Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Sama v temné uličce

10. dubna 2008 v 16:11 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
Toto jsem před chvílí (16:08) napsala do školy jako slohovou práci :) Mohla jsem si vybrat z různých témat např : příroda a já jsme přátelé, vesnice versus město, můj vesmír, to je jízda, nejhůř se cítím když... Ale vybrala jsem si tém "Sama v remné uličce"
Tak vám přeju pěkné počtení :)

Sama v temné uličce
Teď je to jako mlžný opar v její mysli, ale dříve to byla noční můra, která se vyplnila.
Stalo se to jednoho pěkného dne, zrovna slavila své třinácté narozeniny v kruhu svých nejbližších přátel. Na to co se dělo na oslavě, si nepamatuje, ale na co si velice dobře vzpomíná, je to, co se dělo potom. Přišla domů a než stačila odejít do pokoje, zavolali si jí rodiče.
"Pojď sem, chceme ti dát dárek." Do těla se jí dostal velice příjemný pocit radosti. Vešla do kuchyně a posadila se na již připravenou židli. Již usazená pohlédla do tváří jejích rodičů.
"Jaký dárek mi chcete dát?" vyhrkla s nadšením a čekajíc co to bude.
"Holčičko, dárek tady nemáme. Ale zítra ho již uvidíš." prozradila jí matka s úsměvem na rtech.
"Ale, ale jak zítra? Nemůžete mi to říct dneska?" optala se s nadějí v hlase, matka zavrtěla hlavou, ale otec na ní mrkl.
"Já ti to řeknu," odmlčel se a s úsměvem se podíval na svou družku "zlatíčko naše, budeme se stěhovat." pronesl nadšeně a matka zasněně povídala, jaké to bude, nádherné pokoje, čerstvý vzduch prvotřídní škola.
"No tak zlatíčko prober se." budila matka svoji dceru tichým a nasládlým hlasem.
"Mami, proč se na ten dům nemůžeme jet podívat až po obědě?" otázka však vyzněla do ztracena, jelikož se její matka rozpovídala.
"Drahoušku, už včera jsem ti již zabalila a tak se můžeme v poklidu nastěhovat. Jak jsem ti říkala včera, máme úplně nový interiér, takže stačí mít sbaleno oblečení a může se vyrazit." při posledním slovech pohlédla a pozvedla obočí."Dělej, nebudeme na tebe čekat věčně drahoušku, tak švihej ať jsi už oblečená a usazená v autě. Dívka seděla na okraji postele a nevěřícně vrtěla hlavou, jako by se snažila vymazat matčin změněný tón.
Nikdy by nečekala, že její nový domov, bude tak daleko od toho původního. Smutně se dívala z okna na krajinu, která se pomalu zahalovala do pláště noci a poklidně usínala. Postava na zadním sedadle auta, zavřela oči a čelo si opřela o chladné okénko, při tom přemýšlela, zda půjde druhého dne do školy. Odpověď na její nevyřčenou otázku se jí dostala, téměř okamžitě.
"Poslyš, zítra půjdeš normálně do školy abys nic nezameškala. Hned jak přijedeme si připravíš věci do nové školy a půjdeš spát."
"Ale já nevím rozvrh."
"O to si nedělej starosti, už jsem ti ho obstarala, i učebnice." než stačil někdo něco dalšího říct, auto lehce zastavilo před kamenným domem, který vyhlížel velice majestátně a staře.
"Vstávej musíš do školy. Tak dělej vylez z té postele jinak se nestihneš najíst." toho rána, byl velice nepříjemný budíček, ale přesto dívka vstala, oblékla se do stejnokroje vzala ze židle tašku a po schodech sešla do kuchyně, kde si mlčky vzala topinku. Po dojedení chabé snídaně, jí otec odvezl před školu, políbil jí na tvář, zamával a rychle ojel ze školních pozemku. Dívka strnule stála na místě, kde vystoupila a očima těkala kolem sebe. Rychle se však vzpamatovala a rozešla se do školní budovy. Nejdříve došla za ředitelkou, kterou najít nedělalo problémy. Jednoduše našla i svou třídní učitelku, která jí osobně zavedla do třídy a představila jí. S trochou červeně ve tváři se posadila vedle jedné, drobné dívky s plavými vlasy. A hodina proběhla dobře.
Zvoní, ozval se jí v hlavě hlas, jenž jí probral z přemýšlení. Poposedla si na židli a rozhlížela se po nové třídě. Byly v ní samé holky, které vypadaly velice mile. Chvíli seděla a přemýšlela, nakonec se rozhodla představit se ostatním. Přijaly jí velice přátelsky, a jí projel tělem velice hřejivý pocit, jenž ochladila další přestávka konající se venku na nádvoří. Ta, jenž o ní vyprávím, si to zamířila k rozložitému stromu. Pomalu už si chtěla sednou, když v tom se k ní přiřítili nějací smějící se floutci. "Ahoj, ty jsi nová?" ozval se jeden a k němu se přidal hned druhý "Víš mi tady nováčky nevidíme rádi." a další " musíš nám zaplatit nebo.." nedořekl jen se na ní výhružně podíval. "Ale, ale já žádné peníze nemám." zakoktala se a přemáhala tělo, aby se nezačalo třást strachem. " V tom případě." povzdechl si na oko smutně, jeden z nich. "Co....?" splynuvší jí ze rtů a však přerušeno bolestí v místě kde měla břicho. S bolestí se sesunula k zemi a z očí jí vytryskly slzy. "toto byl jen začátek, bude to horší."Bylo to milionkrát horší. Po těle měla stále více pohmožděnin. Bála se s tím někomu svěřit a tak ve strachu přežívala dva roky, těšíc se na víkendy a na prázdniny, které jí pomáhaly v tom, aby nabrala sílu a pokračovala ve stereotypu.
Nikomu nic neřekla ze strachu, že by to mohlo být horší a mohli by chtít víc. Dívky z její třídy to viděly, jak zjistila později, avšak nic neudělaly, též se strachovaly.. Po nocích tiše plakala a doufala, že snad něco se stane. Nestalo, musela ty dva roky přečkat a usilovně se snažit, aby se dostala na dobrou školu a nemusela se trápit tím, co jí dělali. Ale naštěstí dnes, již není polepená v temné uličce strachu, navrátila s do svého rodného města, našla si kamarádky, kterým se svěřila a konečně byla šťastná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | Web | 10. dubna 2008 v 19:08 | Reagovat

Hezké. Vážně moc povedené.

2 Dadulinka Dadulinka | Web | 10. dubna 2008 v 19:59 | Reagovat

kuk!

3 Dadulinka Dadulinka | Web | 10. dubna 2008 v 20:00 | Reagovat

Hezký to jo..ale čekala jsem nějaký drastičtější pokračování... :) to víš,moc čtu a koukám na televizi...

4 www www | Web | 10. dubna 2008 v 21:44 | Reagovat

Moc krásné! Od začátku až do konce...i ten název je trefný...

Jedním slovem nádhera...   *o*

5 Antionette Antionette | 11. dubna 2008 v 20:10 | Reagovat

Skvělý název :) A povídka je moc pěkná...

6 Kiriki Kiriki | Web | 13. dubna 2008 v 9:45 | Reagovat

Fakt se ti to povedlo :)

7 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 29. dubna 2008 v 6:59 | Reagovat

Taři, moc, moc povedené. :o) Jak už tu psaly přede mnou - od prvního písmenka až po to nejposlednější. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama