Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

4. odpovědi nebo více otázek?

22. května 2008 v 6:38 | Tara |  Nespoutaní
Pomalu jsem si vybírala, jaké oblečení si vezmu na večeři. Rozhodla jsem se pro modrou sukni a bílou halenku. Konečně nastal čas jít na večeři, Dick vystřelil ze dveří jako raketa, ale u schodů na mě počkal se snad omluvným výrazem. Přátelsky jsem ho podrbala za ušima a s nádechem vyrazila do jídelny. Babička tam ještě nebyla, zastavila jsem se těsně u stolu a s údivem jsme si všimla, že je celkem slavnostně prostřeno. Plna očekávání se posadila na židli, Dick odběhl na svoje místo posadil se a čekal na svůj příděl. Naučil se to rychle, asi se mu tady moc líbí. Problesklo mi hlavou zatímco jsem netrpělivě čekala. Místnost ponořená do ticha jenž přerušovalo tiché tikání hodin, se náhle rozjasnila. Nejdříve jsme si neuvědomovala co se stalo, než mi došlo, že se rozsvítil lustr nad stolem. Jakmile jsme se vzpamatovala uviděla jsem babičku již sedící na svém místě a před sebou talíř dobrého jídla.

"Můžeme jíst." nebyla to otázka ani rozkaz jen pouhé konstatování dané situace.
Při jídle se nervozita a zvědavost stupňovaly, ale snažila jsem se uklidnit, aby to babička nepoznala. Konečně dojedeno, slušně jsme odložila příbor a čekala, Babička nějak moc nespěchala, jakoby zkoušela co vydržím.
" Jak ti chutnala večeře Naty?" zeptala se naprosto klidně a zkoumavě si mě prohlížela.
"Večeře byla velice dobrá, a taky mě velice zasytila. Doma jsme nikdy takové večeře neměly." snažila jsem se odpovědět spisovně a naprosto klidně. Povedlo se mi to, poznala jsem to díky tomu, že se Babička usmála.
"Půjdeme někam na příhodnější místo." Pokynula mi, abych šla za ni. Zase mě vedla nějakou chodbou, ne jejímž konci byly vsazené mohutné dřevěné dveře. Babička je opatrně otevřela, jako by se bála, že způsobí hluk, nebo se s nimi něco stane. Vešla do pokoje, za ní já a hned Dick. Dveře jako by se snad sami zavřely, nebo to byla babička, to nevím, protože jsme zase stála jako opařená nad krásou pokoje.
Dolní polovina zdí byla vyložena dřevem tmavší barvy. Horní půlka byla vymalována do světlé bary mezi hnědou a oranžovou. Na stěnách se opět objevily obrazy přírody a zvířat. Občas se mi zdálo, ale byl to určitě jen klam, jako by po vyobrazené krajině přeběhla lidská bytost. Musela to být jen hra světel a stínu, nic takového není možné. Z obrazů jsem přesunula oči ke kamennému krbu, v němž již plápolal hravý oheň. Kdy se zapálil? Problesklo mi v hlavě, ale dál jsme se pořád zaměřovala na vybavení místnosti. Naproti krbu byla dvě rozložitá a na pohled pohodlná křesla. Kousek před nimi byl malý stolek, s vázou a kyticí květin. Dál jsem se podívala znovu ke krbu, už tam totiž na koberečku ležel Dick. Musela jsem se usmát. Potom jsem svůj pohled zaměřila na strop, ale žádný lustr jsem neviděla, ale povšimla jsem si lampy v rohu místnosti. Taky zde bylo okno, toho jsem si dříve nevšimla jelikož byly zatažené závěsy. Teprve teď jsem si všimla již sedící babička, pokynujíc mi abych se přidala. Se zaváháním, jsem se uvelebila v křesle a čekala.
"Tak určitě jsi pořád kladeš otázku co tu děláš, a hlavně proč tu jsi." začala babička, já jen přikývla a ona hned pokračovala.
"Tvoje matka u mě taky byla, a jestli se chceš zeptat proč ti nic neřekla zavázala se že bude mlčet..
Takže kde jen začít? Asi od začátku." usmála se.
"Náš rod je velice starý, asi o něm nic nevíš. Protože si nikdy neměla tu čest. Už celou řádku let se táhne to, že se v každé nová rodině narodí jen jedna holka a další děti jsou kluci. A tak je to pořád. Vždy jedna dívka, jedna křehká bytost, která spatří světlo světa. to možná pochopíš časem.
Další informace, a ta je důležitá, protože se možná týká tebe. Já tu nežiji od mala, bydlím tu tak od svých třiceti let. Dříve jsme taky nikdy neseděla na koni, ani jsem je nějak neobdivovala. Nemilovala jsem se tak vřele jako teď a jako před několika roky, kdy jsem na tomto místě strávila pár dní svého života. Pokud by jsi se chtěla zeptat proč tu není tvoje matka tak to je jednoduché, nevyhovovala, neměla předpoklady, které ti časem vysvětlím. Teď se je dozvědět nemůžeš, jinak by jsi se tím až moc zabývala a nemuseli by se projevit. Samozřejmě tu vzniklo několik dalších otázek, na které ti dám odpověď později." ukončila a já zírala s otevřenou pusou.
"A můžu se přesto na něco zeptat? Vždyť mám sestřenici, která je skoro stejně stará jako já, dostane jsem ze sebe otázky. Na obličeji babičky se mihl zvláštní úsměv vzápětí mizící.
"Ano samozřejmě že je skoro stejně stará jako ty, ale do Co se týče obrazu, kdo ví." záhadný výraz , který vyvolává zvědavost a napětí. Tak den skončil, babička odešla z místnosti a nechala mě tam samotnou, teda ne samotnou, nechala mě s Dickem, který již stál vedle křesla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | Web | 22. května 2008 v 11:08 | Reagovat

Jů, to je zajímavé .. Moc se těším na pokračování, je to krásné!

2 www www | Web | 22. května 2008 v 17:31 | Reagovat

Týýý jo! Zajímalo by mě jak se to vyřeší.

Honem dááááál!!!!   =D

3 Antionette Antionette | Web | 22. května 2008 v 18:59 | Reagovat

Suuupeer :) Moc pěkné... Píšeš stále lépe a lépe. Těším se na dalšííí :D

4 Kiriki Kiriki | Web | 22. května 2008 v 21:26 | Reagovat

Rychle pokráčko!!! :D To je tak děsně tajemné a záhadné!! :D Waw! :D

5 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 26. května 2008 v 17:35 | Reagovat

Uch, teda Taři, ty nás napínáš. ;-)

6 Leenikk Leenikk | Web | 14. června 2008 v 11:57 | Reagovat

Hmm. fakt jsme napnutá, co to vlastně je a cos e bude dít!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama