Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

1. Dopis a odjezd

21. dubna 2008 v 19:56 | Tara |  Nespoutaní
Ahoj všihni aby jste se nenudily, tak vám sem dávám první kapitolu mojí nové povídky :) Snad se vám bude líbit :) Já se tu už nebudu rozepitovat a radši půjdu než zase ten net zkolabuje XD


Ahoj jmenuju se Taťána, ale většinou mi všichni říkají Naty. Jsem obyčejná holka, s obyčejnými koníčky i obyčejným životem.
Žiju se svými rodiči v (pro mě) nádherném rodinném domku, ještě spolu s pěti sourozenci, kteří jsou všichni kluci. Takže nás je dohromady šest dětí.
První se narodili Marek s Mirkem, jsou to dvojčata a teď jim bude 28.května (1990) osmnáct let.
Druhý se narodil Lukáš, kterému nedávno bylo sedmnáct let. (1.března 1991) Je to už velkej kluk.
Třetí se na svět dostal Vojta. Tento rok mu bude šestnáct, ale to až v prosinci. Přesněji 12.12. (1993)hezké datum že?
Čtvrtá jsem byla já, už mi je čtrnáct let. Přesně od 26.ledna. (1994)
A poslední je Kubíček, je to můj malý bráška, kterého přímo zbožňuju. Je mu osm let a narozeniny měl 4. Ledna. (2000)
Rodiče se jmenují Roman a Eva. Kolik jim je, možná někdy řeknu. Zatím vám prozradím jejich dny kdy mají narozeniny. Mamka má 11.října a táta 8. listopadu.
Ano všichni mají normální česká jména, jenom já jsem dostala takové na mě příliš výrazné. Ale když si to tak vezmu, stejně se mi moc líbí.
A teď když jsem vám sebe a můj nejbližší rodinný kruh začnu vyprávět to co mám na srdci. Jak jsem již řekla na začátku....
Jsem obyčejná holka, s obyčejnými koníčky i obyčejným životem, který se mi převrátil úplně na ruby. Ale začneme od začátku....
"Naty už jsi doma?" ozval se z kuchyně matčin unavený hlas a záhy po něm štěknutí psa.
"Ahoj mami, ahoj hafane." pozdravím jen co jsem si zula boty a vřítila se do kuchyně pomazlit se s Dickem ( to je můj pes, kterého mám již třetí rok - bernský salašnický) Vzhlédla jsem k mamce a při čemž jsem pořád drbala Dicka.
"Tak co mami, potřebuješ něco?" zeptám se, jako kdybych jí četla myšlenky, nebo ona mě?
"Ty mi snad čteš myšlenky. Mohla by jsi dojít zalít kytky a tady ti přišel dopis." podala mi zvláštní, tlustou obálku a přes tvář se jí mihl stín.
"Jasně mami díky. Dicku pojď jdeme zalít kytky." s tím jsem odešla na zahradu. Vzala jsem si hadici, a začala kropit. Jestli jsem vám neřekla kolikátého je tak, bože já na to zapomněla, 30.4. takže čarodějnice. A každoročně, chodíme s rodiči koukat na ohňostroj, který je nedaleko u jednoho jezera.
"Dicku nech tu hadici jinak tě pokropím." na důkaz svých slov jsem na něj namířila a trocha vody na něj přece jen dokápla.
"Nech toho psa copak se to dělá? Vždyť bude celý mokrý." ozval se za mnou známý hlas a já se rychle otočil, což způsobilo to, že voda spočinula i na Mirkových kalhotách. Byl to Mirek, alespoň doufám, a kdyby ne tak co.
"jejda promiň to jsem nechtěla." vyhrkla jsem zavřela vodu a rychlostí blesku běžela do svého pokoje, abych se schovala. Jelikož nikdo nepřišel tak jsem si sedla na postel a vyndala dopis hovící si v kapse mých kalhot. S bušícím srdcem, jsem ho otvírala..
-co to může být? Kdo mi to posílá a proč?- to se mi honilo hlavou. Konečně jsem vytáhla úhledně přeložený nahnědlý papír, rozevřela ho a začala číst.
Má drahá milované vnučko Taťáno!
Nejdříve se ti představím. Jsem tvoje babička Gertrůda z vesnice Mystery, která leží na na hranicích mezi Polskem Slovenskem a Českem, tedy něco jako v trojúhelníku tří státu.
Tímto dopisem, jsem tě chtěla pozvat k sobě. Nejlépe by bylo, kdybys přijela co nejdříve, třeba příští týden a bydlela u mě, chodila zde do školy a podobně.
Tuto zprávu sděl co nejrychleji svým rodičům, budou určitě souhlasit.
S vřelým pozdravem Tvoje babička.
Tak z tohodle dopisu jsem dostala nemalý šok, já že bych nevim na jak dlouho opustila svoje rodiče, bratry kamarády a vůbec všechno co mám ráda? Co si o tom mám myslet, když bych jela někam za svoji neznámou babičkou. Řeknu to mamce, a ta určitě rozhodně, že nikam nepojedu.
Vyběhla jsem teda z pokoje za mámou do kuchyně.
"Mami koukej na ten dopis." podstrčila jsem jí ho pod nos a čekala co na to řekne.
"Čekala jsem, že to někdy přijde. Samozřejmě, že k ní pojedeš je to něco jako povinnost. Vlastně to není tvoje vlastní babička, jde spíše o Starší sestru mojí matky. A já sama jsem u ní musela na chvíli bydlet.... Neboj bude se ti tam určitě líbit a nebude to na dlouho." začne mě utěšovat jakmile si všimne mého výrazu.
"Ale mami příští týden? Opravdu tam budu muset jet tak brzy?? a to si mám zvyknout jen asi na dva měsíce v úplně nové škole? Proč?" se psím pohledem, který jsem se naučila jen tak mimochodem od Dicka, se dívám na mamku.
"Dicka si můžeš vzít sebou, moje tetička má ráda zvířata. Ale my ostatní tam nemůžeme..prostě to nejde."
"proč?" hlesla jsem tiše. Odpovědí mi bylo jen zavrtění hlavou.
"Nic ti říkat nemůžu, běž si zabalit, Pojedeš teď o víkendu, to uteče jako voda.." ukončí tím rozhovor a mě nezbývá nic jiného než odejít dělat něco jiného.
***
Týden uběhl jako voda, přesně jak říkala mamka. Celý ten týden jsem chodila pomalu jako tělo bez duše. Bráchové ze mě měli srandu. Bude se mi po všech stýskat, Alespoň že můj Dick může jet se mnou, jinak nevím co bych dělala. Vlastně vím... nudila se.
"Ahoj broučku bude se nám s tatínkem stýskat, škoda jen že musí být v práci. Moc rád by se s tebou rozloučil." ano to vím, včera mě div neumačkal než odešel do práce. Škoda.
"Já vím mami, nezazlívám mu to." nechám se obejmout a líbnout si na tvář pusu.
"Ta ahoj ségra, budeš nám chybět." s obejmutím mi řekne Marek, až mě tím dojme.
"Jo chybět, nebudeme se mít do koho strefovat. Lukáš, Vojta ani Kuba se tak nečertí jako ty." Mirek mě tě tím na tváři vykouzlí menší úsměv a pak mě k sobě pevně přitiskne. Nakonec se ještě obejmu s Lukášem, Vojtou a Kubíčka mám k sobě přitisknutého nejvíc.
"Na tady jsme ti něco nakreslil, abys nezapomněla." podá mi Kuba obrázek čímž mi způsobí nával slz, které rychle otřu a nastoupím do vlaku spolu s Dickem. Rychle si najdu volné místo , kufr strčím pod nohy, Dickovi nařídím zůstaň , a vykouknu z malého okýnkaj. Vlak se už pomalu rozjížděl a já jako divá mávala svojí rodině. Jakmile mi zmizeli z dohledu pohodlně se posadím a kouknu se na obrázek v mé levé ruce. Rozpoznám sebe, Mámu, tátu i bráchy. Za námi je namalovaný ohňostroj, takže je to z čarodějnic. Usměju se, protože letos to bylo opravdu nádherné. Čím dál tím víc se v ohňostrojích zlepšují a k tomu ta hudba.
Cesta trvá už tak dlouho, alespoň, že jsem si vzala sebou knížku, jinak nevím co bych dělala. Možná tak usnula i když Dick by mi to určitě nedovolil. Ale zabavila jsem se taky jídlem, co mi udělala mamka. Našla jsem tři řízky, které jsme snědla hned za začátku cesty(Spolu s Dickem), pak nějakou zeleninu ovoce, sušenku, jako kdybych jela...teda vlastně jedu na dlouho, ale snad u tý babičky nebudu trpět hladem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | Web | 21. dubna 2008 v 20:19 | Reagovat

Hezké, už se těším na porkačování, vypadá to zajímavě =o)

2 Antionette Antionette | 22. dubna 2008 v 21:01 | Reagovat

Jééé.... začíná to pěkně :) To jsem zvědava, co se tam bude dít....

3 Kiriki Kiriki | Web | 23. dubna 2008 v 16:45 | Reagovat

Waw!!! Rychle pokráčko!! :D Je to přímo sQělé!! :D

Ani nevíš, jak se nemůžu dočkat příští kapitolky :D

4 www www | Web | 23. dubna 2008 v 20:25 | Reagovat

Týýýý jo! To bude úžasná kapitolovka! Prosím rychle dáááál!   *o*

5 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 4. května 2008 v 16:57 | Reagovat

Uch, dechberoucí začátek. :o) Jet neznámo kam k někomu, koho jeden vživotě neviděl - brrr, k tomu by mě nikdo nedonutil. :D

6 Leenikk Leenikk | Web | 14. června 2008 v 11:43 | Reagovat

Mno teda zajímavé, jdu hned dál... :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama