Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Smutek spadající na řasy

29. dubna 2008 v 15:19 | Tarantule |  Jednorázovky a další drobky
Nějaká divná nálada? asi ano, psala jsem to totiž po tom co se mi kámošky svěřila se vým trápením, tak asi proto takové smutné . i když ten konec nevím, mělo to mít původně jinou podobu, na jedno téma a jinak zformulovaný a podobně. Doufám, že v tom nebudou žádný chyby, projela jsem to a nic jsem nenašla :) ale už pěkné čtení.
P.S. Je to věnované všem kdo čtou moje "úžasné" povídky :)

+ Opět je tatko jednorázovka doplněná obrázkem od Kájuly :)

Vička pevně stisknutá, až to bolí. Dlouhé nevýrazně nalakované nehty bořící se do měkké pokožky rukou. Rty semknuté, až místo dřívější nádherně plných a rudých se objevila jen bělavá čára. Tolik pocitů, tolik vzpomínek, tolik emocí, jenž mě pohltily a odsoudily k samotě, strachu z neznáma a bolesti. Bolesti tak kruté, že jsem se nemohla ani hnout.

Vzpomínky, tu bolest způsobovaly vzpomínky. Bylo to mnohem horší než ve skutečnosti, to mě tolik nebolelo, ale teď, teď když jsem si konečně vzpomněla a prožívala to chtě nechtě znovu a znovu, pořád dokola. Bloudila jsem v bludným kruhu jenž jsem nedokázala zastavit, nebo jsem čekala, že to někdo udělá za mě?
Slyším nádhernou hudbu, velice smutnou ale přesto nádhernou. Uklidňuje mně, a to tím, že cítím kolik je v ní obsaženo bolesti, víc než ve mně. Po tváři se mi skutálí třpytivý diamant, který nezůstane osamocen, po chvíli jich je stále víc a víc až to vypadá spíše na diamantovou řeku.
Co se stalo stalo se, to mi říká moje mysl probouzející se z otupělosti. Ale nejde jen tak zapomenout, když to vidím před očima, celý ten krutý a bolestný den.
Nejdříve můj otec, můj vlastní otec naplněný nenávistí ke svým dětem, a rodině vůbec mě zmlátil, to mi nevadilo i když to bolelo mě, horší bylo když mě násilně přinutil dívat se na svého mladšího bezbranného bratra. Chtěla jsem se z pout jenž mě svíraly vytrhnout, pomoc, ukončit ten srdcervoucí nářek ten krutý chechot rozléhající se všude kolem a bodající mě u srdce. Nevím kdy, ale křik utichl , zavřela jsem oči, doufala. To co si říkám nemohla být pravda, nemůže být mrtvý. Ale ano je, můj bratříček je mrtví. Záchvat zuřivosti zaplavil mé tělo, moji mysl, stejně jako nesnesitelná bolest ze ztráty. Tomu se ještě víc smál, vysmíval se. Připadalo mi, jako by nikdo bratříčkovi neslyšel, neviděl nepamatoval.
Moje maminka byla smutná, viděla jsme jí to na očích, i když se tvářila tak tvrdě a nepřístupně, jakoby netušila co se kolem ní děje. Můj otec si to myslel, posmíval se mi, jaká jsem padavka, slabota, měla bych se víc podobat matce. Silné a vyrovnané. Ano přála jsem si být jako ona, milá, hodná naslouchající mým pocitům, něžná, ochotná při tom silná a vyrovnaná, dokazajíc nést těžká břemena, jenže byla na mě naložena, nebo na ní. Dokázat se přetvařovat pro dobro druhého. Proto, aby mohl být tomu druhému nablízku, ale já..teda.... moje pocity myšlenky emoce se derou napovrch víc a víc. Začínám mít neblahý pocit podobnosti s otcem.
Opírajíc se o chladnou stěnu již druhou noc. Naslouchajíc té smutné melodii mého srdce. Moje duše se prázdná, já jsem prázdná celá, něco chybí. Sedím jako hadrová pana s prázdnýma očima, v lehkém úsměvu. I když jsem zesláblá, nebo spíše víc než slabá, tak se usmívám. Vidím totiž mého malého brášku, natahuje ke mně ruku, usmívá se. Bez zaváhání mu ji stisknu. Vstanu a odcházím s ním si sluncem zalité zahrady. Všechny špatné pocity ze mě opadaly, jako by nikdy nebyly. Všude vidím šťastné lidi, děti s veselými ohníčky v očích hrající si s květinami, zvířaty. Honící se, houpající se a hlavně smějící se tak šťastným a zvonivým smíchem, jaký jsem ještě nikdy neslyšela.
Cítím se najednou svěže, radostně a tak lehce. Podívám se na poklidnou hladinu jezírka a spatřím sebe. Krásnou dívku s dlouhými hnědými vlasy, černé oči plné radosti, ústa vytvarovaná a rudá. Žádné kruhy pod očima. Jen radost sršící z každého kousku těla. Čisté oblečení.
Otočím se na cestu odkud jsme přišli, vidím sebe, zplihlé vlasy na niž se pomalu nerozezná původní barva, otevřené tmavě zabarvené oči bez výrazu s velkými kruhy. Popelavé a strhaná tvář, rty popraskané a skoro modré. Na rukou škrábance, roztrhané oblečení a pod rukou plyšový medvídek. Smutně vyzařující obraz mého skutečného těla pomalu mizí v oslnivé záři. Minulost jako by už neexistovala, zaplavila ji mlha, nic mě tam nedrželo, snad jen matka, ale ta ta už přichází.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Antionette Antionette | Web | 29. dubna 2008 v 17:55 | Reagovat

Je to pěkné a smutné. Hezky napsaný.... :)

2 Eliška Eliška | Web | 29. dubna 2008 v 20:08 | Reagovat

Krásné a nevýslovně smutné ..

3 Simonita Simonita | Web | 29. dubna 2008 v 21:05 | Reagovat

mocka děkují za gratulaci =o))

4 Kaaaja Kaaaja | Web | 30. dubna 2008 v 1:41 | Reagovat

*pláče*

Taruš, to je tak... fňuk! Možná, pokud ti to nebude vadit a bude náladka, k tomuto drobečku zase něco nakreslím.

Chjo, uchm! :o(

OPravdu moc hezky napsané, perfektní, obsahově velmi velmi velmi depkoidní, i když ten konec je svým způsobem velmi dobrý! Jako... šťastný. :oops:

Hrozně se mi líbilo, jak jsi popsala vzhled té dívky před a po její smrti. :oops:

Ju, mhm, má to nějakou spojitost s Kapkami deště? :oops:

5 Kiriki Kiriki | Web | 30. dubna 2008 v 13:45 | Reagovat

Náááááááááááááádhera   T-T

: ´(

6 Tarantule Tarantule | 30. dubna 2008 v 14:09 | Reagovat

Antionette : moc děkuju :)

Eliška: děkuju :)

Kaaaja: děkuju za pochvalu, na obrázek se těším :)  a Spojitost s Kapkami deště to nemá, teda alespoň jsem nad tím nepřemýšlala

Kiriki: děkuju

7 Dadulinka Dadulinka | Web | 30. dubna 2008 v 17:57 | Reagovat

Páni!To musela bejt depka jako Macocha!!!  :)

8 gothic-itachi gothic-itachi | Web | 1. května 2008 v 9:26 | Reagovat

hezky napsané.. přesnějiřečeno... líbí se mi už jen ten titulk.. tak pěkné to je.. takové smutné... :(

9 www www | Web | 1. května 2008 v 9:38 | Reagovat

To je tak...smutné...   *stírá slzičku*

Ale moc krásné. Vážně píšeš nádherně.  =)

10 °°...MrS.BuGi :)...°° // YoUr EsBéČkO <3 =) °°...MrS.BuGi :)...°° // YoUr EsBéČkO <3 =) | Web | 1. května 2008 v 15:58 | Reagovat

Nádhera :)...

Chci se ti omluewit ale v termínu 2.5.2008 až 4.5.2008 tu nebudu takže se asik neozwu :'( Předem se teda omlouwám :)

Pp,zlatí =*

11 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 4. května 2008 v 17:08 | Reagovat

To je překrásné. Číst to o pár dní dřív, asi upadnu do hluboké deprese, z níž bych se dostávala několik týdnů. :oops: I tak jsem ale měla od začátku do konce slzy v očích. Pálily, potvůrky, ale já se nedala... :oops: :D

Neustále přemýšlím nad tím, jaký ten konec byl - šťastný nebo smutný? Sad... snad šťastný, protože ona také byla na konci šťastná. :oops:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama