Tak aby jste nemuseli tak dlouho čeket na kapitolovku, aby jsem se odreagovala, tak vzniklo toto. Vlastně taky hlavně díky Elišce, jelikož mi poslala pár písniček, a prostě incpirace se najednou nahrnula ;) tak doufám, že se bude líbit :)
Je to jako sen, který prosvištěl nocí a zmizel v dálce. Zůstaly jen matné vzpomínky, na to co se událo.. ale já… já nemůžu! Chci si zachovat ty vzpomínky, stále naživu, jenže to nejde. Blednou jako odcházející noc, ve dne zmizí v nenávratnu.. jen večer najednou se zjeví a nedají mi spát.
Znovu a znovu si objímám koleda, dívám se na vycházející hvězdy a slzy, jenž se mi řinou z očí, suší noční větřík, jako kdyby mě chtěl utišit, vynahradit mi objetí, laskavá slova, které tolik postrádám. Říkám si.. -alespoň někdo na mě myslí, alespoň někdo.-
Vlastně jak to tehdy bylo? Oh, už vím, zase se to všechno vrací..


