Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

03. Co se stalo, stalo se

8. března 2009 v 16:05 | Tara |  Pod rouškou noci
Dejme tomu, že třetí kapitola jest na světě, teda spíše čtvrtá. A tím pádem.. až bude i pátá tak sem přibyde čtvrtá kapite :)
no a snad se bude líbít xD a asi vám může vystačit na jeden týden což xD i když rozmyslím se ;)



"Má paní, jsme na místě." Promluvil po nějaké době a postavil ji na kamennou zem.
"Děkuji."
Šeptla a pozorně se rozhlédla.
"zřícenina, jsme uprostřed nějaké rozbořené místnosti, vypadá to tu pěkně… ale.." říkala si pro sebe a najednou si něco uvědomila, vzpomínka ji zasáhla, jako blesk. Zorničky se ji rozšířily poznáním, její mysl se vrátila o několik desítek let zpět, díky tomu se zhroutila na chladné kameny.




~*~

V Kamenné místnosti bylo příjemně a útulno. Na zdech plápolaly pochodně a okna byla zatažena rudými závěsy. Na zemi, na niž byl umístěn kobereček, seděla holčička s kratšími černými vlásky a tmavýma očima. V ruce držela barevné tužky a něco kreslila. Po chvilce s radostně usmála nad svým výtvorem, vstala a s obrázkem v ruce se rozeběhla za otcem, jenž právě vstoupil do místnosti.

"Tati, tatí koukni se koukni co jsme nakreslila, jsi tam, ty, já, maminka i sestřička. Dívej dívej." Švitořila vesele v otcově náručí. Ten se šťastně usmíval a studoval obrázek.

"Je opravdu moc pěkný Beth, běž ho ukázat sestřičce a mamince." Pochválil a pobídl svou milovanou dceru. Ale místo toho, aby se stejně jako k němu rozeběhla i za matnou, jen smutně sklonila hlavu a stála na místě.

"Tati ty ale víš, že se to mamince a sestřičce nelíbí. Nemají rády takové tmavé věci. Nemají rády noc, tmu to tajemno a vůbec nemají rády naší rasu." Vykřikla rozhořčeně a setřela si pár slziček. Otcova tvář se zachmuřila a on souhlasně kývl.

"Máš pravdu Beth, ale dřív to bylo jinak" povzdechl si a chtěl pokračovat

"Bylo, ale teď není. Stejně jsem ráda, že s víc podobám tobě."
Usmála se a na tváři se jí vytvořily malé dolíčky. Otec se malinko pousmál a znovu ji vzal do náruče.

"Nepůjdeme se podívat za babičkou?" otázal se a dívenka nadšeně přikývla.

~*~
"Tatíí, tatí kde jsi? Ozvi se, prosím. Tatínku, já se tu bez tebe bojím" vzlykla černovláska a tmavými očky spočinula na spící sestře.

"proč jsi tak klidná lidský mládě. Jak je to jen možné? Má s tím něco společného máma?" zašeptala si pro sebe už zklidněně, jako by vše pochopila. Najednou do místnosti vtrhly dva stíny. Jeden patřil matce a druhý jejímu oblíbenému strážnému, který už v rukou držel svého syna.

"Co se tu děje Ille? Proč se to všechno děje a de je tatínek?" vyhrkla a roztřásla se vzlyky.

"Jako kdybys to nevěděla, Beth. Vše je hlavně tvoje vina. A teď rychle." Obořila se na ní matka a v rukou držela svou milovanou, andělskou dceru.

"Neboj se Beth, vše bude v pořádku. Jen teď tě odsud musíme dostat. Půjdeš s mamou, jinak nepřežiješ. A o tatínka se neboj." Usmál se Ill, vzal ji do náruče a vyběhl rychle z toho pekla.

~*~
"Má paní, jste si jistá, že Beth chcete dám do jiné rodiny? Že nebude patřit k vám?" otázal se strážný, ačkoliv věděl, že je černovláska v jejich doslechu.

"Ano jsem si jistá. Sice jsem Sebu milovala, ale nechci být upír. Bohužel jím sem, sice na něj nevypadám, ale je to tak. Angela je jako slunce v pochmurném dnu za to Beth je ten pochmurný den co přechází v bezednou noc, moc by mi připomínala to všechno. Ale jedno vím jistě, bude bydlet v tomhle městě, ale ne v tak bohaté rodině a někde na okraji. Sice ji nemám ráda, ale je to moje dcera… Bohužel." Dodala skoro neslyšně, ale jen skoro. Citlivé ucho Beth to zaslechlo. Do očí jí stoupaly slzy, ale přesto dál poslouchala… vlastně nebylo už co poslouchat, rozešla se tedy zpět k synovi Illa, posadila se vedle něj, odejmula kolena a po tváři ji tiše stékaly slzy, zatím co se dívala na zářivé hvězdy.

"Sestři co se děje?" zeptala se zlatovláska.

"Ale nic, jen.. jen je mi smutno." Odpověděla beth a vroucně se na zlatovlásku usmála. Ta se jen nechápavě zatvářila a mlčela.

~*~
"Mami?"

"Co je?"

"Proč, proč mi tohle všechno děláš? Jsme rodina a ty takhle zradíš nás i tátu." Rozkřikla se černovláska.

"Omyl Beth." Řekla matka a něžně ji pohladila po tváři. "byli jsme rodina." Ukončila rozhovor, otočila se a se zlatovláskou v náručí odkráčela a zanechala Beth v slzách.

"Neboj, všechno dobře dopadne." Položil ji Ill ruku na rameno a chlácholivě se usmál.

"Myslím, že to nedopadne tak dobře.. myslím.. Ach Ille chci být zase rodina." Vzlykla mu do rukávu

"Beth, bude to v pořádku, máš mě a.." nedořekl, Beth se rozšířily oči strachem, na její bledou tvář dopadly kapky krve, slyšela bublavý zvuk vycházející Illovi z úst. Ustoupila, o krok, dva najednou se otočila a běžela pryč, pryč a pak si byla tma, prolínající se s jasným světlem a nakonec spatřila její nový domov.

~*~
"To, to se opravdu stalo? Stálo se to Haji?" po tváři ji tekly slzy. Nevím jestli slzy smutku, bolesti, ztráty, odkopnutí, zklamání nebo něčeho jiného.
"Beth, ano stalo se to. Před patnácti lety. Je mi to líto, také jsem si mnohé zažil, rozumím jaké to je." Pronesl do jejich vzlyků a konejšivě ji objal. "Nebreč to nemá cenu. Už se to stalo." Hladil ji po vlasech a dál šeptal slova na utišení.

"Víš, nepamatovala jsem si nic až do této chvíle. Nebrečela strašně dlouho… alespoň ne kvůli tomu.. Vlastně vůbec, ani kapka se mi nezaleskla v oku. A teď se to všechno nahrnulo. Nech mě prosím alespoň chvíli brečet, chvíli propadnout smutku." Zašeptala, ale už nebrečela, jen tupě zírala před sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E. E. | E-mail | Web | 8. března 2009 v 19:40 | Reagovat

Tohle už jsi mi posílala, a já se budu jen a jen opakovat .. Krásné, smutné, staršně moc se těším na pokračování, takže žádný týden :D

2 zulík zulík | 9. března 2009 v 19:22 | Reagovat

zaujimavá kedy bude pokračovat´

3 vivienne vivienne | Web | 14. března 2009 v 20:39 | Reagovat

moc pěkný

4 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 19. května 2009 v 12:37 | Reagovat

Hu, báječné, Taři. :o)

5 Sarah Sarah | 27. června 2009 v 9:25 | Reagovat

suprová kapitola, Taři

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama