Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

01. Poslední normální den

24. února 2009 v 17:31 | Tara |  Pod rouškou noci
Tak Jelikož v antetě, kterou jsme dala v minulém článku, je pět hlasů pro tuto kapitolovku (pro druhou ani jeden) tak jsem teda hážu tutu. snad se uvodní kapitolka bude líbit, a když ne máte smůku budu to sem přidávat tak jako tak.. ať to mám z krku :D



Víko rakve se začíná pomalu odsouvat a ze vnitř se vynořuje kostnatá bílá ruka s dlouhými nehty. Právě probuzený upír prospal několik století a nyní potřebuj načerpat síly. Potřebuje doplnit krev. Sladká rudá tekutina je zdrojem jeho obživy, jeho síly a také jeho nesmrtelnosti… Dokud mu někdo neprobodne srdce dřevěným kůlem.


"uh tak tohle číst nebudu je to na mě moc strašidelné, co by z toho vylezlo." Zatřepala hlavou blondýnka a svá modrá kukadla upřela na kamarádku, jenž knihu držela v ruce. "Jak to jen můžeš číst Teo vždyť už jen tohle je hrozné." Znechuceně se otřásla a dívala se tmavovlasé dívce do obličeje.


Kamarádky, dvě rozdílné dívky. Angela, blondýnka s modrýma očima, vybraným vkusem, jemnou povahou a úžasnou postavou neměla ráda strašidelné příběhy a už vůbec ne o upírech děsili ji. Měla radši něco romantického, kde by si pobrečela a někdy i to napětí a strach co se stane, se objevil. Chápala svou tmavovlasou kamarádku Elizabeth, které říkala Teo, jen v některých ohledech, ale v její zálibě v tajemnu a vůbec v upírech a fantasy nerozuměla, děsilo jí to. Někdy ji děsily i její tmavé oči, které se někdy jakoby dívaly skrze ni,Ale vzápětí ji uklidnil vřelý úsměv a pohození dlouhými vlasy. Beth měla stejně skvělou postavu jeho Angela, jen nepatřila mezi ty bohaté rodiny co mi si toho mohly dovolit nespočet věcí. Žila v průměrné rodině a na vzhled moc nedbala, měla svůj vkus a nešla s módou, přesto vypadala krásně a hlavně tajemně. Jak už jsme řekla dvě rozdílné dívky na pohled jako den a noc.


"Angelo prostě se mi to líbí. Červenou knihovnu moc nemusím, neláká mě, ale tohle je jiné zajímá mě to. Opravdu hodně. No nebylo by to zajímavé kdyby opravdu upíři existovali?"pronesla zasněně čímž jí byl znechucený pohled. "Ach jo Angelo no tak nebuď taková, ty máš rada takové knížky já zas makové to přece není konec věta ne? Pořád jsme kamarádky." Na tváři vykouzlila
svůj zářivý úsměv a v tmavých očích ji pobaveně zajiskřilo.
"Teo ty seš opravdu…" začala Angela, ale při nevinném kukuči se rozesmála. "Dobře dobře tak si ji kup, ale v mé přítomnosti ji nečti, ani nevytahuj z batohu. Souhlas?"
"Jasnačka" vyhrkla rychle a běžela knihu zaplatit. Angela za ní pomalu šla v rukou nesouc tři romány o lásce, které rychle zaplatila a vyšla spolu s Beth ven z knihkupectví.
"Takže jedeme už domů nebo tu ještě něco potřebuješ," optala se Angela a dívala se jak pomalu přichází soumrak, už chtěla být co nejrychleji doma, v bezpečí s rozsvěcenými lampami. Neměla ráda tmu a vůbec neměla ráda noc, ani pochmurné počasí, kdy pršelo. Radši se pohybovala za prosluněného dne.
"Hmm už nic nepotřebuji, tak půjdeme domů." Rozhodla Beth, ale k velké nelibosti Angely to myslela doslova. Půjdeme hrozné slovo. "Hmm? Tak co jdeš?" otočila se s nechápavým výrazem Beth.
"Teo víš jak nerada chodím ve tmě sama, stačí mi to i z autobusový zastávky ten kousek, prosím pojeď se mnou autobusem." Zažadonila a samozřejmě Beth nechtěla
aby se její nejlepší kamarádka bála.
"Díky" špitla Angela v odpověď již v autobuse.
"nemáš zač, a pokud se nemýlím tak bys byla opravdu ráda,kdybych tě doprovodila ze zastávky k vašemu domu." Pronesla kousavým totem Beth ale při něm s laskavě usmívala na znamení toho, že to udělá ráda.
"Teo, Teo moje Teo ty jsi úžasná kamarádka." Rychle ji objala, a díky tomu obě dívky málem v autobuse spadly.
"no tak Ann klidni hormony, nechci se tu válet po zemi." Pokárala Beth s úsměvem svou kamarádku.

"Teo jsi si jistá že zvládneš dojít domů sama? Vždyť už je tma a pokud vím v ulici kde bydlíš svítí světla jen zřídka. Pokud je tedy neopravili. Sakra Teo kam jdeš?!" vykřikla na konci svého starostlivého proslovu Angela, ale strach ze tmy ji nedovolil vyběhnout za vzdalující se kamarádkou.
"Máš pravdu Ann tam, kde bydlím pouliční lampy nesvítí,k jsou zase rozbité, ale mně to nevadí.. A Kam bych asi tak mohla jít? Přece domů, mamka už na mě určitě čeká." Pousmála se a znovu vykročila ke svému domovu, Angela strnule stála, tělem ji projel mrazivý pocit sice pořádně neviděla její děsivé oči, ale i na dálku je cítila.
"začínám bláznit, nic se jí nestane, a navíc určitě se na mě nedívala, nedívala." Zašeptala si pro sebe rychle Ann a ještě rychleji za sebou zavřela dveře a vyběhla do svého pokoje, kde již svítila lampička.

"nechápu proč o mě má takovou starost, je moje kamarádka to jo, ale chová se jako moje máma. Nic jí do toho kde já chodím není." Mluvila si pro sebe, aby zahnala pocit, že ji někdo, v potemnělé cestě, domů sleduje. Pro sebe se uchechtla, nebude mít strach ze tmy, je to absurdní ona, která ji brala jako samozřejmost, jako uniknutí z normálního světa. Pokračovala tedy dál v cestě, ale přece se jí něco nezdálo. Jakmile vešla do parku, kde nesvítila žádná světla a přes který byla nejkratší cesta domů, tak se zastavila. Očima přivykla tmě a našla lavičku na kterou by si sedla, zavřela oči a jen čekala co se stane.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E. E. | E-mail | Web | 24. února 2009 v 18:32 | Reagovat

Vjů, tak to je hódně zajímavé .. Jsem strašně zvědaáv, co bude dál!

2 vivienne vivienne | Web | 25. února 2009 v 14:38 | Reagovat

jé nám to ale pěkně začíná rychle pokráčko

3 Christien Christien | Web | 25. února 2009 v 16:28 | Reagovat

Začátek velmi zajímavý :)

4 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 25. února 2009 v 20:24 | Reagovat

vypadá to svůdně zajímavě :D

5 Dadulinka Dadulinka | Web | 27. února 2009 v 11:32 | Reagovat

Máš u mě diplom....  :)

6 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 19. května 2009 v 8:30 | Reagovat

Po dnešku jsem zjistila, že se tu píše "jakási" povídka, která mi tak nějak kapánek unikla. :oops: :D

Nemůžu než chválit, protože příběh je skvělý a napsaný tvým úžasným osobitým způsobem, jenž mě vždycky dostane a nepustí. :o)

7 Sarah Sarah | 27. června 2009 v 9:18 | Reagovat

Skvělá povídka, jdu pokračovat v jejím čtení

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama