Okí tak něco jsem sesmolila.. jen přiznávám se všechno je zamotaný.. úplně všechno.. dlao by se říct že toto jsem už odflákla... víte už nemám nápady.. myslela jsme že tahle kapitolovky mě bude bavit.. ale mýlila jsem se... noo když nepocopíte kamenutje.. teda ukamenujte mě klidně.. :(
"Ano.. vládne tak 200 let. S dvaceti-letými přestávkami. To za ní vládne její nejbližší Strážce Daker.. je to něco jako můj bratr, jen to pouto mezi námi chybí. Připadám si tu tam sám, i když kolem mě je sousta lidí." Odpověděl smutně. Mao na něj zkoumavě hleděla, pak se zvedla z postele rychle se oblékla a přešla k Salomonovi.
"Nevímjak to je připadat si tak samotný, teda, alespoň myslím. Nebo vím a nepamatuji si to." Nádech, výdech. "Pokus se usmát, teď tu máš mě." Pokračovala dál bezmyšlenkovitě a sedla si na okraj křesla. Solomon se na ni vděčně usmál a vzal její ruku do své.
"Objevila ses tu jako anděl. Anděl spásy na kterého tu tak dlouho čekáme."
"Nevímjak to je připadat si tak samotný, teda, alespoň myslím. Nebo vím a nepamatuji si to." Nádech, výdech. "Pokus se usmát, teď tu máš mě." Pokračovala dál bezmyšlenkovitě a sedla si na okraj křesla. Solomon se na ni vděčně usmál a vzal její ruku do své.
"Objevila ses tu jako anděl. Anděl spásy na kterého tu tak dlouho čekáme."


