Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Vánoční přání

24. prosince 2008 v 0:10 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
tak ještě jednou přeju ŠŤASTNÉ A VESELÉ :)


Všude plno sněhu. Ze zelené louky se stala čistě bílá pláň beze stop. Sníh se sype z nebe, dopadá na stromy, na zem, kde tvoří větší a větší závěje, dopadá i na červené tváře staršího děvčete.
Dívka zatřepala hlavou a setřásla sníh ze svých rezavých vlasů a nasadila si modrou pletenou čepici. Zapnula si bílý zimní kabát, upravila šálu, vzala tašku s věcmi a vyrazila přes louku směr nemocnice.


je to jen sen, co je moc skutečný. Tak skutečný až to bolí.
Povzdychla si dívka smutně a prodírala se čím dál tím víc hlubším sněhem.
"Pluhy by se mohli pustit do práce."
"Ano to je pravda, je tu tolik sněhu, jestli to tak bude pokračovat bude kalamita."
"Zatracený sníh, to už nemůže přestat padat,"
"co jsme komu udělali taková zima."
Ozývalo se všude kolem rezavé dívky. Samé stížnosti. Potíže co nestojí ani za řeč. Stejně za chvíli zmizí, snad, ale tím se nezaobírala. Myslela jen na to, jak se co nejrychleji dostat do nemocnice.
Asi se vám to zdá divné, už skoro k večeru jít do nemocnice,když je štědrý den. Den kdyby měla být doma se svou rodinou, jíst štědrovečerní večeři, rozbalovat pod stromkem dárky, dívat se na veselé tváře, ale… ale na to neměla ani pomyšlení. Jediná myšlenka ji hnala v před. Musím tam být v čas.


Konečně stála před vchodem do nemocnice. Celá promrzlá, ale stála. Z dřívější rychlé a rozhodné chůze zbylo nerozhodné přešlapování. Musela se rozhodnou, a když tu už byla, tak vešla a namířila si to informací.
"Prosím, kde má pokoj rodina Floringova." Optala se roztřeseně, naštěstí tam byla mile vypadající slečna, jenž ji s úsměvem řekla číslo pokoje i popsala cestu.
"je to pokoj číslo 356. jeďte výtahem do druhého patra pak se vydejte chodbou doprava. Až projdete skleněnými dveřmi dívejte se na levou stranu, a tam to už najdete. Měli by to být třetí dveře."
"Děkuji." Poděkuje dívka tiše a vydá se podle instrukcí do pokoje.
Musím se tvářit vyrovnaně, musím v klidu zaklepat. Nesmím se tam sesypat.

Zaklepala, pomalu otvírala dveře a ještě pomaleji vešla. Rozhlédla se po pokoji. Spatřila tři bledé, stejné obličeje. Bylo jí do pláče. Nechápala nic. Nechápala proč jen ona vyvázla.
"Maminko, ahoj." Zašeptala u bledé tváře své matky.
"jsem tady, přinesla jsem vám nějaké dárky k Vánocům, víte nechali jste mě samotnou. Tak jsem sem přišla." Pronesla při čemž zadržovala slzy.
přešla ke své mladší sestřičce, která vypadala ze všech nejhůř.
"Ahoj maličká. Tady máš dáreček." Usmála se a z očí se jí už řinuly proudy slz. Sesunula se na zem, všechna síla ji opustila. Nemohla se na ně dívat. Nechala ostatní dárky v tašce a běžela pryč. Pryč z nemocničního pokoje, pryč z nemocnice. Běžela někam daleko, daleko až na zasněženou louku. Brodila se již skoro dvoumetrovým sněhem. Slzy zatím zmrzly a tvořily ledovou cestičku na zrůžovělé tváři.
Proč jsme tak zbabělá? Prč jsem s nimi nedokázala zůstat? Proč, proč, proč?
V duchu si nadávala, byla sebou znechucená.
Smrákalo se, všude v domech se svítilo, stromeček zářil a byly pod ním dárky. Rodiny zatím seděly u štědrovečerní večeři. Užívaly si to všechno, byli tak šťastní.
Rezavá dívka seděla schoulená a promrzlá na kost pod velkým smrkem. Dívala s upřeně před sebe a žádnou zimu nevnímala.
Prosím, hvězdičko blýskavá, prosím vyslyš mě, mé přání.
Začala v duchu promlouvat
"Snažně tě prosím, dovol mi strávit vánoce s rodinou, dovol mi naposled zažít tu nádhernou vánoční atmosféru. PROSÍM!" zařvala a už znovu začala brečet.
Někde v dálce zaslechla dlouhý tón ohlašující smrt. Její smrt? Zvony začaly bít, započala krutá vánice. Sníh ji začal pomalu pohlcovat. Všechno kolem ní utichlo, všude byla tma.
"kde to jsem?" zeptala se zmateně. Nikdo neodpovídal. Stála sama vedle Vánočního stromu bez ničeho.
"Tvé přání bylo celkem sobecké, byla jsi moc zbabělá. Promiň" pronesl někdo tichým hlasem. Zase byla sama. Sama u vánočního stromu. Sama na štědrý večer. Sama, už navždy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | Web | 24. prosince 2008 v 10:16 | Reagovat

Báječná povídka, Taři. Jen ten konec mě poněkud zdrchal. :oops:

2 vivienne vivienne | Web | 24. prosince 2008 v 11:59 | Reagovat

nádherná povídka

3 E. E. | E-mail | Web | 24. prosince 2008 v 12:38 | Reagovat

to je tak strašně krásné .. a smutné .. :´( vážně tady brečím .. :( strašně se ti to povedlo, ale je to mocka smutné .. :´( :*******

4 Tara Tara | Web | 24. prosince 2008 v 13:04 | Reagovat

Silmarilien: Děkuju moc zanázor  :) a vím ten kone cje trho noo ehmm

Vivienne : díky moc :)

E. elí děkuju moc .** ale rozbreet tě to nebylo vůbec v plánu :***

5 Antionette Antionette | 26. prosince 2008 v 20:42 | Reagovat

Tahle povídka se to opravdu vydařila... :) Opravdu bezvadně napsaná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama