Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

04. Takže to nebyl sen.

18. května 2009 v 21:02 | Tara |  Pod rouškou noci
Mno dlao by se říct, že jsem s ekonečně odhodlala a dávám sem další kapitolu pod rouškou noci xD ten týden se trochu protýhl noo O=) ale nemějte mi to za zlé x) Dalo by se říct, že teď píšu pátou kapitolu. nějak se mi to doho zachtělo. tak snad mi to chvilku vydrží ;) i když Janička Pochybuje xD
Tak tedy.. zatím přeju příjemné čtení ;)




"To, to se opravdu stalo? Stálo se to Haji?" po tváři ji tekly slzy. Nevím jestli slzy smutku, bolesti, ztráty, odkopnutí, zklamání nebo něčeho jiného.
"Beth, ano stalo se to. Před patnácti lety. Je mi to líto, také jsem si mnohé zažil, rozumím jaké to je." Pronesl do jejich vzlyků a konejšivě ji objal. "Nebreč to nemá cenu. Už se to stalo." Hladil ji po vlasech a dál šeptal slova na utišení.


"Víš, nepamatovala jsem si nic až do této chvíle. Nebrečela strašně dlouho… alespoň ne kvůli tomu.. Vlastně vůbec, ani kapka se mi nezaleskla v oku. A teď se to všechno nahrnulo. Nech mě prosím alespoň chvíli brečet, chvíli propadnout smutku." Zašeptala, ale už nebrečela, jen tupě zírala před sebe.
~*~
Ráno se celá rozlámaná, probudila u sebe v pokoji. Oči upřela do bílé zdi a přemýšlela.
"Byl to jen pouhý sen? Nebo skutečnost? Přece, bych si pamatovala, kdy jsme se vrátila domů" řekla své myšlenky na hlas, a šla se převléknout do normálního oblečení. Usoudila, že to musel být sen, jelikož měla na sobě pyžamo a navíc.. tohohle by přece, Angelina máma nebyla schopná, i když se na ni dívá divným způsobem.. ale to může být jen díky tomu jak vypadá, jaký má vkus, jakou má rodinu. Zatřepala hlavou, na tohle myslet nechtěla a tak se rozhodla, že si půjde připravit snídani, a pak půjde za Angelou a sní společně do školy.
~*~
"Ahoj Teo, nechceš jít dovnitř? Ještě se musím nalíčit, tak abys nečekala venku." Zavolala na Beth Angela z okna.
"Ne děkuju, postojím venku, navíc je pěkná mlha." Zasněně s usmála a Ann jen nechápavě zavrtěla hlavou, a pustila se do dokončení líčení.
"Tak jsem tady, pojedeme autobusem, že ano?" optala se nadějně (vy víte kdo že ano?) Ann
"Myslíš? Myslím, že to nepůjde." Řekla s povytaženým obočím Beth.
"Ale proč ne? To si říkáš kamarádka, když mi nevyhovíš? Pěšky jít nemůžeme, určitě začne pršet, jako pršelo v noci a navíc můj účes. Ne promiň , ale mokrá být nechci, navíc ta mlha." Začala rozhořčeně vyjmenovávat důvody "proč nejít do školy pěšky". Tvář se ji stáhla do naštvané grimasy. Beth se jen zasmála a v očích se jí zablýsklo.
"Víš, takhle o mě nemluv, jsi moje kamarádka a kamarádka si neříkám.. říkám si Beth. Navíc pokud by ses dívala, tak autobus nám před chvílí ujel. Takže půjdeme pěšky, jinak přijdeme pozdě. Navíc, vzala jsem speciálně pro tebe deštník a mlhy s neboj, jdu přece s tebou." Oči se ji zase usmály, čímž Ann uklidnila. Vlastně ji uklidnila i slovy, teď si v duchu nadávala, že takhle o beth přemýšlet neměla, když neznala důvod. Navíc se o ní tak stará, přinesla ji deštník, kdyby náhodou.
"Promiň.. Teo… Teo? Teo, počkej na mě!!" rozkřikla se blondýnka, když uviděla Beth již o kus dál. Doběhla ji, a obě se na sebe usmály, opět to bylo v pořádku. Alespoň na chvíli.
~*~
Po konci vyučování se před školou hromadil hlouček nafintěných holek, které šílí po každém hezkém, přitažlivém klukovi. Obdivovali právě svůj nově objevený model, jenž nehnutě stál před školou, opíraje se o strom a pozorujíce hlavní vchod. Jako by ani neposlouchal, obdivné výkřiky nově příchozích holek. Beth s Angelou právě společně vycházely ze školy, aby se zase mohly rozdělit. Angela totiž šla ještě na nějaké focení do reklamy a Beth domů a pak do parku.
Onen nově objevený idol dívčích srdcí se vydal za Beth, jenž právě mizela za rohem. Dívky se za ním rozeběhly jako šílené, nevnímaje pohoršené pohledy dospělých jdoucích okolo. Zatím už onen idol dohnal Beth.
"proč jsou všechny holky takové?" optal se a Beth znuděně vzhlédla, její výraz se změnil rázem v překvapený a pak vyděšený.

" Ona je to pravda? Ty jsi Haji, že jo?" zeptala se nevěřícně, na to co považovala za sen zapomněla, tedy až do teď.

"Hmm možná, ale nejdřív odpověz ty." Usmál se a dál nevzrušeně pokračoval v cestě, stále za doprovodu vzdychajících dívek, které taky nadávaly.
"Co? Jo jasně.. většina jich takhle blázní."
"Super, jsem Haji doufám, že jsi na všechno vzpomínáš. A pokud možno, máš dneska večer čas?" přešel k další otázce.
"Jo mám, proč?" vypadalo to jako nějaký tenis, otázky střídajíc otázku.
"řekněme tomu, že tvůj otec by tě rád viděl, když už jsem tě našel. Budeš připravená v sedm hodin?" další otázka
"A-ano." Vykoktala ze sebe překvapeně Beth.
"Super, tak já radši už půjdu. Tak v sedm v parku, ba lavičce." Pronesl a zabočil do jiné ulice, do té, které vedla k těm bohatším lidem. Samozřejmě za doprovodu vzdychajících holek.
~*~
Doma Beth přemýšlela nad tím co slyšela, nad tím kam se má vydat. Přemýšlela a svým způsobem měla radost. Vlastně měla ohromnou radost, uvidí znovu otce, toho jenž měla tolik ráda, toho, který ji nechtěl zradit, toho člověka ve kterém měla vždy oporu, vlastně do té doby než musela s matkou odejít. Všechno bylo ták dávno, vzpomínala na to, co viděla ve staré zřícenině. Na to jak byla šťastná, jak věřila,
i když mamka nemá upíry ráda, tak stejně budou skvělá rodina.. časem. I když v hlouby duše věděla, to by s nikdy sát nemohlo…
Konečně po úklidu v celém domě, připravila ještě večeři pro mámu, tátu i sou malou sestřičku a bráchu. Sama se na jedla dřív a vyrazila alespoň o půl hodiny dřív, než měla vyjít. Zabraná do svých myšlenek, usedla na lavičku alespoň o patnáct minut dřív. Těch předchozích patnáct minut, strávil procházením po parku a přemýšlením za chůze.

Svoje myšlenky přerušila, jakmile uslyšela tiché kroky, jenž se k ní blížily.
"Takže ty už jsi tady. Jsi přesná." Pronesl tiše Haji a nejspíš čekal, že nadskočí, což se nestalo.
"Ano jsem, tak můžeme vyrazit?" zeptala se a v hlase byl vidět, náznak zvědavosti.
"Samozřejmě.. pojďme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Toady Toady | E-mail | Web | 19. května 2009 v 7:21 | Reagovat

Jůů, tys mi udělala radost :-) Jen to teď bohužel nemám čas číst, ale odpoledne se na to určitě vrhnu :*

2 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 19. května 2009 v 12:41 | Reagovat

Doufám, že pokračování na sebe nenechá dlouho čekat, protože nevím, jestli je moje zvědavost dostatečně trpělivá. :D

3 Eliška Eliška | E-mail | 19. května 2009 v 16:36 | Reagovat

Jou jou, tak je to vážně tak úžasná kapitola, jak jsem si už ráno myslela :-) Moc se ti to poveldo,a doufám, že tu další kapitolu dopíšeš brzy! ;-)

4 Ila Ila | Web | 20. května 2009 v 6:53 | Reagovat

Aho jprosím jukni na muj blog a sry za reklamu

5 vivienne vivienne | Web | 20. května 2009 v 15:52 | Reagovat

pěkný

6 Kiriki von KoKo JamBo Kiriki von KoKo JamBo | Web | 20. května 2009 v 19:10 | Reagovat

Supeeer! :D Rychle pokráčko pls! :D

7 Sarah Sarah | 27. června 2009 v 9:48 | Reagovat

úžasnééééééééé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama