Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

2. Snídaně

25. dubna 2008 v 20:39 | Tara |  Nespoutaní
Tak další kapitola povídka Nespoutaní :) jde spíše o popisování, ale což. je to prostě tuctová kapitola. :) snad se vám bude líbit :) a ohodnotíte mi to :D.
Zatím se mějte
P.S. kapitolu věnuji Elišce, Antionette, Kiriki a www

Konečně jsem mohla vystoupit z toho vlaku, obtěžkána kufrem a přidržující Dicka, který chtěl skotačit na čerstvém vzduchu. Achjo, rozhlížela jsem se po starém nádraží, kde nikdo nebyl. Abych pravdu řekla byla tu jen velice stará dřevěná bouda, a nikdo další tu nevystupoval. Působilo to na mě velice pochmurně. A co nejhůř stmívalo se, a v tomhle neznámém kraji mi už naskakovala husí kůže, alespoň že je tu se mou Dick, jinak bych už s jekotem běžela za vlakem. Nevím jak dlouho jsem tam stála, ale už mi byla zima, tma pohltila okolní krajinu a já nic neviděla. Najednou se někdo objevil přede mnou až jsem strachem nadskočila, ale nevydala ani hlásku.
"Taťáno? Jdi to ty? Promiň, že jsem se zdržela, ale měla jsem práci. Tak pojď se mnou, kousek odsud stojí kočár."
"A...a..ano jistě. Dicku pojď." cesta byla celkem poklidná, až na to jsem se přímo třásla strachem, i přes skutečnost, že jsem seděla v kočáře. Dívala jsem se do tmy venku, někdy se mi zatajil dech z toho, že jsem něco viděla teda asi jsem si to namlouvala. No a to se stalo až do dneška tedy do 4.května. Což je neděle.
Dívám se na budík a je 6:30 na mě obvyklá doba vstávat Včera po příjezdu mi dala babička instrukce ohledně snídaně, přesně v sedm hodin. Taky říkala něco v tom smyslu, že zatím se můžu oblíknout do něčeho co mám s sebou, ale prý zítra budu už v něčem slušnějším. Snad stihnu popsat ještě jak vypadá dům.
Včera byla sice tma, ale dům, ve kterém teď sedím se jasně rýsoval v měsíčním světle. Je velice rozložitý, šedý s kamennými zdmi, i přes to je v něm velice příjemné teplo, možná to bude díky krbům, které jsou rozestavěné po celém době. Ale zpět jak to vypadá zvenčí. Zatím jsem viděla jen přední část, a taky menší náměstíčko. Vedle něho stojí kamenná stáj, a asi tam bydlí i kočí co nás přivezl.
Můj pokoj je celkem veliký, uprostřed jedné stěny mám rozložitou postel s nebesy a na každé straně s malými stolky. Stěny jsou obložené dřevem. Nalevo postele je stará velká skříň udělaná též ze dřeva a vedle ní je zrcadlo vložené do krásného zdobeného rámu.. Napravo si hoví dubové dveře, jenž se špatně otvírají, naproti nim je veliké okno s výhledem do zahrady, jak jsem stihla zjistit než jsem spadla do postele. Ještě nesmím zapomenout, na místo kde spí Dick a to je před krbem, na který je z postele nádherně vidět. Jak se teď koukám visí tu i obraz s vyobrazením příroda. Lépe řečeno nějakého místa v lese.
Kouknu se na budík, jenž jsem si s sebou vzala a zjistím, že mi zbývá jen 10 minut do snídaně. Pomalu spustím nohy ze země a jdu se přehrabovat v kufru. Za pět minut jsme konečně našla něco co by se, podle mě hodilo do tohoto domu. Rychle se obléknu podrbu smutně koukajícího Dicka za ušima a i s ním v patách se vydám do přízemí, kde bych tušila jídelnu. Naštěstí jsem se trefila. Vešla jsem do mstnosti, též obložené dřevem jako ´´můj´´ pokoj. Uprostřed ní stál rozložitý dřevěný stůl, působící na místnost až moc mohutným dojmem. Bylo zde veliké okno na němž byly květiny. Stěny byly pokryty obrazy různých lidí, zvířat a přírody. Babička tu ještě nebyla, tedy alespoň jsem jí neviděla.
"Taťáno nestůj tu ve dveřích a posaď se." lekla jsme se, když mi promluvila za zády, kdo by se nelekl. Nic jsem na to neřekla, jen se mlčky posadila s Dickem a babičkou za zády.
"Chci si něco ujasnit, než přinesou snídani. Jíst jsem zvyklá ve stejnou dobu, snídaně v 7:00 , oběd ve 12:00 a večeře v 19:00. Někdy se může stát, že tato doba bude posunuta,ale jen z vážných důvodů. Mezi jídly bude menší svačinka. Na všechny jídla, kromě svačinek, budeš vhodně oblečená. Oblečení dostaneš, vlastně teď by mělo mělo být v tvém pokoji. To bylo za prvé. Další věc jsou tvoje povinnosti. Budeš je tu mít, ještě tě s nimi seznámím. Další věc říkat mi můžeš Babi nebo jak chceš,. A aby sis nemyslela, že jsem jenom stará baba, která nemá ani kousek citu. Tak budeš mít někdy volno a taky tu mám jedno překvapení. Proč jsem tě sem chtěla pozvat se dozvíš večer. Samozřejmě, že se mi můžeš se vším svěřit a na cokoliv se mě zeptat.." dokončila svůj delší monolog s úsměvem, teprve teď jsem si jí prohlédla.
Měla mladý obličej skoro bez vrásek, ještě černé vlasy s pár šedými prameny, jenž měla sepnuté do drdolu. A též zajimavé bystré šedivé oči, které mě pozorovaly.
"Ehm." odvážila jsem se promluvit " Nemohla by jste mi říkat spíše Naty než Taťáno? Jsem na to zvyklá." nervozně jsem začala mnout ruce. Dick si sedl vedle mě, a šťouchl mě do nohy. Vděčně jsem mu položila ruku na hlavu a začala ho drbat čekajíc na odpověď.
"Můžeš mi tykat, a Naty... tak ti říkat můžu. Ale ty mi říkej babi ano?!" pozvedla upravené obočí, a otočila se na nově příchozího do místnosti nesoucí podnos s jídlem. Položil přede mně talíř s pečivem a čaj v pěkném hrnečku. Pro Dicka měl taky připravenou misku s jídlem.
Po snídani jsem měla akorád čas se převléknout do něčeho na ven. Vybrala jsem si něco ze svých věcí, což mi babička dovolila. Měla jsem počkat dole ve vstupní hale, již ustrojená jsme sešla po schodech, s rukou na pracně vyřezávaném zábradlí. Sedla jsem si na měkkou lavičku s Dickem usazeným věrně u mé nohy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiriki Kiriki | Web | 26. dubna 2008 v 8:35 | Reagovat

Waw!! Opět naprosto úúúžasná kapitolka! :D Píšeš fakt sQěle! :D

2 Eliška Eliška | Web | 26. dubna 2008 v 10:49 | Reagovat

Zajímavá a hezká kapitola, ale kazí mi to opakování slov (hlavně ,,jenž") a další pravopisné chyby :( Přesto jsem to ohodnotila 1* :)

3 www www | Web | 27. dubna 2008 v 9:51 | Reagovat

Božíííííííí kapitolka! Už se těším na další.   *o*

PS: dala jsem ti 1*   X)

4 Antionette Antionette | Web | 27. dubna 2008 v 19:38 | Reagovat

Pěkná kapitola :) Těším se na další...

5 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 4. května 2008 v 17:02 | Reagovat

Báječná kapitolka. :-) Naty se bezesporu ocitla na velmi zajímavém místě. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama