Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

06. Všechno jednou zkončí

15. července 2009 v 1:06 | Tara |  Pod rouškou noci
Jo přesně tak, tohle je předposlední kapitola, téhle povídky :) zjistila jsem, že nemá cenu to nějak prodlužovat.. stejně bych tam už nic nevervala... ted anic pořádnýho.. tkahle to stačí xD a omlouvám se za popsání toho boje, ale prostě tohle já neumim jasný :D a pak už čekejte jen prolog.. ale to až po dovče :) což je někdy po 25.06 ;)



Konečně nastal ten čas a ona pomalu vstoupila do místnosti, kde seděl její otec. Tak dlouho ho neviděla a ani nevěděla jak se má chovat. Viděla vysokého muže, statného a vyzařujícího sílu, přesně jak si ho pamatovala.. váhavě se k němu rozešla, ale poté mu skočila do rozevřené náruči a tiše vzlykala do jeho košile.
Bylo to normální setkání po letech, šťastné úsměvy ve tvářích, vysvětlení několika věcí, otázky, odpovědi a rozloučení s příslibem dalšího setkání..


~*~
Několik dní chodila Beth po nocích navštěvovat svého otce. Za dne chodila do školy a žila svůj život jako doposud. Jen se na Angelu dívala jinak, stejně jako na její mámu. Vlastně ta máma byla i její a Ann byla její sestra.
A poslední dobou se na ní dívala divně a podezíravě… ne Ann , ale jejich matka. Jejich? Vlastně hlavně jen Ann tu brala jako svoji právoplatnou dceru, Beth ani náhodou. Když si to takhle uvědomovala, přemýšlela nad tím, cítila vlastně smutek, že její opravdová matka ji odsuzuje za něco, čím se chtěla taky stát. Ne, za to, čím se stala. Ne tím se nechtěla už zabývat.. ale i když nechtěla, tak se
tím pořád zabývala.


~*~
Jak tak proplouvala dál poměrně klidným životem "obyčejné" puberťačky s malým-velkým tajemstvím, přece se muselo něco změnit. Muselo se něco stát. Ale nejdříve si to všechno shrňme. Jak trávila více času s Hajim, poměrně se s ním sblížila. Něco mezi nimi zajiskřilo. Něco c by se snad dalo nazývat láska? Možná, kdo ví. Ale už bylo dávno naspané, že jejich vztahu nebude přáno. Vlastně už konec byl naspaný. Všechno bylo už dané. Tak to by byl první bod.
Dalším je, že matka Elizabeth a Angely se dozvěděla o všem. Hlavně že se Beth stýká s otcem a přišla na pravdu. Samozřejmě se jí to nelíbilo, jak taky jinak. To co vybudovala se mohlo každou chvíli zhroutit. Dokonce se jí vrátil sen, který už tak dlouho neměla, vlastně ten sen vždycky označoval nějakou změnu. Změnu ať už jakoukoliv… a vždy s nejdříve zdála být dobrá, pak byla dobrá i nadále a nebo se to zhoršilo a šlo to od desíti k pěti.

černo černé a chladné noci. Když nikde nešustne ani ptáček. Vítr se utiší a jen lehce hladí tváře, těch, kteří projdou tichem. Měsíc je na obloze, jasnější než jindy a hvězdy jako by ztrácely, díky němu jas. V takové chvíli se krajem rozléhá tichý šepot, který děsí a zároveň uklidňuje. Na osamocené cestě je vidět obrys černé postavy, která se pomalu přibližuje ke své kořisti....stačí už jen pár kroků, oběť se otočila a spatřila tvář černé postavy, plížící se za ní.....

~*~
"Angelo? Angelo?! Pojď, mám pro tebe dobrou zprávu. Pojedeš se podívat do Paříže. Poletíš tam s tetou." Zavolala si Sára Angelu. Plánovala totiž, že až tu Ann nebude, tak to půjde skončit jednou provždy. Už neponechá nic v náhodě.
"Cože?" vykulila oči Ann a posléze skočila mamce kolem krku. "To.. to je úžasné mami. Nevím co na to říct. Konečně… konečně uvidím něco nového. A s tetou? To je ještě lepší, půjdeme spolu chodit nakupovat, podíváme se na tamtu věž a a.. uch…" štěbetala radostně Ann při čemž skákala po pokoji.

~*~
"Haji, takže myslíš, že já.. jakože já mám nějaké zvláštní upírské schopnosti? Já takový pako? To si děláš srandu. A učit se bojovat? Ok někdy se mi to bude hodit, ale vidíš snad jak mi to skvěle nejde." Smála se beth sobě samé, když ji Haji začal učit nějakému 'boji'
"Beht prosím tě…" povzdech, pro dnešek už rezignoval. "Dobře ať je po tvým, ale zítra už budeš celou dobu poslouchat." Pronesl káravým hlasem
"Ano šéfiku. I když nemysli si, že to tak bude pořád." Smála se dál při čemž se dívala na oblohu posetou miliardami hvězd. Vychutnávala si ten okamžik, jako kdyby měl být poslední. Taky že byl poslední, teda skoro poslední.

~*~

Angela dnes odlétá, Beth se chystá trénovat v lese. Stačí, stačí jen nějak zdržet toho hrozného Hajiho a zlikvidovat ji. Přece jen jsme viděla, že toho moc neumí. Bude to snadná kořist. Nikdy jsme nevěřila, že budu muset použít něco z těch hnusném upírskej vlastností. Ale teď se to hodí, opravdu hodí. Překvapím ji a zabiju, potom bude klid. Proč jsem to neudělala už dávno.. proč. Tak už můžu vyrazit.

~*~
Beth byla jako obvykle v lese, kde se trénovalo, alespoň o hodinku dřív. Vychutnávala si pocit svobody a vdechovala noční vzduch. Ani si nevšimla, že ji někdo sleduje, že se k ní někdo pomalu blíží. Neslyšela ani neviděla, tak potichu našlapuje, přemýšlí, krouží jako dravec nad svou kořistí. Dravec vyčkává až konečně skočí po Skoro bezbranné dívce.
Beth se v tu chvíli otočila a stihla uhnout tak, aby ji kudla zasáhla jen pravou ruku. Naštěstí zůstala stát pevně.. no pevně… na nohách. Dalšímu útoku se však nevyhnula, sice ji Sára nikam nebodla, ale povalila na zem. Už na ni seděla a chystala se k poslední ráně, přímo do srdce. Nechtěla to nijak prodlužovat, jenže se stalo něco co nečekala.
První věc místo do srdce se trefila do břicha a Beth začala vydávat divnou záři. Sáře se před očima mihnul celý život co strávila po boku upíra. Upíra, kterého nejdříve milovala a po čase začala nenávidět. Vzpomínky zmizely v nenávratnu spolu se všemi schopnostmi.
Sáře se rozšířily oči, pomalu vstala z Beth a odcházela do svého domu, kde si už nevzpomene na upíry.
Beth mezitím zírala do tmy. Nevěřila tomu co se stalo. Přece jen měla nějaké schopnosti. Jenže ji tohle stálo život. Neměla už sílu žít, chuť byla ale ta síla scházela. Navíc v okolí s nikdo nenacházel a i kdyby necítila by ho. Po tváři se ji skutálela slza a ve smutných očích se jí blyštěli hvězdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | E-mail | Web | 16. července 2009 v 20:27 | Reagovat

Jejda, to je tak krásné a smutné zároveň... Potřebuju pokračování, tkaže se nejspíš zblázním, než se vrátíš :-D

2 Kyle Kyle | Web | 19. července 2009 v 19:39 | Reagovat

Píšeš moc pěkně a má to smysl. Jestli chceš mrkni na můj blog, dík

3 Aki-chan, lowující SB *-* Aki-chan, lowující SB *-* | Web | 20. července 2009 v 14:40 | Reagovat

ahoj, na blogu u mně je rozhodnutí o budoucnosti mého blogu a dáreček for SB =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama