Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

3. Zahrada

11. května 2008 v 1:00 | Tara |  Nespoutaní
Konečně, vlastně jaký konečně babička dorazila přesně. Mile jsem se usmála a na pokyn vstala.
K mému překvapení, jsme nevyšly hlavním vchodem, ale mířily na druhou stranu domu. Za chůze rozhlížejíc se po červené chodbě, všude visely obrazy. Z nich se na mě dívaly různé obličeje, přátelské i nepřátelské či lhostejné. Všechny vypadaly stejně, stejný výrazy i rysy, Viděla jsem i Babičku, i svoji matku, ale ty mě nezaujaly. Šli jsme dál jenže mě něco zarazilo , byly to dva obrazy.

Na jednom byl velice hezký kluk, s tajemným výrazem ve tváři a ještě tajemnějším úsměvem. Na obrazu byly zachyceny hluboké bouřkové oči, ale mě připadalo, že ve skutečnosti jsou mnohem hlubší. Měl trochu pobledlý obličej, který rámovaly černé delší vlasy. Obraz mě přímo fascinoval. Ale odtrhla jsem od něj oči, protože jsem se zadívala na druhý z obrazů. Byla a na něm dívka, s dlouhými tmavě hnědými vlasy a oči stejné bary jí vystupovaly z krásného a příjemného obličeje, na kterém se též rýsoval závoj tajemství. Po chvíli mi to ale došlo, ta dívka jsem snad byla já, nebo se mi hodně podobala.
Po tváři mě pohladil ranní větřík a já se konečně úplně odtrhla. Jakmile jsem vyšla z chodby a zavřela za sebou dveře, zůstala jsem nevěřícně stát. Zahrada, jestli se něčemu hodně rozlehlému dá tak říkat, byla nádherná. Po mé levé straně vedla úzká pěšina, na jejímž konci spatříc třpytící se vodní hladinu většího jezírka. Též se tu nacházelo pár laviček, byly tu i záhony s nádhernými květinami, které jsem v životě neviděla. Vysazené tu byly i rozličné stromy, které zaručovaly stín a skrýš. Přímo naproti sobě jsem měla cestu, vedoucí do šumícího lesa. Po pravé straně se nacházela velká ohrada a v ní několik koní, nad jejich krásou jsem strnula.
Babička mě postrčila, abych šla blíž k ohradě. Opřela jsem se o ní a kochala se pohledem na ta krásná stvoření.
Byli tu dva hnědáci, čtyři černí koně, pět rezavých, jeden flekatý a nakonec dva tmavě šedí, takže celkem j čtrnáct. Od srsti se jim odrážely sluneční paprsky, hlavy měli skloněné jak utrhávali kusy čerstvé a zelené trávy. Pokud se pohnuli, bylo vidět jak se jim pohybují svaly. Dívala bych se se dlouho, klidně i celý den, jenže tu byla Babička a ta mě vyrušila.
"Nádherná zvířata a tak ušlechtilá. Jsem na ně náležitě pyšná. Toho tolik už udělali a vykonali."její hlas zněl tak jemně, ty koně musí opravdu moc milovat. Ani se nedivím, jsou moc krásní.
"Představím ti je. Ten jediný flekatý se jmenuje Rufus, jemu pět let, a je to potomek šedé kobyly, která se jmenuje Karen, její deset let, ten druhý šedý kůň je klisna Lea,které je devět let. Rozeznáš je podle toho, že Karen má černou hřívu i ocas, ale Lea má hřívu černou a ocas stejné barvy jako srst na těle." odmlčela se jako by hledala, jakého koně mi představí dál.
" Další tu je hnědá kobyla Kréta, té je patnáct let, už je na odpočinku, jelikož už měla čtyři nádherná hříbata s druhým hnědým koněm s bílým pruhem na nose, je to čtrnáctiletý hřebec se jménem Faust . Dvě ze čtyřech hříbat jsem si nechala, jsou to ti rezavý. Hřebeček a klisnička. Hřebečkovi se jménem Apač je pět let, klisnička se jménem Kedra má bílé podkolenky, jsou jí tři roky, poslední hříbě Kréty. Kedra je ještě neposedná a plné hříběcí aktivity, ale bude se tento rok obsedávat. Plně jí věřím, vím že bude stejně dobrá jako její matka." zase odmlka, kdy jsem se koukla do jejích očí, které zářily ještě větší láskou.
" A ty čtyři černí, dvě jsou klisničky a dva hřebci. Začnu u klisniček, ta s tou jednou ponožkou na přední pravé noze se jmenuje Chica (Čika), a právě dosáhla věku šesti let, je trochu neposedná, ale přesto je spolehlivá. Druhá klisnička se jmenuje Aura a je jí 5 let. Ti dva hřebečkové se jmenují Blesk a Hurikán jsou jim 4 roky. Jsou zvláštní už protože to jsou dvojčata. Porodila je jedna moje klisna, která bohužel zemřela. Jelikož jsme jí uspali a udělali menší císařský řez. Z jednoho koně byli dva." posmutněla, ale přesto se z očí nevytratila něha.
"Tak a jistě jsi si všimla, že je výběh rozdělený na polovinu a na jedné straně je ohrada vyšší, a to z toho důvodu, že tam jsou hřebci. A teď k tomu nejdůležitějšímu, budeš jezdit a starat se hlavně o Bleska a Hurikánem." odpoutala se od ohrady a šla k menší kamenné budově.
"Ale, ale já neumím jezdit, koně mám sice ráda, jenže nikdy jsem na nich neseděla, tedy možná jednou... párkrát na pouti." začala jsem urychleně blekotat, odpovědí mi byl jen záhadný úsměv, a pohled. Jako kdyby věděla víc než já, jako kdyby o mě věděla něco co já sama nevím. Musím to zjistit. Snad se dnes večer něco dozvím.
Babička mě ještě představila každému koni osobně, nevím proč , ale jí to připadalo důležité. Nechtěla jsem jí odporovat ani jsem nemohla, ten pocit co tu byl když do mě Kedra zvědavě dloubla čumákem, rozlila se mi po těle radost.
Trvalo to do svačiny, jenž se konala venku. Další věc bylo seznámení s prací ve stáji.
Málem bych zapomněla na Dicka, který byl vždy u mé nohy, nebo si jen na chvíli odběhl něco prozkoumat. U oběda se nedělo nic zvláštního. A po obědě, babička navštívila můj pokoj a přinesla mi další oblečení, jenž mi pomáhala naskládat do skříně. Při tom mi nějaké svršky ukazovala a říkala, na co jsou, na jakou příležitost atd atd. Na konec mi dala jezdecké oblečení. Mezi srovnáváním a povídáním, byla další svačinka. A nakonec večeře, při které, nebo po ní?, jsem se měla dozvědět něco víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 11. května 2008 v 9:29 | Reagovat

Skvělé, Taři. :o) Koníci se mi okamžitě zalíbili. :love: A ... nenapínej. :D

2 Eliška Eliška | Web | 11. května 2008 v 9:46 | Reagovat

Wow, skvělé, moc se těším na pokračování! =)

3 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 11. května 2008 v 11:21 | Reagovat

krásné.. ty se prostě nezdáš, ale píšeš opravdu skvěle :) ;-) jo a an sektě nebo na mým webu je nová povídka.. darren+debbie.. teda v  tomhle případě spíš - :)

4 Antionette Antionette | Web | 11. května 2008 v 21:56 | Reagovat

Opravdu moc hezké :) Těším se na pokračování...

5 www www | Web | 12. května 2008 v 14:45 | Reagovat

Tohle je prostě skvělí dílek! Moc se ti povedl.

Ty prostě píšeš bezvadně.

Už se těším na pokráčko!   =D

6 Kiriki Kiriki | Web | 13. května 2008 v 20:30 | Reagovat

Kráásňoučký díleček! x)

7 Leenikk Leenikk | Web | 14. června 2008 v 11:51 | Reagovat

Moc pěkný popis! fakt krása! Ale možná se mi zdálo přehnané u každého říkat, kolik má kdo let a od koho to je matka a tak. Stejnak si to nezapamatujeme. Ale jinak fakt super, baví me to moc! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama