kurva nezeptat? Proč tohle berou jako samozřejmost?
"Ale, ale jako kdybys to nevěděl. Samozřejmě, že tvoje hezké tělo." Nesnáším to, prostě tohle nesnáším.
"Ach ano promiňte…Tak .." ne nic jsem neřekl, už mě tahá za ruku a vede mě kamsi.. kamsi někam.
"Takovýhle zdrženlivý tipy mám rád, moc rád.. pokud nebudeš odporovat zažiješ krásnou noc." Mrk… jo to mrknutí tam bylo podezřelé, že já se nevykroutil.

"Tak hotovo, byl jsi úžasný kocourku. No tak zavrň." Zavrněl jsem, i když jsem k tomu neměl opravdový důvod. On se usmál a odtáhl se. Hodil po mě oblečení, rozumím. Vypadl jsme z baráku, venku čekali jeho poskoci a odvezli mě do mé uličky. Tam… tam…
"No tak chlapečku, dáš nám taky?" čekal jsem to,a no je to tak skoro pokaždé.
"Co přesně chcete a co mi za to dáte." Úšklebek… takže jestli se jim nepovolím zmlátěj mě?
"Chceme si užít a samozřejmě ti za to dáme tvůj život." Musím ty slzy potlačit, jelikož všechno co dělaj bolí... jdou tak hrubí, bezcitní krutí….
Sedím na zemi, opět zády opřený o kamennou zeď, dívám se na nebe, na těch pár hvězd. Sklopím pohled a spočítám si bankovky. Vydělal jsem toho dost. Už bych mohl jít. Snad si nikdo těch modřin nebude všímat.. vlastně koho myslím?!

"Joshuo tak co si vydělal? Hm?!" přísný, tak přísný.. hodím mu všechny bankovky a pohodovým krokem jdu do svého pokoje. Ještě za sebou uslyším něco v tom smyslu, že tam někoho mám, tak ať jsem hodnej… Pche…
Otevřu dveře, takovým tím znuděným pohybem, jako kdyby mi všechno bylo jedno. Zahledl jsem osobu. Seděla na posteli. Jenže v pokoji byla nějaká tma, o mnoho větší než obvykle. Nádech. "Tak co si račte přát? Tedy něco speciálního či tak?" odpovědi se mi nedostalo, ta osoba akorát přišla ke mně v ruce držíc šátek, kterým mi zavázala oči. Ok byl to muž. Tak jinak, nikdo jiný mě pořádně nechce.
Netušil jsem pořádně, co se děje, jen jsem spadl na postel. Skoro bez oblečení. Ruce toho muže mě laskaly po celém těle.. nebo spíše přesně věděly kam sáhnout, aby se mi zrychlil dech, abych začal vrnět slastí. Dokonale jsme si uměl představit, jak se tomu všemu usmívá.. je to takový zvláštní úsměv, asi to neznáte.. nevíte jaké to je, když dokážete někoho plně uspokojit, tak že vám to začne oplácet se vším všudy.. a já chtěl.. jenže on mi držel ruce.. vlastně na mě nalehl a lehce se začal dotýkat mých rtů… pak jsme se spojili v opojném polibku… Mně vytryskly slzy… nejspíše slzy štěstí, možná zmatku nad tím, jak někdo dokáže být tak něžný…
Najednou přestal, cítil jsem zmatek… nebo to byl můj zmatek? Nevím, ale něžně mi setřel slzy… ano protekly i přes ten šátek, a konečně promluvil.
"Copak, udělal jsem něco špatně:? Nelíbí se ti to?" je tohle možný? Zavrtěl jsme hlavou, ale slzy mi tekly dál. Kdo je to… myslím že ho znám.. myslím, já nevím netuším kdo to je, ale vím, že ho znám. Znám. Vzal mě do své hřejivé náruče a kolébal se mnou ze strany na stranu. Pomalu a jistě mě uklidnil. Vzpomněl jsem si, kdo to je. Vlastně, věděl jsem to již od začátku, jen sem si to nechtěl připustit. Vím, že mě odsud jednou dostane a budeme spolu. Stejně spolu jako teď. Jednou. Možná…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Faceless Faceless | Web | 28. září 2009 v 18:55 | Reagovat

To je...fascinující,něco takovýho by si většina lidí napsat neteroufla.Prostě je to něco o čem se nemluví.Máš můj obdiv :)

2 Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* Aki-chan, lowískuju tě milášíííík =* | Web | 28. září 2009 v 21:15 | Reagovat

já naprosto nemám slov! je to prostě dokonalý!!!!!

3 Kasumi tvoje verne ♥SB♥ Kasumi tvoje verne ♥SB♥ | Web | 28. září 2009 v 22:16 | Reagovat

vav chlapxchlap! vaaav! O_O  no aj am dost  to som eset nepocula ze by chalani takto mohli zarabat  n_n

4 Smajli Smajli | E-mail | Web | 29. září 2009 v 7:09 | Reagovat

Fííííha, je to perfektní *_* Vážně, úplně se do toho vcítíš =D Moc se ti to povedlo ;) Drsné, ale v jádru to ukazuje realitu...

5 Kasumi tvoje verne ♥SB♥ Kasumi tvoje verne ♥SB♥ | Web | 29. září 2009 v 21:23 | Reagovat

ja sa nebojim  tsss  ved vravim za lacny peniaz ti ho na vikend poziciam n_n

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama