Tak Povídka pokračuje ;) snad se druhá kapitola bude líbit :) hmm mám naspanou ještě cca tak třetí a pak na chvíli končim než napíšu další :) ale tak to je zatím vdáli :) tot vám musí zůstat alespoń na víkend ;)
Papá :)
P.S. možná to bude teď divný ale snad to pak tak divný nebude :)
"nechápu proč o mě má takovou starost, je moje kamarádka to jo, ale chová se jako moje máma. Nic jí do toho kde já chodím není." Mluvila si pro sebe, aby zahnala pocit, že ji někdo, v potemnělé cestě, domů sleduje. Pro sebe se uchechtla, nebude mít strach ze tmy, je to absurdní ona, která ji brala jako samozřejmost, jako uniknutí z normálního světa. Pokračovala tedy dál v cestě, ale přece se jí něco nezdálo. Jakmile vešla do parku, kde nesvítila žádná světla a přes který byla nejkratší cesta domů, tak se zastavila. Očima přivykla tmě a našla lavičku na kterou by si sedla, zavřela oči a jen čekala co se stane.
jednoduče fialové sny, nebo sen :) řekla bych že se mi i líbí, takový trochu světlejší od toho minulého a snad i vzdušnější :)


