Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Chci to...

10. března 2009 v 17:48 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
Tak aby jste nemuseli tak dlouho čeket na kapitolovku, aby jsem se odreagovala, tak vzniklo toto. Vlastně taky hlavně díky Elišce, jelikož mi poslala pár písniček, a prostě incpirace se najednou nahrnula ;) tak doufám, že se bude líbit :)



Je to jako sen, který prosvištěl nocí a zmizel v dálce. Zůstaly jen matné vzpomínky, na to co se událo.. ale já… já nemůžu! Chci si zachovat ty vzpomínky, stále naživu, jenže to nejde. Blednou jako odcházející noc, ve dne zmizí v nenávratnu.. jen večer najednou se zjeví a nedají mi spát.
Znovu a znovu si objímám koleda, dívám se na vycházející hvězdy a slzy, jenž se mi řinou z očí, suší noční větřík, jako kdyby mě chtěl utišit, vynahradit mi objetí, laskavá slova, které tolik postrádám. Říkám si.. -alespoň někdo na mě myslí, alespoň někdo.-
Vlastně jak to tehdy bylo? Oh, už vím, zase se to všechno vrací..


-*-

"Oh Pardon, nedával jsem pozor na cestu." Omlouval jsi se s tak milým výrazem, pomohl mi vstát a ptal se jestli mi nic není.. já nebyla schopná slova. Jako kdyby se svět zastavil. Nevěřila jsem na lásku na první pohled, ale tohle byla ona. Naprosto jasná a zářivá… ale proč?
"Jsi opravdu v pořádku? Nemáš teplotu? Jsi nějaká červená." Strachoval se, opravdu strachoval. Zmohla jsem se jen za pouhé zavrtění hlavou, zatímco jsi mě něžně hladil po vlasech.
"Tak počkat, myslím, že ti něco je." Odmlčel jsi se a v tu chvíli jsem odpověděla, že ano. Já jsem se zamilovala…
"Tak už to mám, bydlím kousek odtud, uvařím ti čaj, ty se zachumláš do deky a budeš ležet, změřím ti teplotu." Nestačila jsem ani zaprotestovat, vzal jsi mě něžně do náručí, já ti obmotala ruce kolem krku a cítila se v bezpečí, jako nikdy před tím. Došli jsme k tobě domů, udělal jsi co jsi řekl. Při tom jsi se potěšeně usmíval, usmíval jsi se, když jsi zjistil, že nemám horečku a nejsem nijak "lékařsky" nemocná. Chci tvoje objetí, tak moc ho chci!
S myšlenkou na tvůj úsměv jsem usnula v tvoji posteli, jak jsem zjistila, nebyl jsi žádný perverzák, spal jsiv obýváku na gauči. Spící si vypadal tak sladce, jako kdyby
jsi teď ty potřeboval ochraňovat. Vztáhla jsem ruku, abych tě mohla pohladit, ale ty jsi byl vzhůru, něžně jsi moji ruku do své a vtiskl na ní polibek.
"Vidím, že jsi vzhůru.. nebudou mít o tebe rodiče strach?" optal ses tak jemně a mně v tu chvíli vyhrkly slzy do očí, víte rodiče.. nádherný to dar. Jenže co teď, nemám je, ztratila jsem je. Žijí jen ve vzpomínkách, které blednou, jako tato.
"Možná by měli, ale už ho mít nemůžou." Šeptla jsem tiše. Pochopil jsi, ach ty jsi byl a budeš tak chápající. Beze slova mě objal. Nic neříkal, jen jsi mě držel v tom objetí a já.. já se opět cítila v bezpečí, tak volná. Jako kdyby ze mě všechny starosti opadly, jako kdybych se vznášela.
Zůstala jsem u tebe
dlouho, první cesta ze střední vedla k tobě. Byla jsem dokonale šťastná, dokonale. Tvoje úsměvy, dodávaly odvahu a slunce do zamračených dní. Byla jsem si jistá, že Tě miluji čím dál tím víc. Ty! Dopřával jsi mi gesta, která ve mně rozpoutávala vlnu pocitů.


"Promiň že jdu pozdě."omluvil ses a zasedl naproti mně v menší restauraci.
"V pořádku, vlastně přišla jsem před chvílí." Odpověděla jsem a zadívala se na tebe. V tvých očích, jsem viděla smutek. Neřešila jsem, to až u tebe doma. Díval ses na mě smutným pohledem, došel až ke mně a objal mě. Zašeptal jsi mi něco nesrozumitelného do ucha a za chvíli mě políbil na rty. Nechápala jsem proč, ale nechala jsem se strhnout. Byl to nádherný polibek, plný vášně a zároveň plný smutku a starostí. Zadíval ses mi do očí a prostě se zeptal.
"Chceš to?" nechápala jsem, vlastně možná jsem věděla přesně o co jde a ty jsi to určitě poznal. Chápavě ses usmál do mé nechápající tváře.
"Chceš mě, i když já tebe nechci?" zašeptal jsi
a moje oči se rozšířily, nechápala jsem. Smutně ses usmál a objal mě. Odešel jsi, neznámo kam. Vlastně než jsi odešel, řekl, že byt můžu používat. Tak když mě nechceš, proč to všechno? Samozřejmě do bytu jsem chodila zas a znova doufajíc, že tam budeš… ale Ty? Nepřicházel jsi-

-*-


Jo tak tu sedím v bytě, ve kterém jsem prožila šťastné chvíle. Najednou jsem věděla, že tě chci, pořád tě chci, chtěla jsem tě i před tím, i když ty mě ne… Měla jsme říct ano, ale nebylo by to všechno ještě horší? Možná ano, možná ne…
Zas a znova zabořím hlavu co dlaní a přehlušuji ticho svými vzlyky. Najednou mě někdo obejme. Jsi to ty… ty!. Tvé hřejivé a konejšivé objetí, opět se cítím v bezpečí. Šeptáš slova útěchy a kolébáš semnou ze strany na stranu. Zaslechla jsem snad, miluji tě? Zaslechla jsem snad něco na způsob, že prosíš o odpuštění? Ale já ti odpustila už dávno. Dál nevím co se děje, je to tak rychlé, tak krásné.
Jenže, tohle nemůže trvat věčně, že? A navíc to skončí v tu chvíli, kdy jsem nejvíce šťastná, třeba proto, že ses vrátil, třeba proto, že jsi řekl miluji tě, nebo jen pro tvůj úsměv a objetí.
Jak už jsem řekla, druhého dne byl konec, ještě dřív než jsem se stačila probudit, kolem mě kaluž tvé krve a chlápek mířící na mě pistolí. Proč?
"Zmařil náš plán, udal nás. Musel zemřít a ty zemřeš s ním." Pronesl. Hlavou mi toho tolik proběhlo. Leželi jsme stále v objetí jako celou noc, teda po tom co se to stalo, natáhla jsem se k tvým rtům a lehce je políbila, usmála se a než se ozvala rána, jsem se na věky stulila v tvém hřejivém objetí…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E. E. | E-mail | Web | 10. března 2009 v 17:53 | Reagovat

Ac, jak už jsem ti psala, krásné, smutné, staršně moc smutné, a opět krásné .. ach jo, bulím tu jako želva :´(

2 ChrisTeen ChrisTeen | Web | 10. března 2009 v 18:08 | Reagovat

prostě nádhera.....

3 guga2- SB na tvém druhém blogu :-) guga2- SB na tvém druhém blogu :-) | Web | 11. března 2009 v 8:38 | Reagovat

Tééda úžasné!!!

4 Dadulinka Dadulinka | Web | 11. března 2009 v 17:17 | Reagovat

Smutné, krásné, smutné......   :)

5 Kasumi Kioko (byvala Jarmila) ♥♥SB♥♥ Kasumi Kioko (byvala Jarmila) ♥♥SB♥♥ | Web | 12. března 2009 v 21:22 | Reagovat

ach tie smutnekonce... inak nezabudni na tu poviedku do sutaze ;) uz len tyzden!! ;)

6 Lady Delete Lady Delete | Web | 13. března 2009 v 21:14 | Reagovat

Moc pěkně udělaný design :)

7 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 19. března 2009 v 17:23 | Reagovat

nádherné !! *o*

8 Kiriki von KoKo JamBo Kiriki von KoKo JamBo | Web | 20. března 2009 v 21:19 | Reagovat

waw!!! *o* Krááása!

9 Elie.777 Elie.777 | Web | 22. března 2009 v 12:14 | Reagovat

wow krásný.Nečekaná konec..

10 Antionette Antionette | 31. března 2009 v 8:45 | Reagovat

Hezké, emotivní a hlavně smutné. Povedlo se :)

11 Marťa Marťa | Web | 3. dubna 2009 v 18:30 | Reagovat

pěkné... sladké... :) a fajn napsané

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama