Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Sni dokud je čas

12. září 2008 v 19:09 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
Je pátek začíná víkend a já sem dávám další povídku :)
Je trochu kradší povídka, ale snad se i přes to bude líbit :)

Mlčky procházela ztichnou uličkou ve svém rodném městě. S lehkým sotva znatelným úsměvem se dívala po okolí, vnímala detaily, kterých si všimla tolikrát, ale přesto ji stále dokola uchvacovaly.
S jiskřičkami v jasně modrých očích pozorovala pomalu se rozsvěcející lampy, vnímala kytky na oknech, všimla si že nějaký kvítek chybí nebo naopak, že přibyl. Bylo docela možné, že znala každou částečku, každé zrnko písku, prachu každičký kamínek. Pár slovy.. byla velice vnímavá a dobrá pozorovatelka, s výbornou pamětí.

Zastavila se na stejném místě jako tolikrát před tím. Opatrně se sehnula a zula si boty, který ji překážely. Jakmile se bosou nohou dotkla okraje rozlehlého trávníku vydechla úlevou. Blažený pocit, jenž jí přinášela zelenající se tráva, otírajíc se jí o chodidla, přímo milovala. Ale přes dva měsíce o něj přicházela, nepřemýšlejíc nad tím co dělá odhodila boty do stran a rozeběhla se proti lehkému větříku ,jenž ji něžně hladil po celém těle.
Všude panoval mírumilovný klid a najednou se kolem rozezněl bezstarostný smích. Dívka se zastavila na okraji řeky, lemované listnatými stromy, které uklidňovaly a dávaly pocit bezpečí. Ani na okamžik nezaváhala, svlékla ze sebe oblečení a po sléze s ponořila do příjemně chladící vody. Rozpletla si cop, poslední kousek bránicí jí v dokonalé volnosti. Na ramena ji spadly oříškově hnědé vlasy. Umívala se, teď byla šťastná.
Na tváři se jí usadil smutný výraz, ale v očích měla jiskru, která doposud nevyhasla. Od té doby co se mohla volně prohánět, co byla volná.
Zadívala se na své nohy jenž jí neunesly, usmála se. I přes to všechno trápení a rány co ji život nastolil cítila v duši klid a nepřestavitelnou radost. Na svět se dívala pořád stejnýma očima a občas se vzdálila o všech, kteří ji litovali.. i když nechtěla, kteří ji pomáhali, a odjela na své místo, kde se cítila tolik volná, kde mohla klidně nerušeně snít…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Woálí Woálí | Web | 12. září 2008 v 22:09 | Reagovat

Krásné ..

2 Kiriki Kiriki | Web | 12. září 2008 v 22:19 | Reagovat

Přenádherné!!!Obdivuju lidi, kteří dokážou tak perfektně popsat situaci. *o*

Vážně, jednním slovem nááádhera!!! ♥♥♥

3 *C@sSiE ^^ *C@sSiE ^^ | E-mail | Web | 13. září 2008 v 15:31 | Reagovat

jujky... máš super blog a design... určo tě ještě někdy navštívím :)

4 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 13. září 2008 v 17:55 | Reagovat

nádhernééééé krásné přidávám  se i ke kiriki (mému milovanému dvojčeti, které mi  teď chybí stejně moc jako i ty.. :(...) obdivuju tě!! :* :D

5 MarryT MarryT | Web | 14. září 2008 v 20:00 | Reagovat

opravdu krátká, připomíná mi nějaký jiný příběh, ale je vážně pěkná!

6 Antionette Antionette | Web | 14. září 2008 v 20:45 | Reagovat

Hezké... Takové pěkné zpříjemnění večera :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama