Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Sen

21. května 2008 v 19:07 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
Ahojda všichni:) stvořila jsem povídku, je to takový hokus pokus. Někdo mě totiž přemluvil abych napsala něco vtipného a veselého :D tak jsem se to to pokusila adopadlo to.. no to uvidíte XD


Kráčela svižně a radostně potemnělou uličkou. Právě odešla z oslavy své kamarádky, na které potkala několik skvělých lidí, skvěle si zatancovala, pobavila a vypila i pár skleniček alkoholu, přesto se cítila krásně svěží, a nabitá energií Připadala si přímo báječně, skoro celou cestu domů si prozpěvovala.
Když dorazila k baráku, vytáhla si z kapsy klíče a odemkla si. Svěže vyběhla po schodech až do třetího patra. Tam si znovu vyndala svých pár klíčů a odemkla poslední překážku, která jí dělila od sprchy a postele. Potichu za sebou zavřela dveře a snažila se co nejrychleji sundat boty, bohužel při této činnosti spadla na zem. Dál už se jí nestalo nic zajímavého, šla se osprchovat, natáhla si svoje triko s nápisem policie na spaní, a šla do svého pokoje. Přemýšlela jestli si má ještě chvilku číst, ale pak to zavrhla, jelikož se při letmém pohledu zahleděla na hodinky a ty ukazovaly za pět minut dvě hodiny. Sice nevěděla proč, ale začala se smát, když se utišila zjistila, že už jsou dvě hodiny, takže tím pádem se smála pět minut. Nevěřícně zavrtěla hlavou a tím si rozestlala postel, vlezla si do ní, jedním hmatem zhasla lampičku na nočním stolku, zavrtala se do peřiny a velice rychle se ponořila do říše snů.
Sice nevěděla jak, ale dostala se do třídy plné prvňáčků mezi, kterými bylo i pár odrostlejších žáků. Zmateně se rozhlížela kolem. Nechtěla tu být, třída ji připadala.. směšná. Samí klauni, trpaslící, na stěnách byli barevní motýlci na louce plné stejně barevných kytek. Objevilo se tam taky typické půlení tráva a nebe a v rohu neuměle nakreslené slunce, vlastně jich bylo hned několik. Hnusilo sej to a tak vstala, z miniaturní lavice a ještě miniaturnější židličky. Jakmile povstala všechno jí připadalo ještě menší. Rychle našla dveře a vyrazila k nim, ale to se k ní přiřítila mrňavá učitelka a něco na ni řvala vysokým a pisklavým hláskem. Nevšímala si jí, jen si obešla a snažila se vysoukat z mini dveří. Povedlo se jí to. Ale to se ocitla v tmavém lese, už byla v normální velikosti. Najednou se jí před očima objevil podivný tvor, moc ho neviděla protože byla tma.
"Kde to jsem a co jsi ty?"
"Jsi tam kde si a já jsme to co jsem." odpověděl
"Cože????"
"Ty máš ale krátké vedení!" zasmál se skřehotavě, ale ona rychle odpověděla.
"Ne nemám ho krátký, ale strašně moc dlouhý abys věděl, takže z toho klidně může být železnice kolem celého světa a možná i víc" odpálkovala ho a pokračovala dál. Najednou se objevila někde na mýtině kde skotačilo pár zvířat. Hrála nějakou podivnou hru, vypadalo to na babu. Ona nepřemýšlela a hnedka se zeptala.
"To hrajete na babu?" všechna zvířata se jako na povel zastavila a měřila si ji podivným pohledem
"Co to je?" zeptalo se to největší z nich
"Hra, u ní se taky takhle běhá." nejvyšší se podíval po ostatních vybuchl smíchy.
"Hra tohle není hra a už vůbec neběháme ale plaveme!"
"co?? jak plavete běháte!"
"Prosim tě ty tvoje slova co vypouštíš z ucha jsou vypatlaná asi jako ty!" asi si myslel že ji odpálkoval, ale to se mílí, v zásobě měla ještě pár es na svou obranu a uzemnění.
"Moje slova nejsou vypatlaná! A jestli si to přece jen že jsou vypatlaná jako já tak to se šeredně mejlíš!! já jsem vypatlanější!." a s tím odkráčela od té podivné bandy. Jen co se otočila ocitla se zase někde jinde. Tentokrát to nebyla taková sranda jako prve. Strachy se přikrčila u stromu, kterému už hořela koruna.
"Sakra co to k čertu je, proč tu hoří??" najednou se přímo za jejími zády ozval výbuch. Ne výbuch smíchu, ale opravdový nefalšovaný výbuch nějaké trhaviny.
"Tady jsou snad nějací pyromani." šeptala si potichu a radši se odplížila někam jinam. Doplazila se někam kde to už nehořelo a ani už neslyšela výbuchy, v s úlevou se opřela o chladný kámen. Sice to tak vypadlo, ale to kámen rozhodně nebyl, jelikož se pohnul a někam odběhl, takže spadla na záda do louže. S tichými nadávkami se zvedala a spatřila... spatřila draka, který na ni dost nedůvěřivě a zamračeně koukal. V duchu začala koktat, a pomalu se začala zvedat. Když drak trochu zachrčel a otevřel pusu, už se nenamáhala dělat pomalé a klidné pohyby, rozeběhla se co jí nohy stačily pryč od draka. Při tom hlasitě křičela.
"POMOOOOOC, VŠICHNI DO KRYTŮ RYCHLE JE TU DRÁÁÁÁK" za zády už cítila žár ohně, který drakovy vyšlehl z pusy.
Dál se nedozvěděla nic, protože se s trhnutím probudila. Otřela si pot z čela.
"Sakra to byl sen, proč se mi to jen zdálo?" ptala se sama sebe, ale to si všimla že neleží ve své posteli, ale že leží u naplno zapnutého topení. Taky si všimla že už je čas vstávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Antionette Antionette | Web | 21. května 2008 v 19:17 | Reagovat

Mooooc pěkná povídka :) A skvěle napsaná. Nádhera *palec* *srdce*

2 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 22. května 2008 v 14:44 | Reagovat

:D:D:D Moc pěkné. :D Moje sny jsou o proti timuhle naprosto normální. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama