Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

6. Sen nebo realita?

24. září 2008 v 6:37 | Tarantule |  Nespoutaní
Další kapitolka kapitolovka :)

S trhnutím se probudila a rychle se posadila na postel. Zrychleně dýchala a na čele se ji objevily krůpěje potu a po tvářích ji snad steklo pár slz. Rozhlédla se po pokoji a přemýšlela, kde to jen je. Uvažovala nad tím, jestli je v pokoji u sebe doma, jestli je teď ve stejném domě jako její rodina.. ale to hned zavrhla, jelikož žádný takový pokoj doma neměli. Další úvaha, mnohem pravděpodobnější, byla ta, že je v nějakém pokoji u své babičky. Jenže když se pořádně zadívala, žádný pokoj který zatím v tom domě navštívila to nepřipomínalo.
Byl mnohem vznešenější. Stěny byly nádherně vytapetované, různými ornamenty. Viselo tu pár obrazů, na které bohužel neviděla, ale ty rámy byly tak nádherné. Potom si všimla okna, velikého s dlouhými červenými závěsy. Něco ji k němu táhlo.
Odhrnula deku, posunula se na kraj postele pomalu spustila nohy to měkkého koberce. Ještě pomaleji se zvedla, zadívala se na krásnou dřevěnou postel s nebesy, na které ještě před chvíli ležela. Pak se přesunula k oknu a vyhlédla, viděla měsíc v úplňku, jehož paprsky uklidňovaly a zahalily krajinu do stříbrného pláště s kapkou tajemství. Zhluboka se nadechla a nechala se unášet tím nádherným pohledem. Nestarala již o to kde je, a jestli to tu vůbec zná,venkovní výjev ji zaujal a odplavoval všechny ostatní myšlenky.
V jiné místnosti to bylo podobné, Akorát že se tělo chvělo očekáváním z něčeho, co mělo přijít už dávno.
Místnost ve které spal znal již dlouho, byla pro něj známá, stejně jako místo kde se nacházel, důvěřoval mu, byl to pro něj domov. Znal každý jeho kout, každý záchvěv, každý pohyb jenž v něm byl udělán, ale teď jako by tu bylo ještě něco, nebo snad někdo?
Opatrně vstal z postele a váhavě přešel k oknu, odhrnul rudé závěsy a zadíval se do měsíční krajiny. O krok ustoupil jako by nevěřil svým očím, hned se však přiblížil a dál nevěřícně pozoroval stříbrem zalitou krajinu.
Vzpomínal si, jak mu o takové nádheře vyprávěl jeho dědeček. Jako malý mu nevěřil a myslel že je to jen pohádka, že nic tak nepopsatelné krásného nemůže existovat. Přesto se teď na to dívá, a nebo že by spal? Štípl se, bolelo to, takže nespal. Zatřepal hlavou, jako kdyby pořád nevěřil, ale po chvíli se už jen nechal unášet kouzlem úplňku.
Naty tělem projel neznámý pocit, začala se třást, ale bylo ji teplo. Odvrátila pohled od okna a konečně vyděšeně se rozhlédla.
Teprve teď si uvědomila, nebo spíše přidala?, že je neznámo kde, jelikož všechny místnosti u babičky byly vykládané dřevem, že tu sní není Dick, se kterým se cítila všude v bezpečí. A vlastně neví jestli tu je někdo další, a pokud ano, může dotyčnému důvěřovat?
Zatřepala hlavou a snažila se uklidnit. Zavřela oči a zhluboka dýchala. Pak polehoučku otevřela oči, jako kdyby doufala, že se to všechno rozplyne a ona bude v pokoji v době své babičky. Nic byla tam kde dřív, ale jako kdyby se něco změnilo, začala pociťovat úlevu.
Pomalu začala přecházet po pokoji a zkoumala obrazy na stěnách. Byly na nic podobné výjevy jako u babičky, ale mnohem hezčí, propracovanější, pokud to bylo možné, a zasazené v nádherném rámu.
Jakmile prohlédla všechno i prozkoumala ornamenty na stěně, přejela rukou po vyřezávané skříni a čelu postele, lehla si do peřin. Chvíli přemýšlela , přikryla se a za chvíli usnula. Před sebou při tom pořád viděla tu nádhernou krajinu a měsíc.
On, jehož jméno je zatím nevysloveno. Se utápěl v té nádheře dlouhou dobu. Potom však začal třpyt krajiny blednout. Udiveně a snad i zklamaně se na to díval. Nechápal proč se to děje, chtěl něco udělat, ale stál přikovaný na místě, jak by vlastně mohl?
Všechno potemnělo a krajinu pohltila tma. Ještě hodnou dobu pozoroval teď již smutný a nezáživný výjev jako kdyby doufal, že se nádhera vrátí zpět. Nevrátila.
Zatáhl závěsy a pomalým krokem se vydal ke své posteli. Lehl si do ní a ruce složil pod hlavu. Připadalo mu, jako kdyby mu z těla něco zmizelo, nějaký pocit, ale nevěděl jaký. Z dlouhého přemýšlení nakonec usnul neklidným spánkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eli Eli | Web | 24. září 2008 v 7:28 | Reagovat

Jůůů, to se mti moc povedlo !! Těším s ena pokráčko .. o:)

2 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 25. září 2008 v 21:08 | Reagovat

nádherné! chci pokračování!! máš neskutečný talent na psanou tvorbu

3 vivienne vivienne | Web | 26. září 2008 v 16:43 | Reagovat

moc pěkný těšim se na pokráčko

4 Antionette Antionette | Web | 26. září 2008 v 20:12 | Reagovat

Nádherně napsané :o) Povedlo se :)

5 www www | Web | 27. září 2008 v 19:45 | Reagovat

Waw! Nádherná kapitola! Opravdu krásná.

Těším se na pokráčko!   =D

6 Kéron Kéron | 29. září 2008 v 17:42 | Reagovat

Pekne. Musim rict, ze se to zajimave vyvynulo od tech prvnich dvou kapilto co jsem kdysi cetl. Jsme docela zvedavy na pokracovani.

btw: Co dela Zemeplocha? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama