Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

21.Kapitola / konec

2. dubna 2008 v 19:26 | Tara |  Šepot noci
"Vstávat v takovou hodinu, chjo." mručela si pro sebe Sára a šla pomalu za Sebou, šli do dolní části domu, ale tam se nezastavili, Sára vypadala trochu překvapeně, když z obýváku šli po kamenných točitých schodech do černé temnoty.
"Páni" vydechla Sára, když dorazili až do konce. Spatřila totiž místnost, která byla velice příjemně zařízená, sice byly vidět kamenné zdi, ale to té místnosti přidávalo na kráse. Byl tam krb, který vyhříval celou místnost, podivným modrým plamenem. Uprostřed místnosti byl oválný červený koberec kolem něj byly rozloženy svíčky. Ve špatně osvětleném rohu místnosti spatřila gobelíny na niž byly vyobrazeny nějaké postavy, též tam bylo i pár obrazů. A pod nimi se rozkládal hnědý gauč se dvěma křesly.

"Páni tady, to vypadá nádherně." vydechla a nechala na sebe působit zvláštní sílu, která z tohoto místa vyzařovala.
"Chtěli jsme ti říct" začala Sebova máma a tím přerušila kouzlo a klid místnosti. "Musíme odejít, odstěhovat se pryč, aby se tvůj otec nenašel. Byl by schopný tě zabít." nabrala dech a pokračovala, "musíme si co nejrychleji zbalit a odstěhovat se odsud a to nejrychleji znamená za dva dny. Nejlepší bude, když se nemudeš ukazovat venku ty dva dny co budeme vše zařizovat. Jasný?"
"Ale..."
"Žádný ale Sáro, je to pro tvoje dobro."
"Dobře, a děkuji."
Všechno nabralo rychlý spád. Všechno. Dva dny jsem seděla a nic nedělala, při tom jsem vystřídala různé místnosti v domě. Bylo to velice podivné, ne podivné nneí to správné slovo, spíše nezvyklé. Jednou dokonce přišel otec a chtěl vědět kde jsem. Věděli že příjde tak jsem byla schované v té podivné místnosti. Už mi nepřipadala tak krásná a jedinečná, spiše plná smutku a nevyplněných přání. Jak já bych chtěla být doma se svoji mámou. Když nad tím tak přemýšlím, nevím jestli jsme udělala správně, ale co mi jiného zbýv8?? můj otec je vrah a má matka mrtvá. Ještě tu jsou příbuzní, ale ty jsou moc daleko. Co mám dělat? Jen čekat ano čekat.
Pokud se ptáte...ptáte vždyť si to píšu na papír a dělám jako kdyby jsem to říkala před davem lidí nebo minimálně před dvěma, nebo jedním, kterému vykám. Zajimavé myšlenky jen co je pravda. Ale teď k tomu jestli se ptáte kdy tohle píšu, nebo jsme psala tak asi čtvrtý den po tom co jsme odešli z mého rodného města. Připadá mi to jako měsíc, tak dlouho a přitom, tak málo na to abych zapomněla.
Je tu ještě jedna novinka možná už budu mít dítě se Sebou, ale není to jisté, i když by si to všichni přály, ale já..já nevím jak se zachovat. Je to pro mě těžké. Tak těžké. Už musím přestat psát. Jdu na veřeři s celou upírskou rodinou, nikdy jsme nevěděla, že jich je tolik. Sbohem.
Smutně přeložila doopis a vložila ho do připravené obálky. Z očí se jí skutálela slza při čemž zahrabala dopis do připravené jamky a zahrabalaho. Na místo vytvořila křížek.
"Sbohem mami" a odešla do šedého domu, který se vynořoval ze tmy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Antionette Antionette | 2. dubna 2008 v 19:35 | Reagovat

Konec? :( :( Škodaaa...

Tohle byla moc pěkná povídka. Opravdu se ti povedla ;)

2 Eliška Eliška | Web | 2. dubna 2008 v 19:42 | Reagovat

Krásné, ale bohužel je konec. Vážně moc povedená kapitola.

3 MarryT MarryT | Web | 3. dubna 2008 v 18:22 | Reagovat

Tahle povídka se mi moc líbila. Je mi moc líto, že už končí.... Mno, ale těším se na další tvou tvorbu ;-)

ps: Souhlasím s Antionette

4 Kiriki Kiriki | 3. dubna 2008 v 23:27 | Reagovat

Tohle byla opravdu náádherná kapitolovka. Škoda, že už je konec :´(

(Já vím, teď se asi opakuju.)      :)

5 jaja jaja | 4. dubna 2008 v 17:58 | Reagovat

bola to krasna poviedak,len ma mrzi ze neskoncila stastne..aspon ona nebola stastna..ale poviedka bola naozaj krasna avelmi rada som ju citala :)

6 KiVi KiVi | Web | 4. dubna 2008 v 22:42 | Reagovat

krása ale teda mohla si to ještě trochu rozvíst...třeba to s tim jejím otcem :)

7 Simonita Simonita | Web | 5. dubna 2008 v 14:49 | Reagovat

Achojdááá, jak je ?? Jestli máš zájem se přihlásit u mě do soutěžky, tak máš šanci =o)),

ale je taková neobvyklá.. chichi.. no uvidíš sama, když se kukneš =o)), je to zde:

http://simonita.blog.cz/0804/soutezka-o-nej-par-o

tak zatím páčko a prosím přihlaš se, budu mooocka rááda =o)), děkují předem a měj se krásně =o))

8 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 8. dubna 2008 v 18:17 | Reagovat

Jaj, konec? Už? Uch, tak nečekaně. Ale i tak, povídka se ti moc povedla a konec byl přesně takový, jaký měl být. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama