Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Vášeň tance

18. května 2008 v 2:24 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
Napsala jsem další jednorázovku, je to sice malinko starší, ale to nevadí. Už jsem to dala přečíst jednomu človíčku, a tomu se to líbilo, jak napsal tak dokonce moc :) Doufám že e to i vám bude libít :o)
Mějte se :)


Vítám vás! Proč to píšu, vždyť si to nikdo nebude číst, je to jen můj zápis v deníku. Zápis mých pocitů, a toho večera, kdy jsme zažila ten nejkrásnější pocit, jaký jsem si vůbec dovedla představit. Bylo to nádherné, k neuvěření, ale teď vám leze na mozek... co vlastně?..
Juana
Nádherný večer, snad lásky čas
Nebyl tu máj, jen chladná noc.
Měsíc všem přál dobrou noc.

Po ztichlé večerní ulici se procházela potichu našlapující dívka, právě ve vracela z taneční školy. V hlavě jí hýřilo tolik myšlenek. V tanci moc nevynikala, zatím všechno zkazila, nenaučila se kroky nic. Učitel tance jí napomínal, zatím s ní měl trpělivost, ale ostatní... viděla jak se jí za zády pošklebují a ukazují na ni. I ten její partner, horšího si nemohla přát... nebo to byla jen její chyba?
Pravá noha doprava, levá krůček dozadu, pravá nožka do předu, levá do strany atak dále atak dále. Opakujíc si v duchu, stále do kola, a doufajíc, že si to pamatuje správně, aby zase neudělala ostudu.
Myšlenkami se potulujíc v neznámu, skončila až na malém úplňkem osvětleném plácku poblíž malého jezírka, jehož břehy jinak lemovaly mohutné listnaté stromy. Odpoutala se od toho se se stalo v tanečním sálu a svůj zrak upřela na měsíc. Z vlasů uspořádaných do drdolu sejmula sponky a zlostně strhla gumičku, jenž byla poslední kousek tvořící ten ohavný účes, který tolik nesnášela. Hnědé trochu vlnité vlasy ji spadly na ramena, a vítr se ujal vlády. Pohrával si s nimi, čechral je, splétal a zase rozplétal. Juana pomalu zavřela oči, z nich jí skanula slza, roztříštěna o kamínek, jako bezcenné sklo. Z ramene setřásla obtížný batoh i tenkou bundičku. Odhalila se její nahá ramena a tmavě zelené triko na ramínka. Vzpomněla si ještě na jednu přítěž, a tou byly boty, rychle si je zula a tělem jí projela vlna štěstí jakmile se bosou nožkou dotkla porosené trávy. Nakonec si rukama nechtěně upravila dlouhou vínovou sukni z lehké látky, která připomínala pavučinu.
Pravou nožkou udělala nesmělý krok v před, najednou se však, jako by si něco uvědomila, zastavila se , svěsila ramena a pozorněji začala zkoumat hladinu jezera, od které se již odráželo pár jasných hvězd, ale stejně měsíc v úplňku byl to nejhezčí, co viděla. Fascinována výjevem, neslyšela křupnutí větvičky, šustění trávy pod nohama příchozího, ani jeho dech či tlukot srdce.
Kolem jejího pase se ovinula svalnaté paže. Juana nadskočila a v mžiku se dívala do vážné, ale uklidňující tváře. Pozorně si prohlédla, jeho černé oči, u nichž nebyly vidět zorničky a ještě černější podlouhlé vlnité vlasy. Oči ji spočinuly na rtech, ty teď pohrávaly v menším úsměvu. Rukou, stále obtočenou kolem jejího pase, si jí přitáhl blíž k tělu. Teď cítila jeho vypracované tělo, i slyšela zběsilý tlukot jeho srdce, nebo to bylo její vlastní? Tělem jí projel nepopsatelný pocit, jaký ještě nikdy nezažila s nikým u něhož byla tak blízko.
Onen neznámý jí pohladil po tváři donutijíc jí, se mu podívat do očí. Teď byla jako hypnotizovaná, strnule čekala, co přijde dál. Rukou, jenž ještě pře malou chvílí hladil líčko, jí vzal za ruku, přiblížila si jí ke svým rtům, které se jí lehce dotkly zápěstí. V břiše jí začal poletovat neodbytný motýlek.
Spojené ruce odběhly od jeho rtů a oba ve stálém očním kontaktu černých a hnědých očí, začali tancovat.
První váhavý krok byl směrem k jezeru, potom už byly jistější a jistější. Tanec neměl žádná pravidla, připadalo jí jako kdyby oba splynuli v jedno tělo, v jednu duši. Každý plnil myšlenky toho druhého, v přesném pořadí.. Žádné určité kroky, byla tu jen volnost. Tu otočka, zvedačka, záklon, kok doprava, doleva, znovu otočka, oddálení a zase přiblížení těl. V jejím těle se probouzel oheň, už na něj měla založeno jen ta jiskra chyběla, jedna jediná jiskřička a už tu byl požár. Nezkrotný, plný energie. Neznámý se jí nesnažil krotit, spíše jí v té nezkrotné vášni ještě víc podporoval.
Všude se rozléhala neslyšitelná hudba, parket byla zelená tráva, teď již sešlapaná. Osvětlení vznikající z měsíce, mělo stříbřitou barvu a všechno na co dopadlo získalo zvláštní nádech tajemna.
Krajem se rozlehl zvon odbíjející půlnoc, v tu chvíli tanec ustal. Spojení jako by se přerušilo, ale přece udýchaná Juana zůstala v objetí Neznámého. Cítila se v tak v bezpečí. Unavená po živém a vášnivém tanci, přesto se cítila v bezpečí. Hlavu si položila na jeho rameno, ale před sebou pořád viděla jeho oči, bezedné černé díry, jenž jí i při zápalu tance stále, i při tom největším požáru, přikládaly polínka.
Zvednutí hlavy, okamžité střetnutí očí, dvou bran do duše. Sklonění hlavy, přitisknutí horkých rtů zavření očí, a zrychlující se tep. Vzplanutí citů.
Dvě postavy stojící naproti sobě, dívající se upřeně do očí a dorozumívajíc se jen pohledem.
Blyštivý démant stekl z oka, přes dychtivé usmívající se rty až na bradu a skápnoucí na bílou košili Neznámého. Poslední pohled, lehké kývnutí a pak už jen odcházející mužská postava ve tmě. Juana i přesto, že ho viděla odcházet byla šťastná, věděla, že se uvidí, uvidí se znovu pod noční oblohou se zářícím měsícem.
Ano byl to nádherný pocit, několikrát se opakoval. Možná byl i silnější, chvíle se měnily, byly živější, vášnivější. Jenže jsme nemluvili, něco mi v tom bránilo. Něco, něco silnějšího. Ale já měla ten pocit, tu skutečnost že umím tančit, že můžu být kdykoliv pomocí tance svobodná a nespoutaná jako, ne jako pták spíš jako vítr, jako oheň země voda, jako všechny živly. Ten pocit, že jsem se o něm dozvěděla až příliš mnoho věcí, jenž mi zdělil při tanci. Snad i jeho jméno jsme zjistila, nebo jsme ho připsala k jeho tváři. Gabriel to je ono. To jméno jenž na něj pasovalo, ale chtěla bych vědět víc víc než teď víc než před tím.
Končím, už tu nebudu více, jdu totiž... TANČIT...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 18. května 2008 v 9:22 | Reagovat

Ach, Tařičko to bylo překrásné. :o) Tak strhující. :love:

Popis půnoční krajiny, tance, JEHO... :love: Moc se ti to povedlo.

Povídka je stejně jako ten tanec plná energie a vášně a... tance. :love:

2 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 18. května 2008 v 12:12 | Reagovat

nádherná povídka! ta se ti zase povedla :) prostě. tvoje povídky se dají číst pořád dokola a nikoho to nomrzí :) a souhlasím se sil :) ^^

3 Eliška Eliška | Web | 18. května 2008 v 14:16 | Reagovat

Strašně krásné a romantuické :´)

4 °°...MrS.BuGi :)...°° // YoUr EsBéČkO <3 =) °°...MrS.BuGi :)...°° // YoUr EsBéČkO <3 =) | Web | 18. května 2008 v 20:15 | Reagovat

Pěkníé .)

5 Kaaaja Kaaaja | Web | 18. května 2008 v 22:57 | Reagovat

Taruš, jedním slovem.. Úžasné!

Jejdanane, *podívá se doprava doleva, zda vedle sebe neuvidí onoho báječného tanečníka a zklamaně vzdychne*

Je to krásné! Tvé příměry jsou perfektní, hravé, miloučké a děj je tak poutavý, že člověk nemůže skončit, než si to dočte do konce. :oops: :o)

Líbilo se mi to, mocka!

A Gabriel? Uchm, mě napadlo při tom nebo ještě před vyslovením toho jména, že je to anděl. :ooops: :oops: :oops:

Krásné, opravdu! :o)

6 Bookress Bookress | Web | 20. května 2008 v 20:58 | Reagovat

wow tak to je opravdu uzasne....myslim ze ta povidka ma velmi zajimavy  a odvazny namet...odvazny proto, protoze ja bych se bala napsat o necem tak...tak kazdodennim jako tanci...bala bych se, ze by to byla nuda..ale ty ses toho chopila uzasne a vysledek urcite neni nudny je supr, krasny a tvoje povidka me utvrzuje jen v mem presvedceni, ze nebyt pridavnich jmen, tak je cestina chuda a nevyrazna, ale takhle....:-) moc hezke...

7 Kiriki Kiriki | Web | 21. května 2008 v 14:16 | Reagovat

Teda Taři... *o* To bylo něco tak úžasného!!!!

Fakt nááádhera! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama