Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

5. Vítězné pády

10. června 2008 v 20:19 | Tara |  Nespoutaní
"A můžu se přesto na něco zeptat? Vždyť mám sestřenici, která je skoro stejně stará jako já, dostane jsem ze sebe otázky. Na obličeji babičky se mihl zvláštní úsměv vzápětí mizící.
"Ano samozřejmě že je skoro stejně stará jako ty, ale do Co se týče obrazu, kdo ví." záhadný výraz , který vyvolává zvědavost a napětí. Tak den skončil, babička odešla z místnosti a nechala mě tam samotnou, teda ne samotnou, nechala mě s Dickem, který již stál vedle křesla.


Seděla jsem v křesle ještě dlouhou chvíli a pozorovala plápolající oheň. Už mě to přestalo bavit! Vstala jsem a vydala se pryč z oné místnosti, sice si nepamatujíc cestu jsem naštěstí došla až do svého pokoje, vzala si tužku, papír a začala jsem kreslit. Netušíc co z toho vznikne, na mě po chvíli koukal jednorožec. Překvapovalo mě jak vypadá živě, přesto jsem dodělala ještě pár čar, které tomu přidaly ještě větší nádech dokonalosti. Povzdechla jsem si a začala jsem přemýšlet kolik je hodin, uvědomila jsem si, že přemýšlet nemusím, jelikož vedle mě na nočním stolku stojí můj budík. Věci na kreslení jsem položila na zem, zhasla světlo a zachumlala se do peřin. I když jsem si myslela, že jen tak neusnu, usnula jsem jako když mě do vody hodí. Snad se mi zdál i sen, ale ten si nepamatuju.
Ráno mě v pět hodin budila babička. Nevnímala jsem, a přetočila se na druhý bok
"No tak Naty, probuď se. Je čas splnit svoje první povinnosti"
"Povinnosti? Kolik je hodin?" zeptám se rozespale a snažím se otevřít slepená víčka.
"Ano povinnosti.A je pět hodin, tak sebou hoď. Musíš být rychle ve stáji, koně nepočkají. Herold ti vše vysvětlí." dořekla a pak mě sledovala ostřížím pohledem dokud jsem nevstala a nezačala hledat oblečení.
"Dick už tě pohlídá, já zatím jdu." jako ve zpomaleném filmu jsem hledala oblečení co by se hodilo na práci ve stáji. Konečně oblečená, jsem vyrazila co nejrychleji ven na zahradu a pak si to zamířila do stáje Dorazila jsem a akorád abych viděla do stáje vcházet babičku s Heroldem. Kousek jsem popoběhla.
"Tak jsem tady, co mám dělat?" optala jsem se a samotnou mě překvapilo s jakou vervou se do toho hrnu, jako bych se snad těšila. Viděla jsem Babičku jak se usmála, byl to jen nepatrný úsměv ale přece.
"Nejdřív si vyčistíš Bleska a Hurikána. Odvedeš je na pastvu, do ohrady kde jsi je viděla včera. Potom se koukneš jaký kůň je ještě nevyčištěný a též ho vyčistíš a odvedeš. Potom vymístuješ , zameteš, dáš vodu, ale to můžeš jít do boxu s hadicí. A pak můžeš jít do pokoje převléknout se no nejdřív se osprchovat a pak jít do jídelny se najíst. Snídaně jako obvykle v sedm hodin. Herold ti všechno vysvětlí a i pomůže. Ale zítra to budeš dělat už sama tak se připrav. Abych nezapomněla.. každý kůň má svoje vlastní čištění a vyčisti je pořádně." kývla na Herolda a odešla. Nešla zpět do domu, ale někam do lesa, jenž si za chvíli pohltil. Podívala jsem se na Herolda s otazníky v očích. Ten se na mě jen vlídně podíval, pokynul mi abych šla za ním a pomalu, jasně a hlavně jednoduše mi vysvětloval vše potřebné. Všechno jsem si zapisovala do paměti, jelikož jsme si moc dobře uvědomovala, že zítra to bude dělat sama, bez něčí pomoci.
"Pochopila jsi to alespoň trochu?" zeptal se mě Herold s úsměvem
"Ano, vysvětlil jste to moc dobře. Snad to zítra už zvládnu sama." odpověděla jsem též s úsměvem
"Můžeš mi klidně tykat." usmál se a pokračoval "Nepochybuji, že to zvládneš, pokud jsi ta pravá." jeho úsměv se ještě víc rozšířil a dál nic neříkal. Pomalu odcházel se stáje, já ještě chvilku stála v uličce mezi boxy, nakonec jsem se rozhoupala a běžela do svého pokoje. Přidal se ke mně i Dick, který zmizel jen jak jsem vešla do stáje. Přemítala jsem nad tím, věřila jsem, že to zítra zvládnu na jedničku.
Udýchaná jsem doběhla do svého pokoje a vzala si věci, které si vezmu na snídani a bleskurychle zaběhla do koupelny, kde jsem na sebe nechala spadat chladnou vodu. Oblečení co jsem měla u koní jsem dala do pokoje, rychle se podívala na budík. "nejvyšší čas jít na snídani" zašeptala jsem směrem k Dickovi a rychle se vydala do jídelny, kde již seděla babička.

Po dojedení snídaně jsem se již chtěla zvednout a odejít do svého pokoje. Babička mě však zarazila.
"Kampak Naty? Teď se hezky oblékneš do jezdeckého oblečení a půjdeš jezdit, nejdříve na Bleskovi a pak i na Hurikánovi."
"Ale já neumím jezdit!" zhrozila jsem se
"Neboj na Bleska se neučíš ovládat jako nic a na Hurikánovi to bude už hračka. A navíc budu na tebe dohlížet a prvně budeš jezdit ve velkém travnatém výběhu." odpověděla naprosto klidně a já se pomalu uklidnila, věřila jsem, že to dokážu. Už jsem vyšla z jídelny a znovu zamířila do pokoje se převléknout, Dick byl u mě, pořád.
Po pár chvílích přehrabování a hledání, jsem konečně našla jezdecké oblečení, pomalu jsem se do něj nasoukala a vyrazila do chodby. Potkala jsem babičku, nebo na mě čekala??
"tak jsem tady"
"To je dobře pojď, teď budeš jezdit se sedlem, tak ti ukážu jak se sedlá a uzdí."
"Jak teď se sedlem to snad pak budu jezdit bez něj?" optala Jsem se nevěřícně, odpověď mi byl jen tichý úsměv a letmý pohled. S nádechem jsem vyrazila vstříc něčemu neznámému, z čeho jsem již neměla strach.

"Naty tak dělej vstávej z té země, nic se neděje každý jednou spadne. Tak vylez na Bleska." poslechla jsem plná odhodlání jsem znovu nasedla. Uchopila otěže a pobídla Bleska, nejdříve do kroku, do klusu a pak už jsme spolu znovu cválaly. Při zatáčce kde jsem již několikrát spadla, jsem tentokrát vydržela sedět pevně v sedle. Vítězně jsem se usmála a odhodila všechny zábrany, jemně jsme pobídla Bleska do trysku, vychutnávala si pocit, který se blížil vzlétnutí. Pomalu mi začalo vadit sedlo, raději bych ho neměla, už jsme se těšila až budu jezdit bez něj. Tušila jsem že ještě několikrát spadnu, ale bude to stát za to.
"Skvěle Naty už ti to jde dobře, ještě chvilku a můžeš si sednout na Hurikána, už se těší." zavolala na mě Babička, naštěstí jsem ji slyšela přes vítr jenž jsem cítila. Usmála jsem se, teď už byla šťastná a rozhodnutá, že až odtud odjedu budu v ježdění na koni dobrá. Že budu stejně dobrá ne-i lepší než jezdec, jenž jezdí na koni například 6 let. Asi to zní přehnaně, ale já to v tu chvíli tak cítila. Byla jsem volná.. Stejně jsem se cítila i u Hurikána, možná se ty všechny pocity ještě znásobily. A i ten v němž mi překáželo sedlo. Poplácala jsem Hurikána po krku, položila na něj hlavu a tiše plakala štěstím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | Web | 10. června 2008 v 21:43 | Reagovat

Hezká kapitola, ale fakt tak nějak o ničem ..

2 Antionette Antionette | Web | 10. června 2008 v 22:10 | Reagovat

Pěkné pokračování. Je vidět, jak máš ráda koně. Ani se mi nezdá, že to je o ničem...

3 www www | Web | 11. června 2008 v 16:49 | Reagovat

Mě se taky nezdá, že je to o ničem. Vlastně je to moc hezká kapitola.

A jak už někdo napsal v minulém komentáři... je hodně vidět, jak máš ráda koně.

Těším se na pokráčko.   =)

4 °°...MrS.BuGi :)...°° // I ♥ you  my dear Sbéé!! °°...MrS.BuGi :)...°° // I ♥ you my dear Sbéé!! | Web | 11. června 2008 v 20:45 | Reagovat

Njn, pěkný

5 Leenikk Leenikk | Web | 14. června 2008 v 12:05 | Reagovat

Celkově se mi tvoje tvorba líbí, četla sjme teprve jenom tuhle povídku, takže ještě nemůžu přímo potvrdit, ale z těhle kapitol s emi zdá, že píšeš fakt slušně, líbí se mi to. I když možná je to trošku kratší ty kapitoly. Ale zase nemusíme aspoň číst nějaké kvantum toho. taky vidím, že máš ráda koně a že se v tom vyznáš:)) Ach jo, též bych chtěla umět jezdit, ale vůbec na to nemám buňky a navíc nemám čas, mno. Škoda.

Jo úplně jsme zapomnlěa na toho pejska, že je bernský salašnický, my máme sice křížence, ale zbarvení má po bernském, a taky je to takový náš mazel:))

No nic, takže tvoje tvorba je PRO MNĚ na 1-(to mínus za délku a ty přesné datumy, jak už jsme psala u předchozích kapitol)

Pa Leenikk

6 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 25. srpna 2008 v 10:49 | Reagovat

Moc pěkné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama