Zdravím všechny, napsala jsem něco jako povídku? je to spíše takové krátké zamyšlení. Snad se vám to bude líbit ;-) přeju příjemné počtení
Přátelství je jako domeček z karet. Stavíš stavíš, a najednou zafouká větřík a domeček spadne. Můžeš ho znovu postavit, ale už to nebude jako dřív. Nakonec tě to přestane bavit a karty tam necháš jen ležet. Pak vzpomínáš jestli to bylo to pravé.
Rychle běžela ze školy, nechtěla aby někdo viděl její slzy, jenž se jí řinuly po tváři. Byla na štvaná, nejen na ostatní, ale hlavně na sebe. Konečně se objevila před vchodem do paneláku. Roztřesenýma rukama našla klíče a otevřela, nečekala na výtah, který by jí mohl odvézt až do patra kde bydlí. Utíkala po schodech několikrát spadla, už stála u dveří, trochu potlučená ale stála. Otevřela dveře bouchla jimi a utekla do svého pokoje, nedbaje na to že mamka bude nadávat, že se nepřezula. Zabořila obličej do polštáře a nechala do něj vsáknout slzy. Začala přemýšlet nad tím co se stalo. Proč to tak skončilo? Stačilo trochu závisti, malinko žárlivosti pak výčitky a nakonec hádka? Ne to nebyla hádka z očí do očí, to bylo přes prostředníka. A to ji štvalo nejvíc, kdyby jí to co chce řekla do očí? Ale ne vyhýbala se jí . Ona to chtěla urovnat, ale ne, nešlo to. Všechno se zhroutilo jako domeček z karet. Všechno do posledního detailu.
Zuřivě si setřela slzy a šla se kouknout do zrcadla. Rozhodla se, na nikoho se nevázat, nikomu nevěřit. To cos e stalo hodit za hlavu, vzpomínky měla stále v sobě, ty jí nikdo vzít nemůže, nikdo jí je nemůže zošklivit co zažila. Nahodila arogantní úsměv, bude dělat že jí to je jedno, nebude se už o nic snažit, když se sní začala hádat, když jí poslala tolik ošklivých věcí. Nebylo to pravé přátelství.. nebo ano?
Jen lehký větřík to můře odpovědět, jen ten může jednoduše rozbít snažení o vytvoření domečku z karet.
Zuřivě si setřela slzy a šla se kouknout do zrcadla. Rozhodla se, na nikoho se nevázat, nikomu nevěřit. To cos e stalo hodit za hlavu, vzpomínky měla stále v sobě, ty jí nikdo vzít nemůže, nikdo jí je nemůže zošklivit co zažila. Nahodila arogantní úsměv, bude dělat že jí to je jedno, nebude se už o nic snažit, když se sní začala hádat, když jí poslala tolik ošklivých věcí. Nebylo to pravé přátelství.. nebo ano?
Jen lehký větřík to můře odpovědět, jen ten může jednoduše rozbít snažení o vytvoření domečku z karet.



Krááásné!! Smutné, ale Kráááááásné! :´)
Vážně se ti to moc povedlo! :)