Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

9.kapitola nový začátek

6. ledna 2009 v 16:49 | Tara |  Nespoutaní
Okí tak něco jsem sesmolila.. jen přiznávám se všechno je zamotaný.. úplně všechno.. dlao by se říct že toto jsem už odflákla... víte už nemám nápady.. myslela jsme že tahle kapitolovky mě bude bavit.. ale mýlila jsem se... noo když nepocopíte kamenutje.. teda ukamenujte mě klidně.. :(



"Ano.. vládne tak 200 let. S dvaceti-letými přestávkami. To za ní vládne její nejbližší Strážce Daker.. je to něco jako můj bratr, jen to pouto mezi námi chybí. Připadám si tu tam sám, i když kolem mě je sousta lidí." Odpověděl smutně. Mao na něj zkoumavě hleděla, pak se zvedla z postele rychle se oblékla a přešla k Salomonovi.

"Nevímjak to je připadat si tak samotný, teda, alespoň myslím. Nebo vím a nepamatuji si to." Nádech, výdech. "Pokus se usmát, teď tu máš mě." Pokračovala dál bezmyšlenkovitě a sedla si na okraj křesla. Solomon se na ni vděčně usmál a vzal její ruku do své.
"Objevila ses tu jako anděl. Anděl spásy na kterého tu tak dlouho čekáme."


Nechápala, prozatím nechápala nic. Jen jí začala strašně bolet hlava až se za ní musela chytnout, jako kdyby to tu bolest utišilo. Nestalo se tak. Do očí už jí vstoupily slzy bolesti. Už to nemohla vydržet, omdlela a zhroutila se přímo do Solomonova klína i náruče.


"Co.. co se stalo?" zeptala se Mao po probuzení a ucítila pod sebou měkkou madraci. Nad sebou spatřila starostlivý obličej a trochu zrudla.

"Omdlela si, ani se ti nedivím, ale už je to dobrý." Řekl Solomon, teď by sis mohla dát něco k jídlu co říkáš? Přinesl jsem ti polívku.. a pak pokud budeš mít chuť tak čaj a buchtu. Vím že to není zrovna dobrá kombinace, ale nic se nedá dělat. Jen tohle jsem našel." Pronesl smutně, ale Mao se jen usmála a pustila se do jídla.


*gomen teď to bude tak trochu uspěchaný, ale nedá se nic dělat.. snad to překousnete*


"Solomone! Co se děje? Co?!" vykřikla zmateně Mao, když se vzbudila v obrovské místnosti, musím podotknout že velice krásné a zdobené, svázaná. Podívala se do rohu a spatřila toho, jenž volala. Stál jako socha, ani se nehnul. V očích měl prázdný výraz.. jako.. jako kdyby byl zhypnotizovaný.

"Sakra co se tu děje? Proč to všechno?! Nic jsem neudělala" vzlykala, ani nevěděla kde se to v ní vzalo.. prostě už to tak bylo.

"Mao copak si nepamatuješ na to všechno? Pověz mi Mao copak nevíš kdo opravdu jsi? Ni nevíš?" ozval se měkký hlas nějaké ženy.
"hej kdo si co po mě chceš?!" zařvala Mao mezi vzlyky a hledala osobu, které ten hlas patřil. Objevila ji snadno, jelikož se zjevila přímo před ní. Vypadala velice krásně, mladě a mile.. ale v očích bylo ještě něco skryto.. něco co se nedalo popsat jen tak. Možná krutost, zvrácenost.. a takové věci..

"Mao, nebo spíše Naty? Co se s tebou stalo? Copak si na ni nepamatuješ?" zeptala se ztrápeně a velice zklamaně.

"Coo?! Naty ? já… já.. jak to?" zašeptala Mao a při tom ji začala strašně bolet hlavě, navíc slzy tekly proudem. Zatím neznámá žena si klekla vedle ní a konejšivě ji objala.
"Promiň, měla jsem na tebe jít mírněji, no tak neplakej, všechno bude v pořádku, všechno.. do jednoho věř mi prosím." Šeptala prosebně, stráže co stáli u velkých dveří se zmateně dívali na výjev, který se odehrával. Nikdo nic nechápal. I když chtěla jejich královna dosáhnout toho čeho chtěla, nikdy ne nechovala takhle. Nikdy. Za chvíli si o tom šuškali všichni na hradě, zámku.. velkým domě? Asi tak.. ale to už se zašlo trochu daleko.

"Mao zvedla hlavu a upřela své oči do jemné tváře. Ucítila, že již není spoutaná. Jako kdyby z ní něco spadlo, jako kdyby… zamyslela se, Mao je stejnou mírou jako Naty.. jen jen každá v jiném světě.

"Ty.. ty jsi Ayame.. proč? Tyranizuješ tu všechny.. proč to děláš proč, proč, proč?" začala řvát Mao, snad si na něco vzpomněla? Možné to je.

"Ale no tak Mao, počkej vysvětlím ti to.. Já.. já nechci vládnout, nikdy mě to nebavilo, dělala jsem hrozné věci až se mi zalíbily. Zabíjela nevin, mučila a přitom, jsem měla pořád andělskou tvář. Pochop chci někam, kde budu volná.. prosím.. chci jít tam kde jsi vyrůstala.. chci nejdřív do vesničky Mystery, chci se poznat s tvými adoptivními rodiči. Chci.. já to moc chci.. Sestřičko.. ne ty jsi moje dvojče.. jen to lepší.. prosím udělej to pro mě.. já.. nemůžu už tu zůstat.. prosím chci být volná.. chci zažít radost.. vím že ty to tu zvládneš, všechno bude v pořádku.. všechno jen díky tobě.. ty si Dokážeš usmířit jednorožce.. země bude vzkvétat.. všechno bude v pořádku.. všechno.. všecičko."tentokrát se rozplakala ona.. velká a nelítostná královnička, které se všichni tak báli.

"Ayame.. dobře..udělám to.. jen.. jen pozdravuj Dicka. A všechny" pronesla velice tiše Mao a její oblečení se změnilo v královsky bílé. Ayame ji zmizela před očima. Všechno se urovnala.. všechno jako by bylo tak jako dřív.. tak jako před několika-sty lety.


"Naty? Ty jsi se vrátila? Kde jsi tak dlouho byla? Víš jak jsem se o tebe bála?! A co teprve Dick!" ukázala na psa jenž měl stažený ocas a smutně se díval na Ayame alias Naty. Ta k němu přišla blíž.

"No tak, nebuď smutný.. všechno je tak jak má být, věř mi.." zašeptala do huňaté srsti a otočila se k babičce
"Promiň, ale ztratila jsme se v lese.. bylo to tak zvláštní.. a navíc.. chci domů.. opravdu chci domů.. prosím." Škemrala.
"Co?? To je nepřípustné teď nemůžeš odejít.. musíš..!"
"Ale babičko já už jsem to udělala, věř mi.. všechno je tak jak má být.. opravdu vše.. jen chci domů a Dick tu zůstane.. bude čekat." Hřejivě se usmála a z očí jakoby ji všechna zvrácenost zmizela.


Mao se procházela po celým tom paláci.. Solomon zmizel, ani nevěděla jak.. jako by nikdy neexistoval. S Jednorožci se opravdu usmířila, v zemi vládl klid a mír, všichni byli spokojeni s novou královničkou. Jen sama královna cítila v srdci žal a prázdnotu. Jako kdyby všechno rozdala lidem.. jako kdyby jí to všechno vylepšení stálo životní energii. Přitom vypadala pořád šťastně. A to jen protože byla často v lese, proháněla se s jednorožci po loukách, tančila s elfy a brečela v rákosí.




Je to už několik set let od doby, kdy se změnila královnička. Od doby kdy to všechno začalo, od doby toho všeho. Maoina rodina už dávno zemřela, rozplynula se v prach. Ayame zemřela poklidnou smrtí. Jen ona pořád žila.. už to nezvládala.. nemohla dál. Jednou v lese našla male dítě, vztáhlo k ní své malé ručky. Byla to holčička.. vypadala rak nevině a zuboženě.. rychle si jí zamilovala.. bylo to světlo co ji dodávalo radost..

Keď vyrostla, dokázala se postarat sama o sebe i o celé království. Vyšla Mao na zasliněný plácek a zabodla si do srdce nůž. Pomalu umírala, ale už se štěstím.


"Naty, Naty vzbuď se zameškáš školu." Probudil Naty známý hlas.. uvědomila si, že to volá její máma.

"Co se to stalo?! .. jůů Dicku?! Co ty tu děláš?! "Zasmála s vesele Naty a běžela v pyžamu po schodech do kuchyně aby se společně se svoji rodinou nasnídala.


Oh ano je to na konci takové divné a hodně zamotané.. ale ztratila jsem nit.. nit nápad jak to vlastně dokončit atak.. snad to opravdu nevadí.. a gomen.. gomen.. gomen.. Víte začátek plný nápadu a pak to takhle dopadá :(


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E. E. | E-mail | Web | 6. ledna 2009 v 17:29 | Reagovat

Jůů, mně se to náhodou MOC líbí a i kdyby ne, tak ti nemám co vyčítat, s mýma kapitolovkama to tak taky většinou dopadá, a tu novo usjem ani nezačala psát, promiň :(

Ale ta tvá se mi moc líbí .. ale je tohle konec?

2 vivienne vivienne | Web | 6. ledna 2009 v 17:51 | Reagovat

zajímaví

3 Happy Happy | Web | 8. ledna 2009 v 17:14 | Reagovat

Hlasuj u mě pro svou nej knížku,konečně sem se k tomu dostala tak obhaj svůj návrh:):)

4 Antionette Antionette | 8. ledna 2009 v 22:31 | Reagovat

Eh, tohle je konec? Mám trochu smíšené pocity :D Napsané je to pěkné, ale možná mi trochu unikal smysl... i když nevím, jestli jsem to správně pochopila... ale asi jo. Není to tak špatné... Jen holt trochu unáhlené... :)

5 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 11. ledna 2009 v 16:56 | Reagovat

podivné XD

6 Kiriki von KoKo JamBo Kiriki von KoKo JamBo | Web | 13. ledna 2009 v 17:55 | Reagovat

Fakt dost zajímavé. :D Ale strašně pěkně a vnímavě napsané. :D

7 www www | Web | 15. ledna 2009 v 17:04 | Reagovat

fakt je to zajímavé...a já mám zajímavé věci ráda   =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama