Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

8.kapitola- Anděl spásy

23. listopadu 2008 v 21:28 | Tara |  Nespoutaní
po dlouhé době, opět další kapitola :)
Trochu jsme si vyhrála, ovlivněna pár okolnostmi :) Snad se bude líbit a pokud ne tak kritizujte ;-)


Naty se dívala do velkým vševidoucích očí.. měla nutkání vztáhnout k němu ruku, ale bála se že ho vyleká a uteče. Namísto toho přistoupil ještě o krůček blíž a znovu se lehce dotkl jejího ramene. Už se odvážila pohladit hebký noc najednou jí tělem projelo množství emocí, pocitů, myšlenek a všude zazářilo ještě větší světlo než před chvílí.


Najednou tma a ticho, nikde nic. Slyšela jen svůj vlastní dech a tlukot srdce. Najednou ji rozbolelo celé tělo, pokusila se vstát, ale cítila něco horkého jak ji vytéká z paže a z břicha.
Ano byla to krev, jenže odkud se vzala? To nechápala. Rukou nahmatala zeď. Byla chladná a kamenná. Namáhavě šla vedle stěny až narazila na dřevo.
"Takže jsem tady uvězněná, ale proč? Co se stalo?" nevzpomínala si.
"Kdo vlastně jsem? Co tu dělám?" Ptala se sebe nic nechápajíc. Opřela se o hladnou stěnu a pomalu se sunula dolů až dosedla na zem. Krev ji stále vytékala. Přiložila na ránu ruku, aby alespoň trochu zamezila vytékaní. Zaslechla tiché hlasy, které s pomalu přibližovaly. Čekala co se bude dít.
Dveře se prudce otevřely, sice to čekala, ale stejně nadskočila, čím způsobila opětovné rozbolení těla. Do cely vstoupily dva muži.
Pořádně je neviděla, jelikož byla oslepena náhlým světlem.
"Tady je." … "Hmm tak pojď jdeme." Pronesl , po porovnání, vyšší muž a vzal ji za paži.
"No tak vstávej, když nebudeš odporovat, půjde to vše snáz" pronesl ten druhý smířlivě.
"nemyslím, že to sní půjde tak lehko, vždyť víš…" "Ano vím, ale buď k ní šetrnější, jinak pojde." Ukončili debatu, a už jemněji ji vyvedl z cely, a vedl dál dlouhou kamennou chodbou jen slabě osvětlenou.

"Kam s ní?" zeptal se hrubím hlasem velikán. " To tě už nemusí zajímat. Teď si ji beru na starost já." Velikán jen pokrčil rameny a předal, teď bezvládné tělo svému nadřízenému a odešel.
druhý, budeme mu říkat třeba Neko, ji jemně vzal do náručí a odnesl do svého pokoje. Sundal jí zkrvavené šaty, až ležela jen ve spodním prádle. Hodil je do koše a pak si šel pro lékárnu a lékařské potřeby.
Došel k jejímu bezvládnému tělu a pustil se do ošetřování. Z chvíli byl hotov, teď jen všechno uklidit, přikrýt ji a najít čisté oblečení.

"emhg" … "Konečně jsi se probudila" promluvil spokojeným hlasem Neko.
"Co? Jak, já? Proč?." Vyhrkla a zadívala se na Neka. "A proč jsem svlečená?" poslední otázka a vražedný pohled.
"Klidek, jen jsem ti ošetřil rány.. a na židli máš čisté oblečení." Pronesl klidně a pokračoval "Víš, našli tě. Našli tě v lese, kde žijí jednorožci. Nikoho k sobě nepustí, ale ty jsi byla až u něj, mysleli si, že jsi mu něco udělala. Ale to nejde, musela by jsi být až moc mocná. Jediný kdo tohle zvládne je naše královna. Ale zpět. Omráčili tě světlem, které ale jednorožci neublíží. Udělili ti pár tržných ran a modřin, a dovlekli až sem do cely. Prý ses hodně bránila, měli štěstí, že tam byli čtyři." Vysvětlil jí jak se sem dostala, ale stejně.. pořád nechápala kdo je, a proč se ocitla v této zemi.

"Víš, na hodně otázek ti nemůžu odpovědět, jelikož sám nevím proč to tak je. Ale zatím můžeš zůstat u mě. Možná zjistíš víc." Pohodlně se opřel v křesle a sledoval ji očima.
"Vlastně jak se jmenuješ?" optal se. Ale to byla věc, kterou nevěděla a tak jen bezmocně pokrčila rameny.
"Dobře nějaké jméno ti už dáme. Co třeba Mao? To by mohlo jít. Jinak já jsem Salomon (Solom)." Ona, teď už Mao kývla a usmála se.
"Děkuji, a co je tohle za zemi. Kdo je ta královna?"

"Tohle, to už není země co bývala, královna vše zničila, zůstalo toho tak málo, a nikdo už pořádně neví jak to tu vypadalo dřív. A ta královna.. vypadá podobně jako ty. Jen.. jen já myslím, že jsi hezčí. O hodně hezčí." Pronesl jak nejtišeji mohl, ale Mao to slyšela.

"Aha, to je v smutné. A jak dlouho vůbec vládne?
A děkuji." Sklopila hlavu a zadívala se na své nehty.

"Ano.. vládne tak 200 let. S dvaceti-letými přestávkami. To za ní vládne její nejbližší Strážce Daker.. je to něco jako můj bratr, jen to pouto mezi námi chybí. Připadám si tu tam sám, i když kolem mě je sousta lidí." Odpověděl smutně. Mao na něj zkoumavě hleděla, pak se zvedla z postele rychle se oblékla a přešla k Salomonovi.

"Nevímjak to je připadat si tak samotný, teda, alespoň myslím. Nebo vím a nepamatuji si to." Nádech, výdech. "Pokus se usmát, teď tu máš mě." Pokračovala dál bezmyšlenkovitě a sedla si na okraj křesla. Salomon se na ni vděčně usmál a vzal její ruku do své.
"Objevila ses tu jako anděl. Anděl spásy na kterého tu tak dlouho čekáme."


P.S.: Naty=Mao
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E. E. | E-mail | Web | 24. listopadu 2008 v 7:22 | Reagovat

Wooow, to je super! Moc se těším na pokračování!! Jen mi to trošku púřipomíná Letopisy Narnie :D

2 Tarantule Tarantule | Web | 24. listopadu 2008 v 13:03 | Reagovat

E. tak díky =o* a letopisy narnie jo heh..  jako knížky?  O=)

3 vivienne vivienne | Web | 24. listopadu 2008 v 14:15 | Reagovat

moc pěkný, rychle pokráčko

4 °°♥LollipopRainbow♥°° °°♥LollipopRainbow♥°° | E-mail | Web | 26. listopadu 2008 v 19:14 | Reagovat

Krásné.....Něco jako Letopisy,jak psala Eliška...x)....ae vážně povedené..jsi talent...x)

5 Antionette Antionette | 2. prosince 2008 v 18:34 | Reagovat

Tak tohle to je moc povedené pokračování. Opravdu se mi líbí :) Jen by jsi to mohla přidávat častěji...

6 guga2 guga2 | Web | 2. prosince 2008 v 19:18 | Reagovat

To téda, ta je pěkná:-) Oébdivuji tě.. já bych nikdy nic takového nenapsala...

7 Kiriki Kiriki | Web | 6. prosince 2008 v 11:23 | Reagovat

Ahoj Taři, prosím mrkni se na Sektu. :D

8 www www | Web | 8. prosince 2008 v 17:41 | Reagovat

Wow! A asi se budu opakovat, ale vážně to trošku připomíná Narnii. Ale je to moc hezké. Fakt.   =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama